Vznik karmy

    Představy o vzniku karmy se podle autorů značně různí. Předložený názor vychází z poznatků získaných v průběhu mnohaleté práce, není tedy vytvořen v rámci nějaké teorie, ale naopak popsán na základě praktických zkušeností.
    V souvislosti s karmou používáme několik termínů. Vzhledem k tomu, že u jiných autorů tyto pojmy mohou mít jiný obsah, je pro pochopení dalšího textu nutné jejich obsah definovat.

Zdroj karmy - Jedná se o konkrétní situaci, v rámci které karma vzniká. Jde o příčinu karmického působení. Zdroj karmy může ležet v několika oblastech. Může se jednat o hmotné činy (zabití, krádež a podobně), slovní projev (urážka, pomluva a podobně), emoční oblasti (strach, nenávist a podobně) nebo myšlenky (plánování a zaobírání se předcházejícími obsahy v myšlenkové rovině, dalo by se říci, že jde o přípravnou fázi). Uvedené pořadí má za určitých okolností i vliv na závažnost vytvářené karmy.

Karma – Jedná se o vlastní karmu, která již vznikla, a proto může, ale také nemusí momentálně působit. Vytvořená karma má energeticko-informační charakter. Jedná se tedy z našeho pohledu o nějaké, ve vztahu k našemu současnému stavu negativní energie, které zároveň nesou informaci o zdroji karmy, v rámci kterého vznikly. Při zpracování karmy je zapotřebí pracovat s oběma uvedenými složkami. Na jedné straně pochopit obsah informací a na základě tohoto pochopení změnit svoje chování, na druhé straně transformovat, uvolnit negativní energie. V rámci ŘKM hovoříme o odžití, poznání a odpuštění. Ke zpracování karmy je možno použít jakoukoli metodu, která tyto oblasti realizuje.

Zralá (aktivní) karma – Jedná se o karmu, která na základě příhodných podmínek právě aktivně působí.

Nezralá (pasivní) karma – Jedná se o karmu, pro jejíž působení momentálně nejsou vhodné podmínky, a proto se aktivně neprojevuje.

    Ke vzniku karmy však samotný čin, slovo nebo myšlenka nestačí. Spravedlnost karmického působení spočívá v tom, že se intenzita karmy mění v závislosti na vyspělosti daného jedince. Tedy to, co projde málo vyspělému jedinci, by mělo u vyspělého nedozírné důsledky. Pokud by tento princip nebyl realizován, nebyl by možný ani vývoj, protože bychom byli karmickými důsledky svých činů zahubeni hned na jeho začátku. Právě na základě tohoto individuálního přístupu může karma měřit všem stejně.

    K jejímu vzniku  je zapotřebí ještě jeden aspekt, a to uvědomění si toho, že s naším konáním není něco v pořádku. Na základě toho jeden a ten samý čin u dvou různých jedinců může či nemusí být zdrojem karmy. Například krádež. Pokud si jste vědomi toho, že se krást nemá, vytvoří se ve vás na základě tohoto skutku negativní emoce a tím se tento čin stane zdrojem karmy. Pokud je ovšem náš spoluobčan přesvědčen o tom, že krást je v pořádku a naopak z tohoto činu má dobrý pocit, protože jeho prostřednictvím zabezpečil potřeby svojí rodiny, negativní energie nevzniknou a tento  čin (stejný jako v prvním případě) se zdrojem karmy nestane. Pokud si jsme těchto skutečností vědomi, můžeme s nimi aktivně pracovat. I pokud se nám podaří nějaký ten prohřešek proti karmě udělat, není zapotřebí se tím trápit a těmito negativními energiemi karmické působení ještě zvětšovat. Stačí se z takovéto situace poučit a příště svoji chybu neopakovat. Pokud se už skutek stal, tak pro sebe za daných okolností nic lepšího udělat nemůžete.
Na závažnost vytvořené karmy má vliv:

Osobní vyspělost – čím je člověk vyspělejší, tím jsou dopady větší a působení rychlejší. Tento aspekt vytváří konkrétní závažnost prohřešku.

Intenzita emocí doprovázejících konkrétní skutek – čím jsou emoce silnější, tím jsou negativní energie větší a karma má větší intenzitu.

Obsah daného skutku – čím je prohřešek závažnější, tím může, ale také nemusí být výsledná karma intenzivnější. Tímto obsahem je dána informační hodnota karmy, kterou má člověk pochopit.

Opakování zdroje karmy – jednotlivé zdroje karmy se v dané karmické oblasti sčítají, čímž narůstá výsledná intenzita karmy. Jedná se o nepochopení či pochopení informačního obsahu karmy. Tato skutečnost se pak v praxi projevuje navozováním stále obtížnějších podmínek pro pochopení a zpracování působící karmy, v duchu „komu nestačí napovědět, toho je třeba kopnout“.

    Za zmínku stojí ještě jedna skutečnost. Toto vše se děje za předpokladu, že se člověk s danými obsahy vnitřně ztotožňuje a svým jednáním porušuje svoje vlastní hodnoty. Nestačí tudíž číst nebo slyšet, že by se něco mělo nebo nemělo. Výjimku tvoří pouze situace, kdy se vědomě dostanete do postavení duchovního žáka. V tomto případě máte povinnost všechny pravdy předávané vaším učitelem přijímat. Pokud tak neučiníte a takto předané zásady porušíte, vytvoříte zdroj karmy. Toto je daň za urychlení osobního vývoje.