Petice

    Tak jako zřejmě mnozí z vás jsem i já obdržel petici na záchranu ženy v Nigerii. ( petice ) Tato petice mě přiměla k malému zamyšlení na toto téma. Rozhodně se nepovažuji za žádného asociála a stejně i mě, jako zřejmě většinu z vás, dojímá osud této dívky. Také jsem odpůrce trestu smrti a jakéhokoli násilí. Dokonce nepřijímám ani formy násilí, které jsou většinou přijímány jako naprostá samozřejmost. Přesto se k této petici nepřipojím. Po jejím přečtení jsem měl silný dojem, že to není to pravé, co bych měl udělat. S tímto pocitem jsem se však nespokojil a celou záležitost podrobil logické analýze. Co mě tedy k tomuto postoji vede? Je to hned několik důvodů. 
 

    Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen o působení vyšších – karmických zákonů na veškeré dění, podívejme se nejdříve na podstatu události z karmického pohledu. Osobně nevnímám karmu jako trestající zákon, ale spíše jako výchovný mechanismus, který funguje na principu „něco za něco“. Žena se narodila v islámské zemi. Moje zkušenost mi říká, že se narodíme právě v těch podmínkách, které z karmického hlediska potřebujeme ke svému dalšímu vývoji. Z toho si osobně dělám závěr, že žena má z nějakého důvodu projít právě zkušeností ženy v islámském světě. S jeho zákony se jistě během svého života měla možnost dostatečně seznámit. Pokud je porušila, tak to mohla udělat pouze dvěma způsoby. Buď vědomě, kdy se s plným vědomím možného postihu rozhodla tyto zákony porušit. Pak ovšem musela počítat i s důsledky svého jednání, které bude muset nést. Porušení zákonů trestá podle svých vlastních pravidel každá společnost. Druhá možnost je ta, že jednala nevědomě a že to prostě udělat musela a svůj čin provedla bez toho, aby jej mohla vědomě ovlivnit. Pak se ovšem jedná o jednoznačné působení karmy, za kterým bych hledal nějaký její dřívější čin. Třeba sama ve svém „minulém životě“ přivedla jako nezodpovědný muž do jiného stavu svobodnou ženu, která byla ukamenována a nyní si má na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je. Jsou pochopitelně i jiné alternativy, například, že její dítě má prožít zkušenost všemi opovrhovaného sirotka a podobně. Dle mého názoru se v takto závažném případě muselo sejít více důvodů než jeden jediný. V těchto případech má její trest sloužit jako zdroj poučení a dle mého názoru je nevhodné tomuto výchovnému mechanizmu jakýmkoli způsobem bránit. Úmyslně celou záležitost nerozšiřuji o další alternativy, jako je vynucený sex, znásilnění a další. Petice o těchto okolnostech blíže nehovoří, ale i v těchto případech bych viděl v pozadí fungování stejných mechanizmů. 
 

    Jako člověk s právním povědomím se na celou záležitost musím podívat z pohledu práva. Pokud se nepletu, tak Nigerie má stejnou právní subjektivitu jako třeba naše republika. Proto si nedovedu představit, co mě může opravňovat k zasahování do vnitřního dění v jiném suverénním státě. Pouze to, že tam platí jiné zákony než u nás a že já s nimi nesouhlasím? Pokud vím, tak Nigérie není jediným státem na světě, kde mají uzákoněný trest smrti. V jeho provedení pak nevidím podstatný rozdíl, trest smrti je a vždy zůstane trestem konečným a při jeho naplnění není možný žádný opravný prostředek. Nebo si myslíte, že v některých amerických státech se na smrtící injekci nebo proud v elektrickém křesle čeká lépe? Docela bych se tomu divil. Neobstojí ani argument, že ona žena přece žádný trestný čin z našeho pohledu nespáchala. Z místního pohledu jej však spáchala a důkaz o jeho spáchání je prokazatelně na světě. Na rozdíl od toho jsou známy případy, třeba z USA, kdy došlo k justičním omylům a k smrti byl odsouzen, i podle místních zákonů, opravdu nevinný člověk. Možná proto, že se jedná o vzor demokracie, se v těchto případech žádný velký humbuk nedělá. Proto se podívejme se na celou záležitost naopak. Představme si naše ambasády zavalené peticemi z Nigérie a dalších islámských států, které požadují smrt například pro naše svobodné matky, prostitutky nebo ženy podstupující interrupci. Zřejmě by se nám to nelíbilo a pozastavovali bychom se nad tím, co jim dává právo kritizovat poměry u nás. Zřejmě bychom to považovali za narušování naší suverenity a rozhodně bychom se tímto tlakem k velké úlevě našich žen nenechali ovlivnit. 
 

