Samozásed 2024
„Šťastni jsou ti, kteří nemeditují, protože neví, o co přichází.“
Ve
dnech
20.7. až 3.8.2024 jsem absolvoval tradiční, již druhý ročník
meditačního
samozásedu. Poučil jsem se z loňských zkušeností a většinu
minulých
nedostatků se mi podařilo odstranit. Letos mi meditační aktivity
rámovalo
poměrně teplé a suché počasí. Skladba samozásedu se mi osvědčila,
proto jsem na
ní nic neměnil. Probouzel jsem se okolo 06,00 a spát jsem šel okolo
22,00. Čas
v tomto rozmezí jsem plně využil k meditaci. Náročnost
spočívala také
v tom, že v této době nebyl žádný čas na odpočinek.
V průběhu
meditace jsem neměl žádný kontakt s okolním světem, tedy žádný
telefon,
rádio, televize ani internet. Odepřel jsem si i veškeré sladkosti,
kávu a čaj. Na
zásedu se vždy začíná od začátku, a tak první tři dny, které byly
shodou
okolností také nejteplejší, byly hodně náročné. Meditaci jsem
prováděl na třech
pracovištích.
Meditaci
soustředění
jsem prováděl při jídle. Celkově to vydalo na tři meditace denně.
Nejen
na císařském dvoře, ale i na samozásedu se jedlo dobře. Jídlo bylo
chutné a
vydatné. Díky tomu se mi i přes značnou fyzickou zátěž podařilo
zhubnout pouze
o jeden kilogram. Celkově jsem na tomto pracovišti strávil 45
meditací.
Patnáct
kroků
stačí. Větší důraz doporučuji klást na kvalitu podkladu, po kterém
chodíte. Nohy vám za to určitě poděkují. Většinu času jsem zde
strávil za
pěkného, slunečného počasí. Chůzi v dešti a tím i novou
pláštěnku jsem si
užil jenom jednou. Toto pracoviště jsem použil sedm krát denně.
Celkově to
obnášelo 105 meditací.
Když
je
v meditačce víc než 30˚C, tak je to spíš o přežití než o
meditaci. Na
rozdíl od loňska jsem se alespoň částečně přiklonil k tradiční
buddhistické výzdobě. Jednalo se však pouze o dekoraci, nikoli o
náboženské
uctívání. I přesto se mi meditace na tomto pracovišti dařila a došel
jsem na
něm dalšího poznání a prohloubení meditační praxe. Na tomto
pracovišti jsem
absolvoval šest meditací denně. Celkově se jednalo o 90 meditací.
Těchto
pohledů
jsem si moc neužil. Se soumrakem se totiž vyrojila hejna komárů, a
tak
bylo rozumnější uklidit se do bezpečí meditačky, kterou se mi jako
jedinou před
tímto obtížným hmyzem podařilo uchránit. Mimo uvedených meditací
jsem si našel
i čas na další aktivity, které považuji za prospěšné.
Při všech druzích meditace se plně projevuji relativita času. Čím je meditace kvalitnější, nebo bolestivější, tím pro meditujícího čas ubíhá pomaleji. V průběhu zásedu jsem si měl možnost plně uvědomit hlučnost naší civilizace. V průběhu celého dne jsme téměř nepřetržitě bombardováni nejrůznějšími zvuky, které mají značnou intenzitu. V pořadí hlasitosti se jednalo o zemědělskou techniku, stavební stroje, sekačky trávy, sirény aut s předností v jízdě a letadla. Kokrhání kohouta, zpěv ptáků a cvrkání cvrčků byl proti tomu opravdový balzám pro uši. Vždycky jsem říkal, že kdyby zásed trval o den déle, tak bych se toho osvícení určitě dočkal. Proto jsem si letos zásed proti loňsku prodloužil. I když jsem pro to udělal všechno, osvícen byl zase někdo jiný. Budiž mu to přáno. Tak třeba příští rok. Popsaný prožitek rozhodně patří mezi ty, které vám dokáží trvale změnit život. Práci na sobě nelze okecat, ta se musí odpracovat.
LLV –srpen 2024