Služka

Jsem malé miminko. Ležím v proutěné ošatce. Někdo mě tu nechal samotnou. Nachází mě a odnáší domů. Dávají mi jídlo a šaty. Ten člověk mi zůstává vzdálený. Je to chlap, který žije sám. Díky němu jsem přežila a neumřela jako malé miminko. Potřebovala jsem víc. Potřebuji objetí od mámy. Ten chlap mi vůbec nerozumí a vůbec si mě nevšímá. Je to jenom o tom materiálnu. Nechodím vůbec ven. Jsem zavřená v malé chalupě, kde musím pomáhat. Nemůžu pryč. Je mi tu strašně zle. Od života chci víc. Chybí mi blízkost někoho dalšího. Chci s někým souznít a splynout. Chybí mi máma, která by mi řekla, co a jak mám dělat.

Musela jsem to ukončit. Je mi strašně zle. Bojím se toho, co dělám. Už nemůžu. Brečím a brečím. Beru ten nůž a řežu se. Je to pomalé, strašně mě to bolí. Vím, že je to špatně. Pořezala jsem se starým, tupým nožem na rukou abych to ukončila. Na zápěstích, víc na levém. Dělala jsem služebnici. Nikdo si mě nevšímal, byla jsem sama. Dostala jsem starou, špinavou, lněnou sukni. Nikoho jsem nezajímala. Byla jsem mladá holka bez rodičů. Ten nůž byl rezavý a špinavý. Je to obrovská bolest a velká křivda. Ta samota je otřesná, nemám ji s kým sdílet. Sama jsem na to nestačila. Postupně to kolem mě začíná být šedivé. Je tu klid. Chci tu být. Je to neměnný stav, který trvá hodně dlouho. Je to únik od bolesti. Už jsem to nemohla vydržet. Je to na konci. Už nežiju. Utekla jsem od toho. Nemohla jsem to vydržet. Je to zvláštní stav. Nejsem ve Světle, je tu šero. Utekla jsem před bolestí. Mám tu svůj klid. Chybí mi máma. Celý život mi chyběla. Vůbec jsem ji nepoznala. Vůbec jsem ji neměla. Dala by mi bezpečí a lásku.

Cítím odevzdanost. Bolí mě břicho. Jsou to ty emoce, které jsem nepouštěla ven. Chci to ze sebe dostat ven. Zatím to držím v tom břiše, neumím se uvolnit. Motá se mi hlava. Už to jde ven. Cítím obrovskou úlevu. Je mi na omdlení z toho motání hlavy. Nemůžu se nadechnout. Můj stav se mění. Je to nezvyklé, mohu dýchat. Je to něco nového. Je mi konečně dobře. Je to velká úleva. Nadnáším se. Všechno kolem je stále světlejší. Dostávám se pryč. Do radosti, do Světla. Je mi tu dobře, cítím klid. Jsem jenom energie bez těla. U zdroje je mi dobře. Užívám si, že jsem se od toho osvobodila. Z té bolesti, z toho napětí. Že jsem se dostala z té šedi. Je to tu krásný. Nechci odtud pryč. Je tu velký klid. Vidím jasné Světlo. Táhne mě to tam. Jdu za tím Světlem. Už jsem v tom největším jasu. Proudí do mě ty energie. Dávají mi sílu. Potřebuju jí hodně. Ten život mě úplně vysál. Zůstávám ve Světle, ale dál od jeho zdroje.

Už mi to stačilo, jdu od toho dál. Cítím tu sílu, která mě stahuje dolů. Táhne mě to zpátky do života. Čekám, co bude. Vidím pulzující fialové světlo. Má tvar oka, je to můj strážný anděl. Cítím pokoru a respekt. Zároveň jistotu, jako by to byl můj učitel. Je mi dobře, příjemně.