    Považuji se za tolerantního člověka a proto se na celou záležitost musím podívat z pohledu tolerance. Toleranci považuji za základní slušnost a předpoklad klidného soužití lidí s rozdílnými názory. Stačí se zde omezit na ono známé „nečiň druhému to, co sám nechceš, aby on činil tobě“. Tedy pokud se sám chci řídit svými pravidly života, měl bych to samé právo přiznat i všem ostatním. Příklady netolerance můžeme vidět všude kolem sebe. Nejčastěji pak u církví a náboženských hnutí, které ji ruku v ruce s láskou hlásají. Vím, že je to hlavně v dnešní době, kdy se většina lidí snaží změnit svoje okolí k obrazu svému, hodně těžké, ale podle mého názoru to je základní předpoklad pro přežití. Pokud se tohoto pravidla nebudeme držet, je čas, abychom vyhlásili válku pomalu každého s každým. Její důsledky si jistě dokážeme všichni představit. 
 

    Tak jako každý z nás, i já žiji podle určitých morálních zásad. Proto se na tuto záležitost musím podívat i z pohledu morálky. Každá společnost si vytváří svoji vlastní morálku, která je pro příslušníky jiného etnika většinou zcela nepochopitelná a tudíž i nepřijatelná. Tato morálka vyplývá z místních podmínek, historie daného národa a mnoha dalších věcí. Osobně mám k islámskému světu díky svým prožitkům hodně blízko. Kromě toho jsem se o celé dění okolo arabského světa zajímal poněkud hlouběji. Neomezil jsem svůj zájem na tendenční zprávy ve sdělovacích prostředcích, ale celou otázku jsem prodiskutoval s Afričanem, který v tomto prostředí vyrostl a je islámského vyznání. Rozhodně se nejednalo o žádného barbara. Tento můj přítel má dvě vysoké školy, jednu z nich vystudoval v islámské zemi a druhou u nás. Nejedná se ani o žádného islámského fanatika, spíše naopak, netají se svým silným sociálním cítěním a pacifismem. Informace získané tímto způsobem byly tak říkajíc z druhé strany a podstatně jiného charakteru, než se kterými jsem se mohl setkat v televizi, rádiu, nebo v tisku. V těchto debatách prezentoval svoje postoje, které mi mnohé osvětlily a získal jsem tak daleko větší pochopení pro tuto kulturu. Do oblasti morálky pak bezesporu patří i zodpovědnost za svoje vlastní činy. Tedy na jedné straně zodpovědnost oné ženy za to, že porušila místní zákony a jako rozvedená přišla do jiného stavu, na straně druhé pak zodpovědnost místních zákonodárců, ale v neposlední míře i muže, který ji do této situace přivedl, nebo žen, které ji mají kamenovat. Každý ze zúčastněných si tedy musí nést svoji vlastní zodpovědnost za svoje vlastní činy. Nepochybuji o tom, že tato jejich zodpovědnost bude spravedlivě zvážena a po zásluze odměněna. Nevím jak vy, ale já se raději, alespoň prozatím, nehodlám pouštět do detailního rozboru, jestli je lepší morálka islámská, nebo morálka západního světa. Tuším ale, že ten z vás, kdo to opravdu fundovaně udělá, dojde k zajímavým a překvapujícím závěrům. Dovolím se pouze pozastavit nad tím, jakou morálku chce hlásat společnost, ve které dochází k desetitisícům rozvodů a interrupcí ročně, ve které jsou statisíce narkomanů a kde jejich počet neustále narůstá? 
    Způsob smrti, který je v petici popsán, je pro nás jistě barbarský. Jeho popis však osobně vnímám jako snahu o citové vydírání a vyvolání patřičných restimulací. Mohu vás ujistit, že popsaný způsob smrti rozhodně nemusí být tak traumatizující, jak se nám na první pohled může zdát. Sám jsem se s prožitkem smrti setkal mnohokrát. Stejně tak jsem mnohokrát tímto obdobím provázel svoje klienty. Podstata umírání se ale ve všech případech ukázala stejná a přitom naprosto jiná, než si většina lidí v našem kulturním prostředí představuje. Nejde tak ani o způsob smrti, ale o vnitřní přístup k ní. Platí zde ono známé „nejhorší smrt je z vyděšení“. Navíc jsem se setkal s tím, že lidé z dnešního pohledu v primitivních kulturách a za hrozných muk umírali daleko přirozeněji a snadněji než naši současníci obklopeni veškerou péčí a moderní resuscitační technikou. Je to prostě tím, že na okamžik smrti byli lépe připraveni než většina z nás. Mimo to jsou mezi námi i takoví, kteří smrt považují pouze za poslední epizodu tohoto života a možnost dalšího vývoje v životě jiném. Z tohoto pohledu tedy není čeho litovat, ani se čeho děsit, spíše naopak.
 

