Kurz

Satipatthána – Vipassaná

 

Loučka 7.– 20.7.2019

 

Ani tento kurz se pochopitelně nemohl obejít bez oltáře se sochou Buddhy. V aktuálním provedení však byl po náboženské stránce mnohem střízlivější, než tomu většinou bývá.

Pod vedením učitelky Ing. Marty Frýby se tohoto kurzu zúčastnilo pouze osm meditujících. O kvalitách učitelky vypovídá její minulost, kdy strávila čtyři roky v buddhistických klášterech na Srí Lance a rok v klášteře v Tibetu. Byť v rámci jednoho směru, bylo velmi zajímavé porovnat přístupy jednotlivých učitelů, mezi kterými jsou značné rozdíly. Účastníci kurzu se sjeli z celé republiky. Sama učitelka přijela ze Švýcarska, kde dlouhodobě žije. Program kurzu byl klasický, tedy obdobný jako na všech ostatních dlouhodobých kurzech. Větší důraz však byl položen na závěr kurzu a přechod meditujících do běžného života.

Prostory samotné myslocvičny byly umístěny v podkroví, což obnášelo hned dvě nepříjemnosti. První z nich bylo skutečné horko a druhou z nich docela nepříjemné schody, po kterých se do těchto prostorů chodilo. Oproti minulosti zde došlo k vylepšení v podobě nerezového zábradlí. Vzhledem k malému počtu účastníků pohled do meditačky ani nenasvědčoval tomu, že zde nějaký intenzivní kurz probíhá.

Tentokrát nám počasí pro meditaci v chůzi docela přálo. Po většinu doby bylo teplo, výjimku tvořilo pouze pár bouřek s přeháňkami, které sice byly intenzivní, ale nijak zvlášť proces meditace v chůzi neovlivnily. Vzhledem k uzavřenému prostoru, ve kterém kurz probíhal, zcela odpadl kontakt s turisty. To byla bezesporu jedna z dalších výhod tohoto kurzu. Velmi příjemné bylo také to, že vzhledem k malému počtu účastníků mohl být každý z nás ubytovaný na samostatném pokoji. Jako balzám pro duši vegetariána zaznělo úvodní prohlášení kuchařky Ivany, že vaří vegansky a proto se nemusíme starat o lepek, laktózu, cukr a další problematické látky. Jídlo bylo velmi chutné a podávané formou švédských stolů. Kuchyně se tedy stala přirozeným rohem hojnosti, který nebylo zapotřebí suplovat kávou a sladkostmi.

Kurz probíhal v prostorách bývalé školy, středisku Mosty v Lukách. Prostory byly přestavěny díky evropským dotacím. Na jejich stavu se projevuje čas a neudržované chátrání. Zařízení si na svůj provoz evidentně není schopné vydělat a do jeho údržby nikdo dál neinvestuje.

Pokud se někdo domnívá, že prostředí hanácké vesnice je ideální místo pro meditaci, byl by asi hodně rozčarován. Meditace po celou dobu probíhala s nepřetržitou zvukovou kulisou. Nevěřili byste, kolik místní pracovití obyvatelé používají nářadí a pomůcek s různými motory. Pod okny často projíždějící těžká zemědělská technika vydávala nejen značný hluk, ale otřásala celou budovou. Za zmínku jistě stojí i ta skutečnost, že téměř všichni obyvatelé mají u svých domů psy. To je celkem pochopitelné, problém je pouze v tom, že tito psi nejsou vůbec nijak vycvičeni. Při každé sebemenší příležitosti se skupinově projevovali dlouhotrvajícím štěkotem. Pokud se neprojevovala žádná z popsaných variant, došla ke slovu příroda. Milým překvapením bylo, kolik nejrůznějších druhů zpěvných ptáků na našem venkově ještě žije.  

Naše činnost byla doslova viditelná až z kosmu. Stačilo se pouze podívat na mapy.cz. Z mého pohledu se jednalo o jeden z nejpříjemnějších meditačních kurzů, které jsem absolvoval. Učitelka se nevykecávala, buddhistické pohádky omezila na nutné minimum a její projev byl velmi srozumitelný. Při osobních konzultacích bylo patrné, že problematiku meditace velmi dobře zná a s případnými problémy dokáže poradit. Malý počet účastníků odstranil problémy s čekáním na stravu a hygienu. K příjemnosti pobytu přispělo i individuální ubytování a skvělá strava. Kurz byl opravdu intenzivní. Začínalo se v pět hodin ráno a končilo v deset večer. Tento prostor nám v maximální míře umožnil čtrnáct hodin meditace. To vše nám umožnilo hlubší pohroužení a dosažení dalšího meditačního pokroku. Absolvování tohoto kurzu byla příjemná a přínosná zkušenost. Účast na obdobném kurzu mohu případným zájemcům jenom doporučit.

LLV – červenec 2019