Idiot
První průchod
Je rok 7 000 před naším letopočtem. Popisovaná událost trvá
asi hodinu. Jsem muž, otec rodiny a je mi 30 let. Děj se odehrává v
kopcovitém jihu Španělska.
Nenávidím se. Vyčítám si něco. Někoho jsem neuchránil, svoje
děti. Proklínám se, nenávidím se. Mohl jsem být s nima, ale byl jsem
někde jinde. Mám problém podívat se sám sobě do očí.
Žijeme se ženou v chýši v lese. Pracuji tam se dřevem, kácím
stromy. Manželka se stará o děti a domácnost. Něco vyrábí a prodává
to na trhu. Máme tři děti, 7, 5 a 2 roky. Mám na ně dohlížet,
potřebuju ale pracovat. Nejstarší pověřuji hlídáním a jdu do lesa.
Už jsem to tak udělal mnohokrát. Vracím se za hodinu, všude je krev.
(obtížné prožívání) Měl jsem tu být, měl jsem je chránit. Místo toho
jsem byl pryč. Vím, že ji to zabije. Nenávidím se, proklínám se, že
jsem odešel. Nedokážu se jí podívat do očí. Beru lano, jdu ven a
vážu smyčku na strom. Věším se.
Nenávidím se, nikdy si to nemůžu odpustit. Nedokážu s tím
žít. Nejsem hoden lásky. Chtěl jsem zemřít, zůstávám ale tady. Vidím
tělo, jak se houpe na stromě. Chtěl jsem to ukončit, ale nic
nekončí. Jediné co cítím, je nenávist vůči sobě samému. Snažím se
utéct, ale nejde to. Poflakuju se, rezignuju, jsem apatický. Před
vinou nemůžu utýct. Cítím se hnusně. Sám sobě si to přeju.
Nezasloužím si být šťastnej. Nemám na to právo. Toulám se hodně
dlouho. Potkávám světelnou bytost, která mi přišla pomoct.
Rozmlouváme spolu. Nabízí mi, že mi pomůže, jinak bych takto
bloudil věčně. Nemám na výběr, přijímám to, že se znovu narodím.
Vidím smutný život bez radosti. Mám potřebu si ubližovat a ne
dopřávat si radost. Sám sebe trestám.
Lezu do toho malýho tělíčka a cítím nenávist vůči sobě.
Druhý průchod
Přijíždí nějaký chlap, vyháním ho. Vidím na něm krvavou
stopu, žene ho nenávist. Souvisí to nějak s manželkou. To snad není
možný. Jsem hotovej idiot. On vůbec není neznámej, to není náhoda,
to jenom já ho neznám. Jsem takovej idiot. To ani nejsou moje děti.
Jsou to jeho děti. Manželka má celá ta léta ve městě poměr s ním. Ty
děti jsou jeho. Dnes byla zase u něho, chce, aby si ji i s dětmi
vzal. On se má ženit. Nepotřebuje problémy. Ona ho vydírá, že to
řekne, že ho zničí. Ona mnou pohrdá, já jsem jenom dřevorubec, on je
pán. Celou tu dobu mě podváděla. Když mu vyhrožuje, tak ji bije,
znásilňuje ji, zabíjí ji. Bojí se, že se to s těma dětma provalí,
tak je přijel zabít. Kdybych tam byl já, tak by mě zabil taky. Jsem
idiot. Kdybych byl trochu pozornej, tak bych na to musel přijít.
Děti jsem měl rád, kdyby mi to řekla, tak bych je měl stejně rád.
Oběsil jsem se, že bych se jí nemohl podívat do očí. Ona už ale byla
mrtvá. Připadám si jako naprostý idiot. Nevím, co mám dělat.
Najednou všechno vím, o čem to je. On chtěl zabít i mě, viděl ve mně
nebezpečí. Hledá mě po lese. Už se nechci oběsit. Sedím a on
přichází. Koukám se na něj a vůbec se nebráním. Vytahuje meč. Koukám
se na něho a čekám, až ho do mě vrazí. Meč mi projíždí břichem.
Cítím zvláštní teplo v žaludku. Mráz mi projíždí po zádech.
Stoupám nad tělo. Odcházím do Světla.
Třetí průchod
Máme před svatbou. Ona už za ním chodí. Uvědomuju si, že to
nejsou formální návštěvy. Ještě jsme spolu nic neměli. Nechtěla mě,
že až po svatbě. Volám bábu, aby ji prohlédla. Záminkou je, jestli
je zdravá a jestli může mít děti. Věří tomu. Bába mi říká, že už
není panna. Nastávající říkám, aby vypadla, že ji nechci, když není
panna. Odchází a ani se neobrací. Kašlu na ni. Žiju spokojeně sám.
Už nebudu blbej. Vím, že časem přijde slušná a hodná ženská. Vyřešil
jsem to správně a s nadhledem. Můžu se sám sobě podívat do očí.
Nemám se za co stydět. Cítím hrdost, těším se na to, co přijde.