    Tuto petici jsem s apelací na moje cítění obdržel mimo jiné i od politické strany LiRA. Nechci zde zacházet do politické oblasti, ale jednou ze základních tezí této strany je i dekriminalizace měkkých drog. Osobně toto spojení vnímám jako populistický předvolební čin, který má zřejmě jiný smysl než záchranu jednoho života. Tato skutečnost mě vedla k zamyšlení nad tím, jaké jsou skutečné cíle této petice, komu a k čemu má opravdu sloužit. Nejedná se náhodou, tak jako už v mnoha případech, k odpoutání pozornosti od místních problémů? Osobně se domnívám, že každý z nás máme dost svých vlastních problémů, které bychom měli řešit a hlavně vyřešit, abychom se stali lepšími a dokonalejšími. I když k tomu máme také plné a nezadatelné kompetence, přesto to ve většině případů neděláme. Stejně tak v našem nejbližším okolí dnes a denně vidíme spoustu věcí, se kterými nesouhlasíme, ale přitom k nim mlčíme a neděláme pro jejich nápravu nic. Také v naší vlasti jistě najdeme dost možností podpořit svým hlasem pozitivní vývoj. Tím ale dle mého názoru naše současné kompetence končí. Proto na mě dělá celá záležitost značně pokrytecký dojem. Moje zkušenost hovoří o tom, že revolucemi, nátlakovými akcemi, zákazy, přikázáními, vyhláškami a zákony se nic nevyřeší. Pokud se nezmění vnitřně každý z nás a pokud množství takto změněných jedinců nedosáhne kritického množství podle „fenoménu sté opice“, vývoj nemůže doznat žádného pozitivního obratu. Jsem přesvědčen o tom, že toto je jediná cesta pozitivních změn a pokroku. 
 

    Pokud petice hovoří o intoleranci, ignoranci, nespravedlnosti a lži, vidím jí denně kolem sebe daleko víc, než kolik se dá najít v tomto konkrétním případě. Nejde tak ani o to, že je to jenom jeden případ a navíc daleko, ale hlavně o to, že změnou tohoto jednoho případu se nic nezmění a nevyřeší. Princip intolerance, ignorance, nespravedlnosti a lži zůstane i nadále zachován a bude na nás v klidu a nezměněné míře působit i nadále.
 

    Na základě těchto mých názorů se tedy k této petici nepřipojím. Tyto názory jsou každopádně důsledkem mé úrovně poznání. Vzhledem k tomu, že tato úroveň poznání je u každého z nás jiná, je pochopitelné, že i naše názory se mohou značně různit. Proto také nikomu nevyvracím jeho vlastní, třeba naprosto odlišný názor. Svůj názor zde dávám na zamyšlení a předkládám jej jako ukázku toho, že i na jednu a tutéž událost se můžeme dívat z různých pohledů a že i naše pravdy a názory mohou být různé.

LLV