Putování duše po smrti

O smyslovém a duchovním vidění duchů

Ignatij Brjančaninov

Knihy ABB 2024

Autor se narodil v roce 1807 v Rusku a zemřel v roce 1867. Vlastním jménem Dmitrij Alexandrovič Brjančaninov byl šlechtického původu. V roce 1831 se stal mnichem a knězem, později se stal biskupem. Kanonizován byl v roce 1988. Patří mezi nejplodnější ruské duchovní autory devatenáctého století.

Úvodem je nutno zmínit i osobu překladatele Alana Černohouse, který rozhodně věděl, co překládá, a proto mohl odvést vynikající práci. Milý je i překlad jmen mnichů. Já jsem si nejvíc oblíbil Svatého Jana Žebříkáře.

Kniha je provedena v měkké vazbě v rozsahu 248 stran. Ve skutečnosti se jedná o dvě tematicky samostatné knihy, které jsou čtenáři předkládány v jedné vazbě. Obsah knihy je rozdělen do následujících částí:

Putování duše po smrti

O smyslovém a duchovním vidění duchů

Úvod

O smyslovém vidění duchů

O duchovním vidění duchů

Závěr

V knize najdete spoustu odkazů na zdroje, kterými jsou hlavně jednotlivé části Bible. Zajímavé je například i to, že jednotlivé jazykové mutace Bible mají různý obsah. Upoutal mě i agresivně odmítavý přístup autora k ostatním náboženstvím. V knize najdete jednotlivé definice duchů. Autorův přístup plně prezentuje křesťanskou víru. To však neznamená, že by se ateista s většinou obsahu nemohl ztotožnit. Většinu obsahu první části knihy tvoří polemika o tom, jestli jsou duchové nehmotní, nebo jemnohmotní. V této oblasti autor vede polemiku s jinými významnými duchovními autoritami. Podporu pro svoje stanovisko hledá a nachází v Bibli. Pokud nemáte chuť tuto obsáhlou polemiku studovat, tak autor došel k závěru, že duchové jsou jemnohmotní. Svědectví o návštěvách významných duchovních v ráji až příliš připomínají astrální cestování a návštěvy některých úrovní astrálního prostoru. Autor se ve své práci dále věnuje umístění nebe a pekla. Svoje závěry opět dokládá obsahem Bible. Svůj postoj a přístup k duchovním otázkám zakládá na mnoha příbězích významných duchovních osob té doby. Velmi zajímavá je i šířka znalostí autora, který církevní dogmata dokládá prostřednictvím matematiky. Dále hovoří o dvou druzích smrti, smrti tělesné a smrti duchovní. Přírodní kony autor vykládá církevní terminologií. Jejich obsah odpovídá jak starému zákonu, tak originálnímu buddhismu. Ani jako ateista nemohu mít proti předkládaným informacím žádné zásadní výhrady, neboť v zásadních rysech odpovídají i mým zkušenostem. V církevním duchu je velký prostor věnován popisu pekla a věčných muk, které v něm hříšníka čekají. Značná pozornost je věnována fenoménu mýtnic, které nahrazují úřad sv. Petra při třídění duší. Mýtnic je celkem dvacet a každá z nich je zaměřena na konkrétní oblast hříchů. Závěr této části knihy autor věnuje důležitosti vědomí smrtelnosti, ve kterém spatřuje základ spásy.

Ve druhé části knihy se autor věnuje problematice duší a duchů. Dozvíte se zde, jaký je rozdíl mezi duší a duchem. Autor zde také popisuje, jak je to se smyslovým viděním duchů. Tímto způsobem je podle autora možno vidět a komunikovat pouze s temnými entitami. Proto tento způsob vidění duchů a komunikace s nimi není pro člověka nijak přínosný. Stejně tak jako pro spásu duše i pro vidění duchů autor zdůrazňuje nutnost askeze a půstu. Duchovní vidění duchů autor připisuje milosti Ducha Svatého, bez níž není možné tohoto vidění dosáhnout. Možná proto je mu věnováno pouze pár závěrečných stránek.

Se základními duchovními principy, které autor prosazuje, mohu souhlasit. Přesto se ale najdou i oblasti, které odporují mému dosavadnímu poznání. Například strávit život v odříkání a modlitbách nepovažuji za přínosné. Přínos tohoto způsobu života může být pouze v tom, že kdo nic nedělá, ten nic nepokazí. Podle mne jsme se ve hmotném těle zrodili proto, abychom jeho prostřednictvím získávali zkušenosti, které mají naši duši obohatit. Z toho důvodu také nemohu souhlasit s tím, že hlavní a nejdůležitější část našeho života probíhá v období bez fyzického těla. Podle mojí zkušenosti se v této fázi naší existence už nijak nerozvíjíme.

V knize jsem všeobecně postrádal rejstřík a vysvětlení náboženských pojmů, které jsou pro ateisty neznámé. O významu některých z nich jsem se mohl na základě kontextu pouze dohadovat. Závěrem dvě zprávy. Tou dobrou je to, že vše popsané se podle autora vztahuje pouze na pravoslavné křesťany. Tou špatnou je to, že podle autora všichni ostatní bez výjimek propadneme peklu. Zřejmě nám nezbude nic jiného než se o pravdivosti autorových slov přesvědčit na vlastní kůži. Pokud se o předkládanou problematiku hlouběji zajímáte, stojí za to si knihu pro rozšíření obzorů přečíst.