Reinkarnace

    Téma reinkarnace je staré jako lidstvo samo. Setkáváme se s ním ve všech známých kulturách, duchovních i náboženských směrech. Podstata je vždy stejná - smrtí život nekončí, pokračuje v jiné, nehmotné formě, aby se po nějaké době mohl opět vrátit do formy hmotné. Rozdíly můžeme nalézt pouze v detailech jednotlivých pojetí tohoto základního schématu. S projevy reinkarnace se setkáváme v praxi ve většině prováděných sezení a její projevy můžeme nalézt i v běžném životě. I když se podstata zdá být velmi jednoduchá, skutečnost je pravděpodobně jiná a na pochopení značně složitější.

    Ve všeobecnosti lze zjednodušeně popsat životní cyklus následovně. Naše materiální existence začíná vstupem ducha do fyzického těla v těle matky. Po narození naše existence pokračuje v samostatné podobě, která trvá až do naší fyzické smrti. Poté duch opouští fyzické tělo a zdržuje se v nefyzické rovině, kde čeká na svoji další inkarnaci.

    Celá naše existence začíná v období před první inkarnací do hmoty. Je to duchovní období, které bývá prociťováno jako sounáležitost s rozsáhlejšími kosmickými ději. Z důvodu umožnění nových prožitků a pokračování v evoluci dochází k prvnímu vtělení do hmoty. Od tohoto okamžiku se začíná datovat řetězec našich hmotných inkarnací. V prvním období to jsou inkarnace v oblasti neživé přírody. Po nich následují inkarnace v rostlinné oblasti. Po nich inkarnace ve zvířecí oblasti a nakonec v oblasti lidské. Lidská oblast začíná fází nevědomé evoluce a pokračuje fází evoluce vědomé. Fáze vědomé evoluce je završena osvícením, po kterém následuje opět období v duchovní podobě, ve které je naše existence obohacena o zkušenosti a prožitky z materiální oblasti, čímž získává vyšší kvalitu. Rychlost této evoluce může být u různých jedinců a v různých obdobích rozdílná. Tuto vývojovou posloupnost můžeme nazvat inkarnačním řetězcem.

    Vzhledem k tomu, že v rámci jednoho inkarnačního období musí duch získat mnoho nejrůznějších zkušeností a dosáhnout značného poznání, stejně tak jako obstát v mnoha zkouškách, potřebuje k dosažení tohoto cíle mnoho příležitostí. Zjednodušenou představu můžeme získat přirovnáním ke školní docházce. Když zvládneme učivo jedné třídy (jednoho života), můžeme postoupit do třídy vyšší (dalšího života). Pokud je nezvládneme a propadneme, musíme si třídu zopakovat. Rozdíl v příměru se školou je snad pouze v tom, že učitelé ve škole nemusí být objektivní a že se dá ve škole podvádět. V životě tomu tak ale není, zákony karmy jsou za všech okolností objektivní a platí pro všechny stejně (i když se to tak mnohým z pohledu jejich současného života nezdá). Proto jsou i dopady pro ty, kteří se snaží chytračit a podvádět, daleko tvrdší.

    Popsané zákonitosti využíváme v rámci našich sezení. Na první pohled to opravdu vypadá velmi jednoduše, ale ve skutečnosti je zřejmě všechno jinak. Stejně tak praxe bývá většinou daleko složitější a náročnější. Pro naši představu a orientaci v této problematice však popsaný model stačí.