Myšlenky a karma
Je mi jasné, že většinu lidí nebude tato problematika zajímat, a to z nejrůznějších důvodů. Pokud patříte mezi ně, tak se čtením tohoto příspěvku nezdržujte. Každý, kdo je schopen vnímat, určitě ve své mysli zaregistroval nějaké myšlenky. Některým tyto myšlenky dokonce vadí a chtějí s nimi něco dělat. Většina těchto snah však skončí na tom, že to nejde. My však můžeme ovlivnit některé vlastnosti svém mysli. Myšlenky si však žijí svým vlastním životem. Čím větší úsilí v jejich potlačování vyvineme, tím většího odporu se z jejich strany dočkáme. Lze na této skutečnosti něco změnit? V následujícím popisu se nejedná o vědomé používání mysli k cílenému přemýšlení o konkrétní problematice.
Carl Gustav Jung je často spojován s výrokem: „Lidé nemají myšlenky. Myšlenky mají lidi.“ Obecným názorem je, že lidé vlastní své myšlenky; opak je však pravdou. Jak je uvedeno výše, lze snadno prokázat, že lidské chování je obvykle určováno obsahem nevědomé mysli, a to i přestože se lidé domnívají, že jednají vědomě.
Vycházíme z předpokladu, že se svými myšlenkami nemůžeme pracovat na úrovni, na které je zaregistrujeme. V této podobě jsou pouze jevem, či důsledkem. K jejich vymýcení musíme pracovat na rovině jejich kořenů – příčin. Podívejme se tedy na celou cestu, kterou naše myšlenky urazí od svého zdroje až po okamžik kdy si je uvědomíme.
Na konci celého procesu se nachází čin. Tedy konkrétní jednání člověka. To může být podle stavu jeho mysli vědomé, či nevědomé. Čin je tedy zhmotněním myšlenky, je přímým důsledkem našich myšlenek. Zvědomění činu zajišťuje naše pozornost, která informaci o činu převádí do našeho vědomí. Pozornost, jako jednu z vlastností mysli, je možno trénovat například prostřednictvím meditace.
Každému činu předchází myšlenka, která vede k jeho následné realizaci, tedy ke svému zhmotnění. Tyto myšlenky mohou být podle stavu mysli člověka rovněž vědomé, či nevědomé. Myšlenka může vést k činu, nebo také ne. V případě jejího uvědomění její realizace záleží na tom, jestli se myšlenka shoduje s etickým nastavením člověka, nebo ne. O realizaci těchto myšlenek rozhoduje naše vědomí. Pokud se myšlenka s etickým nastavením člověka shoduje, může být realizovaná, pokud se s etikou člověka neshoduje, bude cenzurována a k její realizaci nedojde. Není tomu tak ale vždy. Zasáhne-li do procesu restimulace, myšlenka se dostává mimo naši vědomou kontrolu. Tak tomu je například u našich emocí, kdy proces realizace obsahuje tak silné energie, že je nedokážeme zvládat. Těchto činů pak mnohdy následně litujeme. V případě nevědomé myšlenky k této vědomé cenzuře nemůže dojít a myšlenka je přímo realizována bez ohledu na její rozpor s etickým nastavením člověka. Zvědomění myšlenky opět zajišťuje naše pozornost, která informaci o myšlence převádí do našeho vědomí. I v tomto případě se jedná o vlastnost mysli, kterou je možno trénovat prostřednictvím meditace. Se samotnými myšlenkami nejsme schopni účinně pracovat. Nemůžeme ovlivnit ani jejich množství, ani jejich charakter. Skutečná podstata myšlenek nám zůstává skryta. Myšlenku můžeme přirovnat k dopisu, jsme schopni vidět jeho obálku s adresou a známkou, nikoli jeho obsah. Pro práci s myšlenkami je nutné znát právě její obsah, který nás následně může přivést k jejímu zdroji. Tuto schopnost můžeme opět rozvíjet prostřednictvím meditace. Při jejím dostatečném rozvinutí se zalepené dopisy stávají dobře čitelnými pohlednicemi
Charakter myšlenek můžeme rozdělit do tří základních skupin. První skupinou mohou být myšlenky tvůrčí (plánovací), které se vztahují k nějakému našemu konkrétnímu projektu. V praxi se může jednat například o zkoušku ve škole, rozchod s partnerem, soudní jednání, psaní knihy, či jakákoli realizace naší plánované činnosti. Množství a intenzita těchto myšlenek je přímo závislá na důležitosti této činnosti. Myšlenky z této skupiny můžeme zprostředkovaně ovlivnit nečinností a bezkonfliktností našeho života. Tvůrčí myšlení lze vědomě úspěšně využívat a za tímto účelem tento proces vhodně kultivovat. Samotný obsah myšlenek tohoto druhu pochází z jiného zdroje než ostatní zmiňované skupiny myšlenek.
