Emoce

    Neoddělitelnou součástí našeho života, ale také zdrojem našeho častého utrpení jsou emoce. Je tomu tak dokonce bez ohledu na to, jestli se jedná o emoce negativní, či pozitivní. U negativních emocí se jedná o utrpení přímé, u pozitivních pak zprostředkované, kdy se bojíme, že o ně přijdeme nebo že mohou být nahrazeny emocemi negativními. Těmito otázkami se na své duchovní cestě podrobně zabýval Buddha, jehož učení je v tomto ohledu velmi inspirativní. Následující řádky jsou určeny zejména pro ne-buddhisty.

    Při řešení problematiky emocí nejdříve potřebujeme vědět, kdy a za jakých okolností emoce vznikají. Ve stručnosti můžeme říci, že naše emoce vznikají jako reakce na rozpor mezi naší představou (přáním Ega) a okolní realitou. Z tohoto principu také vyplývá naše snaha přetvářet naše okolní prostředí podle našich představ. Dále musí být splněna ještě jedna podmínka - musíme náš svět prožívat polaritně. Tedy musíme rozlišovat dobro a zlo. Tedy například máme představu dobra a okolní svět je zlý, výsledkem jsou naše negativní emoce, pokud jsme s tímto zlým světem konfrontováni. Nebo máme představu dobra a okolní svět je dobrý. Tato situace v nás generuje pozitivní emoce. Na základě vlastní zkušenosti však víme, že tento stav nikdy netrvá dlouho a proto se bojíme, že se situace změní, dobro bude vystřídáno zlem a pozitivní emoce budou nahrazeny emocemi negativními. V této souvislosti je nutné ještě zmínit, že všechna tato stanoviska jsou rize subjektivní. U každého z nás může (a často také bývá) představa dobra a zla zcela jiná, mnohdy i protichůdná. Jako příklad můžeme použít fandění dvou fanoušků soupeřících sportovních klubů. Představa dobra u obou spočívá v tom, že jejich klub vyhraje nad tím druhým. Proto při stejném výsledku sportovního utkání bude jeden z nich prožívat emoce pozitivní a druhý zákonitě emoce negativní.

    Z popsané podstaty je jasné, že cesta ke štěstí a spokojenosti nemůže vést přes změnu našeho vnějšího prostředí a jevů, které nás ovlivňují. Nemáme k tomu dostatečné kompetence a ani možnosti. Nemáme kompetence k tomu aby, se jiní lidé chovali podle našich představ, a nemáme možnosti k tomu, abychom změnili podle svých představ například počasí. Jediné co můžeme v této oblasti udělat, je změnit svůj postoj ke svému okolí. Cesta k tomu je teoreticky velmi jednoduchá, prakticky to však nic snadného není. Předně musíme opustit představu polaritního světa. Pokud si pro sebe osobujeme právo mít vlastní názor a chovat se podle svých představ, musíme toto samé právo přiznat i všem ostatním lidem potažmo všem bytostem. Například pokud jdeme cestou dobra a Světla, musíme akceptovat, že někdo jiný chce jít cestou zla a temnoty. Pro notorické páchače dobra to je jistě nepředstavitelná a naprosto nepřijatelná představa. Obdobně je tomu s veškerým našim okolním děním.

    S oblastí našich emocí se dá poměrně snadno a efektivně pracovat, tak jak s ní pracuje například metoda RUŠ, nebo jak s ní pracujeme v rámci sezení ŘKM. Tímto způsobem se dají řešit i závažné problémy. U jednodušších problémů je možné jejich zpracování svépomocí, kdy stačí uvědomit si svoje emoce, najít jejich příčinu a s tou nebýt v rozporu, ale přijmout ji. Pokud to dokážeme, tak je problém vyřešen a příště v nás už stejná nebo obdobná situace žádné negativní emoce nevyvolá. Ve skutečnosti je to opravdu tak snadné.

    V žádném případě se tedy nejedná o jakékoli potlačování emocí a jejich dušení v sobě. To je opravdu nezdravé a dříve či později to vede k negativním zdravotním projevům. Popsaný postup však neznamená ani jakoukoli citovou oploštělost. Zpracování negativních emocí a změna postojů rozhodně nesnižuje kvalitu prožívání, posouvá ji pouze na jinou, pro běžného člověka nepředstavitelnou úroveń.

    Skutečnou příčinou popsaného jevu je nedostatek informací nebo jejich nepochopení.  Při řešení emočních problémů tedy jdeme cestou rozšíření našeho poznání. Chcete-li, vystoupení z role, kterou momentálně hrajeme a která omezuje naše vnímání. Tím se odosobníme, získáme nad danou situací nadhled a dojdeme potřebného poznání, které nás od negativních emocí osvobodí. Výsledkem popsaného postupu je zbavení se utrpení, dosažení reálného duchovního pokroku a nejen plané tlachání o něm. Toto je i podstata osobnostních změn u lidí, kteří prošli zážitky blízkými smrti a transpersonálními prožitky.  Při nich si totiž uvědomujeme absurditu našeho utrpení a získáváme potřebný nadhled nad našimi životními situacemi. Tak se také lehce a najednou můžeme stát abstinenty, vegetariány a  pacifisty.

    Emoce se v našem těle neprojevují odděleně od ostatního celku, na ten naopak aktivně působí. Negativně ovlivňují naši psychiku směrem k negativním myšlenkám, které přerůstají v negativní činy, nebo psychické utrpení. Obdobně emoce působí na naše fyzické tělo, kde se při dlouhodobém působení projevují formou tělesného onemocnění, tak jak je zná a řeší psychosomatický přístup medicíny. Proto rozhodně stojí za to se svým emocím aktivně věnovat.