Prověrka působení rezonance TP na rodovou karmu v minulosti

    Při testování stavu TP jsem u klientky objevil v ženské rodové linii silný zdroj karmy ve druhé úrovni. Karmických zdrojů bylo značné množství a jejich obsah byl pouze těžce uvěřitelný. Klientka uvedla, že si babičku pamatuje ze svého dětství. Nikdy s ní neměla dobrý vztah, protože byla zatrpknutá a nechovala se přátelsky. Vzhledem k tomu, že klientka docházela do sezení RKM a zvládala dobře i roli média, rozhodl jsem se prověřit obsahy vytestované karmy přímo u jejich zdroje.

V rámci sezení ŘKM jsme si zavolali babičku, která sice byla nabručená, ale nakonec se s námi bavila a jednotlivé obsahy vytestovaných entropií nejen potvrdila, ale také věrohodně zdůvodnila.

Poté jsem přistoupil k rezonanci TP. Na klientce byly změny patrné, ale vzhledem k předcházejícímu rozhovoru s babičkou jsem se rozhodl situace využít, znovu s ní promluvit a na místě samém prověřit působení rezonance na předky v rodové linii. Jinými slovy zjistit, zda v rámci rezonance skutečně dochází ke změně reality v naší minulosti. Na jednu osobu vytvořila babička karmy víc než dost. Už to samo o sobě svědčí o tom, že neměla lehký život a že jej rozhodně nezvládala. Z důvodu zestručnění neuvádím doslovný přepis, ale pouze hlavní obsahové body rozhovoru.

Předpokládám, že zjištěný výsledek nenechá nikoho na pochybách. Pro přehlednost uvádím nejdříve název vytestované karmy, po něm komentář její původkyně a nakonec její komentář po provedené rezonanci.

 

Dlouhodobé výčitky týkající se špatné výchovy.

Před rekonstrukcí:

Ona sama vychovávaná nebyla. Pak to s výchovou svých dětí přeháněla a vedla je k nesamostatnosti. Nevěděla, jak jinak je má vychovávat. Děti byly hodné a chtěla, aby zůstaly u ní a ona nebyla sama. Bála se samoty. Jinak to řešit neuměla a nakonec si to vyčítala.

Po rekonstrukci:

Děti vychovala nejlíp, jak to šlo. Měla je ráda a podařilo se jí vychovat je dobře. Nejdůležitější je láska a dobré vlastnosti a to jim dala. To, co neměli, jim dát nemohli, budou si to muset najít v dalších generacích. Cení si věrnosti a pracovitosti, obě děti takové jsou. Žádné výčitky v tomto ohledu nemá, nemá k tomu důvod.

 

Činnost směřující ke chronické nesamostatnosti v životě.

Před:

Samostatnost vnímala jako samotu a to nechtěla. Samostatnost jí nepřinesla nikdy nic dobrého. Od devíti let musela chodit pracovat a byla ráda, že přežila. Svoje děti chtěla mít proto stále u sebe, ale netušila, jaký dopad to bude mít na jejich životy. Syn je paličatý a dcera není samostatná.

Po:

 Je pravda, že dcera takové vlastnosti má, syn ale takový není. Nevnímá to jako svůj problém. Vnímá to jako individuální vlastnosti jejích dětí. K problému se nehlásila.

 

Hluboké citové trauma v oblasti mezilidských vztahů.

Před:

Od útlého dětství cítila, že je své matce, která si ji od jejích čtyřech let nevšímala, na obtíž. Měla devět sourozenců a všichni si připadali stejně. Matka je nikdy neobjala ani nepohladila. Od devíti let šla pracovat ke kravám. Byla to těžká práce. Od třinácti let zvládala práci jako dospělá. Od toho měla ve stáří zhuntované tělo.

Po:

Nevnímá to tak, nehlásí se k tomu. Se sourozenci měli hezké vztahy a dělali různé lumpárny. S některými se měli moc rádi.

 

Chronická spalující žárlivost.

Před:

Žárlili vždycky na nejmladšího sourozence, kterému matka věnovala veškerou pozornost. Ostatní starší děti už nikdy ani nepohladila.

Po:

Mezi sourozenci na sebe nežárlili, je samozřejmé, že se různé děti chovají různě a rodiče je pak nemají rádi všechny stejně. O žárlivosti nechtěla ani slyšet.

 

Chronická důvěřivost.

Před:

Když si myslela, že někomu může důvěřovat, tak mu bezmezně důvěřovala. Dvanáct let sloužila u fořta, který ji dostatečně neplatil a ani ji nenapadlo mu nevěřit.

Po:

 Uvedla, že byla trochu naivní a důvěřivější, ale že ji život rychle naučil.  K přehnané důvěřivosti se odmítla hlásit.

 

Chronické růžové brýle.

Před:

Pojmu nejdřív nerozuměla. Po jeho objasnění uvedla, že okolní svět vnímala podle svých představ. Myslela si, že stačí, aby byl člověk hodný, ostatní věci nebyly důležité. Ustrnula v hodnotách čtyřletého dítěte. 

Po:

Pozastavila se nad moderním pojmem. K jeho obsahu se ale rozhodně odmítla hlásit. Uvedla, že vždycky doufala, že všechno dobře dopadne. V dnešním slova smyslu to označila za pozitivní myšlení. Všechno co chtěla a v co věřila, se jí splnilo.

 

Strach z neznáma.

Před:

Domnívala se, že ho má každý, že je to přirozené. Bála se každé změny. Všechno si nejdřív musela dobře prověřit a na všechno si postupně zvyknout. Její největší životní změnou bylo to, že se vdala. Celý zbytek života žila v domku, který si s manželem postavili. Neměla ráda partnery svých dětí, protože je odvedli z domova.

Po:

Tvrdila, že se jí to netýká. Chodila sama do lesa i na tržiště. Iniciovala ve své rodině spoustu změn a nebála se pouštět do nových věcí. Do Ameriky neměla důvod jezdit, protože se svým životem doma byla spokojená.

 

Závěr.

Před rezonancí:

Původně měla na lidi spoustu vzteku, protože se nechovali podle jejích představ. Nenáviděla partnery svých dětí, protože jí je odvedli z domova. Svět vnímala jako zlý a nebezpečný. Potřebovala se proti němu chránit, stejně tak jako svoje děti. V životě nebyla šťastná a vnímala ho jako boj o holou existenci. Její energie jsme vnímali jako nepříjemné.

Po rezonanci:

Od počátku druhého kontaktu byla znát její energetická změna. Byla klidná a milá, jako by celá svítila. Sdělila, že se cítí mnohem lépe a svůj život vnímá úplně jinak než před tím. Po změně, kterou jsem udělal, se jí znatelně ulevilo. Cítila, že to pomohlo i ostatním v jejich rodě. Všechno je teď čistější.

Změna prožívání života k lepšímu je ve všech sledovaných oblastech dle mého názoru víc než patrná. Lepší závěr, než udělala sama babička snad ani udělat nejde.

„Mám vás ráda. Je dobře, že jste na něco přišli. Určitě má význam v tom pokračovat. Jsem ráda, že jste mým pokračováním. Bylo to fajn, že jste si na mě vzpomněli. S Pánem Bohem.“