Druhou skupinou myšlenek může být tlachání. V tomto případě se jedná o myšlenky nejrůznějšího druhu, které reagují na naše prožitky, se kterými se v reálném životě setkáváme. Jejich množství a intenzita je přímo závislá na akčnosti našeho života. I tuto skupinu myšlenek můžeme zprostředkovaně ovlivnit prostřednictvím klidného prožívání našeho života.
Třetí skupinou myšlenek jsou myšlenky pocházející z naší minulosti. Tyto myšlenky se přímo odvíjí od našich dřívějších prožitků. Může se jednat o naše konkrétní činy, jejichž etika je v rozporu s naším současným etickým nastavením. V tomto případě se tedy jedná o jakési opožděné působení svědomí. Patří sem ale také myšlenky, které vědomě nejsme schopni ke své minulosti přiřadit. I přesto, že o této kategorii myšlenek víme nejméně, jsou pro náš osobnostní rozvoj nejdůležitější. K tomu ale musíme zvědomit zdroje těchto myšlenek. Bez tohoto kroku s nimi nejsme schopni dále pracovat.
V souvislosti s myšlenkami si můžeme položit zásadní otázku - kde se myšlenky berou, odkud přichází? Vzhledem k tomu, že myšlenky přímo ovlivňují náš život, jsou pro nás velmi důležité. Bez toho, abychom pochopili jejich charakter a funkčnost, je náš osobnostní rozvoj velmi problematický. Myšlenky jsou generovány naší myslí. V této souvislosti je důležité pochopit, proč a jakým způsobem k tomuto generování dochází. Chování mysli si můžeme přirovnat k citrónu, ze kterého prostřednictvím tlaku vymačkáváme šťávu, dužninu a semínka. Na naši mysl tedy působí nějaké tlaky, na jejichž základě dochází ke generování myšlenek odpovídající kategorie. Tento proces za normálních okolností probíhá v nevědomé oblasti naší mysli, a proto jej nejsme schopni nijak ovlivnit.
Tato situace přímo navozuje otázku, co tyto tlaky vyvolává? Jistě znáte pojem ego. To je často zatracované a považované za našeho velkého škůdce. Pravda je ale jiná. Ego vyvíjí na naši mysl tlak, který je vyvoláván na základě životních situací, do kterých se dostáváme. Tento tlak vytváří myšlenky, které přímo motivují naše jednání. Úmyslem ega není člověku škodit, ale naopak mu pomáhat. Problém nastává až v oblasti vnímání a interpretace myšlenek, které nás mají přímo upozornit na problematiku, kterou máme právě řešit. Podnětem k těmto tlakům je působící (zralá) karma ve všech jejích formách. Ego má tedy k dispozici pouze určitou oblast působení, se kterou může pracovat. Není tedy v tomto procesu rozhodujícím, ale pouze výkonným činitelem.
Nyní bude dobré zmínit i onen původní zdroj našich myšlenek a jednání. Tím zdrojem a příčinou je ona zmíněná karma, kterou buddhismus nazývá kořeny jevů, či kamou. Podle závažnosti, charakteru a způsobu jejího zpracování můžeme karmu rozdělit do jednotlivých skupin. Jako krátkodobou můžeme pojímat karmu osobní. Další skupinu vytváří karma individuální, Tyto dvě skupiny karmy se vztahují výhradně k osobě konkrétního člověka. Svým charakterem jako skupinovou můžeme pojímat karmu rodovou. Ta je společná pro ženskou nebo mužskou linii našeho rodu. Tyto druhy karmy jsou aktivovány různými okolnostmi, se kterými se ve svém životě setkáváme. Dalšími druhy skupinové karmy může být karma, která na nás působí na základě příslušnosti k rase, národnosti, náboženské, či politické příslušnosti. Existuje však i karma, která je svým charakterem individuální a působí na nás trvale po dobu celého našeho života. Tou je základní karma, kterou jsme dostali do vínku naší inkarnace. Je to obdoba toho, co známe z některých pohádek, ve kterých po narození sudičky předurčují novorozenci jeho další osud. Tato karma nám nastavuje mantinely a naši orientaci v celém životě. Smyslem našeho života pak má být obsah této karmy odhalit a zpracovat. Jinými slovy je to rozšířená verze toho, co někteří hledají jako smysl svého života. Na karmu se můžeme také dívat jako na učební látku, kterou máme v rámci daného stupně náročnosti zvládnout. Pokud tuto látku nezvládneme, stupeň obtížnosti se následně zvyšuje.
Jedinou cestou změny je práce v rovině příčin. Jedině zde můžeme odhalit obsah naší karmy a tuto karmu zpracovat. Takto provedené změny se pak následně projeví v rovině důsledků v oblasti našich myšlenek a činů.