Oficiální informace uvádí, že se jedná o největší mohylu, která se nachází u obce Gornja Vratnica, nedaleko města Visoko. Nachází se 4 kilometry východně od pyramidy Měsíce. Mohyla je poskládaná z velkých kamenných bloků do výšky 32 metrů, což tvoří nadzemní vrchol mohyly. V roce 2009 byly na mohyle provedeny geologické vrty. V hloubce 54 až 56 metrů byla zjištěna pevná konstrukce, zřejmě strop pohřební komory. V hloubce 56 až 59 metrů vrty potvrdily dutý prostor. V hloubce 59 až 61 metrů pevné základy. Od hloubky 61 metrů vrty zaznamenaly přírodní podloží. Další archeologické výkopy nebyly povoleny. Mnohatunové bloky byly uměle vytvořeny metodou geopolymerizace. Nejtěžší vykopaný blok váží 20 tun. Bloky jsou dvouvrstvé, jejich horní, jemnější vrstva tvoří 8 až 10 centimetrů, jejich vnitřní jádro má 50 až 55 centimetrů. Pevnost těchto bloků činí 73 až 134 MPa, současně používaný beton má 10 až 16 MPa. V roce 2011 byly na vrcholu mohyly naměřeny elektromagnetické vlny o kmitočtu 30 kHz, což odpovídá vlnové délce 10 kilometrů, tedy velmi dlouhým vlnám. Citliví lidé tyto energie na vrcholu mohyly vnímají.

Na první pohled mohyla nevypadá vůbec zajímavě. Je to kopec porostlý travou a nízkými keři, který nestojí samostatně, ale je jednou svojí stranou propojen s okolním terénem. Archeologický průzkum byl proveden ne jenom v prostoru samotné mohyly, ale i v jejím bezprostředním okolí. Tam se však nic nenašlo. Pozůstatky výkopových prací jsou však dobře patrné.

Po odkopání nánosů hlíny jsou na svahu mohyly dobře patrné terasy. I když jsou použité bloky hodně mohutné, tak se na nich čas i novodobí archeologové značně podepsali. Vzhledem k současnému stavu usuzuji na značné stáří celé stavby.

Na jednotlivých blocích jsou dobře parné jednotlivé vrstvy. Na hrubším těle je naneseno něco, co by se dalo nazvat jemnou omítkou. Takto vrstvený materiál není v přírodě běžný. Zde je na místě zamyšlení nad způsobem výroby jednotlivých bloků a postupu realizace celé stavby.

Tento potěr svojí strukturou i barvou připomíná pískovec. Vzhledem k celkové robustnosti a odolnosti bloků byl jejich účel zřejmě dekorativní. Přilnavost tohoto potěru k základnímu tělu bloku je i po letech velmi dobrá. Každopádně svojí kvalitou přesahuje současně používané postupy.

Jednotlivé bloky jsou uspořádány tak, že vytvářejí stupňovitou pyramidu. Základní materiál těchto bloků je v porovnání s bloky na pyramidě Slunce o poznání jemnější. Vzhledem k jejich velikosti a umístění by stavba tohoto rozměru byla značně problematická i v současnosti.

Nemohu se zodpovědně vyjádřit k vnitřní struktuře mohyly. Oficiálně uváděné informace vypadají věrohodně. Stejně tak jsem neměl možnost změřit úhel stěn mohyly. To, co jsem měl možnost vidět rozhodně nemůže být dílem přírody, ale musí být výtvorem lidských rukou. Na vrcholu mohyly jsem naměřil silné zemské energie, které jsou srovnatelné s energiemi na vrcholu pyramidy Slunce. Oficiálně naměřený charakter energií mi přijde věrohodný. Pro upřesnění údaj o vlnové délce frekvence, přesně činí 9 993.82 m. V jiných místech mohyly jsem žádné energie nezjistil. Obdobně jako pyramida Slunce i tato mohyla je částečně skryta pod nánosy zřejmě naplavené zeminy. Jistě by bylo zajímavé archeologický průzkum v této lokalitě rozšířit a celou mohylu odkrýt. Proto pro jeho zastavení musí být dobrý důvod. Lokalita je každopádně zajímavé a stojí za to ji vidět.