Při sedící meditaci jsem k odměřování času použil minutku, kterou k těmto účelům běžně používám. Pro odměřování času při chodící meditaci jsem použil běžnou kuchyňskou minutku. Délku jednotlivých meditačních bloků jsem si ponechal na čtyřiceti pěti minutách, jak jsem běžně zvyklý. Už několik dnů před zahájením samozásedu jsem pozoroval postupné samovolné zklidňování mysli. Tento stav se ještě prohloubil v rámci prvního dne, který jsem pojal jako seminář s problematikou meditace. Zároveň jsem si tím oživil teorii a vyzkoušel jsem si tím vhodnost připraveného prostředí k meditaci.

Ne vše se vydaří tak, jak si naplánujeme. Moudrá slova učitelů jsem si musel vzhledem k technické závadě odpustit. Ve svém důsledku to ale nijak zvlášť nevadilo. Další čáru přes původní plán mi provedlo počasí. Vzhledem k zataženému nebi a častým dešťům jsem musel některé fyzické aktivity vypustit. Tyto drobnosti však neměly žádný zásadní vliv na průběh zásedu.

Dále uvedu několik statistických údajů. Rozmezí teplot se pohybovalo od 11°C do 31°C, tedy rozdíl 20°. Lépe se mi meditovalo při vyšších teplotách. Vstával jsem podle toho, až jsem byl vyspalý v rozmezí mezi 05,15 - 07,30 hodin, většinou mezi pátou až šestou hodinou. Spát jsem chodil v rozmezí od 21,30 do 22,30. Tato volnost byla zdrojem značné vnitřní pohody. Propršelo 8 dnů, v jejichž průběhu napršelo 26 l/m². Tak jsem si dost užil i chození v dešti. Denně jsem absolvoval 13 meditačních celků, z toho 6 meditací vsedě a 7 meditací v chůzi. Délka jednotlivých částí činila 45 min. Celkově jsem meditaci rozdělil do čtyř samostatných bloků. Dvě meditace po ránu před snídaní, čtyři meditace dopoledne do oběda, čtyři meditace odpoledne do večeře a tři meditace večer před spaním. K tomu je zapotřebí připočíst tři meditace soustředění při jídle. Celkem se jednalo o 63 meditací soustředění a 143 meditací všímavosti a vhledu, tedy celkem 206 meditačních bloků. Ve všech případech se jednalo o čistý meditační čas. Zajímavé bylo sledovat, jak se jednotlivá sezení časově vlečou a oproti tomu jednotlivé dny velmi rychle ubíhají.

Při meditaci jsem sice vycházel z Buddhova učení, vypustil jsem však všechny náboženské úkony. Neměl jsem žádný oltář a klanět se komodě a prádlem, před kterou jsem seděl, mi přišlo tak nějak nepatřičné. Trochu náročné bylo začlenit meditační praktiky do prostředí, ve kterém běžně vykonávám jiné činnosti. Noční meditace v chůzi rozhodně nepostrádala značnou dávku romantiky. Oproti tomu podvečerní meditaci narušovaly houfy krvechtivých komárů. V bezprostřední blízkosti meditačního chodníčku jsem denně nacházel nějaké slimáky, kteří buď nedočkavě vyrazili na svůj noční lup dřív, nebo se na něm zdrželi do časných ranních hodin. Zřejmě špatně vyhodnotili situaci a mylně se domnívali, že jsem buddhista, a proto věřili, že se jim nic nestane. Vzhledem k tomu, že jsem spíš pěstitel než buddhista, tak jich 18 svůj omyl zaplatilo životem. Díky tomu mohu potvrdit, že se usmrcení jakékoli bytosti negativně projeví na stavu naší psychiky.

Při hodnocení dosažených výsledků nebudu příliš konkrétní. Popsaným rámcem zásedu se mi podařilo navodit hlubší pohroužení, než jsem dociloval na buddhistických zásedech. Zajímavé také bylo sledovat meditační nasazení. Cítil jsem se jako lovecký pes na stopě. Doslova jsem dychtil po každém dalším kroku či nádechu a výdechu v očekávání, co nového mi přinesou. Také jsem zaznamenal větší sounáležitost s okolním prostředím a přírodou. Zvířata i hmyz ztratili svoji plachost, když zjistili, že si hledím svého a o jejich činnost se nijak nezajímám. Například myš klidně pobíhala těsně vedle mého meditačního chodníčku, veverka si pravidelně chodila na svoji polední mandli, kterou ohlodávala kousek ode mě, a včelka klidně využila moji hlavu k přistání a přechodu z jednoho květu na druhý. Vzhledem k tomu jsem se cítil jako nedílná součást okolní přírody. Za těchto podmínek jsem dosáhl prvního zaznamenatelného výsledku již koncem prvního dne. Další významný výsledek jsem dosáhl závěrem třetího dne. To mne přivedlo na myšlenku organizovat i kratší, třídenní meditační zásedy. Další průběh zásedu by se mohl zdát být monotónní, ale nebylo tomu tak. Podařilo se mi dosáhnout hlubokého vhledu do podstaty problému, který právě aktuálně řeším. Velký rozdíl a přínos byl také v tom, že jsem nebyl vyrušován oficiálními pohovory s učitelem, ale aktuální stav jsem si mohl vyhodnocovat průběžně sám. Tento přístup byl k meditačnímu procesu mnohem citlivější.  Díky těmto dosaženým výsledkům jsem byl se zásedem velmi spokojen.

 Závěrem lze tedy konstatovat, že k pokroku v meditaci není důležitý buddhistický rámec, ale znalost postupů a přístup k meditaci. Odpadla tedy další z výmluv, proč nemeditujeme. K meditaci toho nepotřebujeme mnoho a zajistit si odpovídající podmínky je jistě v silách každého z nás. V případě zájmu je podobný přístup určitě možné použít i k rozvoji jiných duchovních dovedností. Proto tento postup mohu každému vřele doporučit.