Kurz Satipatthána-Vipassaná
Jeseníky – Rejvíz
1.5. – 11.5.2018
Kurz organizovalo Bodhi Jeseníky pod vedením Doc. RNDr. Ivany Loučkové, CSc. Počasí nám v průběhu celého kurzu přálo. Náhorní planina Rejvízu se nám ale postarala o téměř nepřetržité studené větry, které nám vytvořily pravé horské podmínky.
Prostory chaty byly pro všechny účastníky nové.
Program kurzu byl následující:
Budíček v 06,00. Společný ranní úvod, hodina meditace vsedě a hodina meditace v chůzi. Jednalo se při tom o školní hodiny v délce 45 min.
Dopolední část sestávala ze dvou hodin meditace vsedě a dvou hodin meditace v chůzi.
Po obědě a polední pauze byly tři hodiny meditace vsedě a tři hodiny meditace v chůzi.
Po večeři byl přednes teorie a hodina meditace v chůzi.
Závěr dne byl opět společný, se zaměřením na meditaci dobrotivosti.
Celkově se tedy jednalo o šest hodin meditace vsedě a sedm hodin meditace v chůzi. To byl náš každodenní rámec pro práci s myslí.
V průběhu kurzu proběhly i individuální a kolektivní rozhovory, které měly za cíl ukázat aktuálně dosažený stav mysli meditujících.
Celý program byl veden v mírném režimu, který sestával ze tří pevných, vegetariánských jídel denně. Nechci hodnotit jejich kvalitu. Představu si ale můžete udělat sami podle toho, že je vařila vesnická kuchařka zvyklá na vaření masité stravy.
Při meditaci vsedě měl každý možnost sedět tak, jak mu to vyhovovalo.
V průběhu kurzu bylo dodržováno pět předsevzetí.
1) Ničení a zraňování dýchajících bytostí se chci zdržovat! Z tohoto profitoval zejména místní hmyz, který obohacoval naši meditační praxi.
2) Braní toho, co není dáváno, se chci zdržovat! Toto je výhodné zejména pro to, že nemusíte zamykat a kde co necháte, tam to také najdete.
3) Smyslné nestřídmosti se chci zdržovat! Sladkosti zřejmě tvoří výjimku. Byly konzumovány v hojné míře a za volně loženou a opuštěnou čokečku bych rozhodně ruku do ohně nedal.
4) Zraňujícího a nepravdivého mluvení se chci zdržovat! Dodržování tohoto pravidla bylo velmi jednoduché, protože v průběhu celého kurzu bylo dodržováno ušlechtilé mlčení. To způsobovalo různé zvláštní situace ve vztahu k personálu, který na tuto praktiku nebyl zvyklý. V některých okolojdoucích turistech to společně s meditací v chůzi vzbuzovalo dokonce zděšení a rychlý útěk.
5) Zatemňování všímavosti omamnými látkami se chci zdržovat! Toho litoval zejména personál, který díky naší prohibici přicházel o značné tržby. V této souvislosti nutno podotknout, že se toto omezení vztahovalo i na kávu.
U přísnějších režimů kurzů se již odpoledne nejí pevná strava a přijatých předsevzetí je víc.
Od úsvitu do tmy - meditační chodníček mezi dvěma světy.
Přidám pár postřehů týkajících se vlastního prožívání v průběhu kurzu. Markantní byla změna v rámci přechodu z normálního života do intenzivního meditačního režimu v rámci kurzu. Pro mysl to byl přímo šok a všeobecně trvalo dva dny, než se mysl se změněným režimem dokázala vyrovnat. Stejně tak bylo zajímavé sledovat změny chování mysli v průběhu celého kurzu. V jeho průběhu se uplatňují zcela konkrétní zákonitosti, podle kterých se chování mysli proměňuje. I když by se mohlo zdát, že se v rámci meditace vlastně nic nedělá a proto to není žádná námaha, opak je pravdou. Je zajímavé, jak je pro člověka pouze bdělá pozornost energeticky náročná. Ukazuje to, jak na tom v běžném životě s bdělou pozorností jsme. Zajímavé bylo také sledovat jak výrazná je vazba mezi myslí a fyzickým tělem. Při zklidnění mysli došlo k výraznému uvolnění tělesného napětí. K průběhu kurzu uvedu ještě jednu úsměvnou perličku. K meditační praxi v chůzi se připletl dědeček s vnoučaty. Vnouček nechápavě koukal na meditující a ptal se dědečka. „Dědečku, proč ti lidé tak zvláštně a pomalu chodí?“ Dědeček byl zjevně v rozpacích jak odpovědět. Proto si vnouček odpověděl sám. „Protože jsou divný a líný!“ Není nad bezprostřední postřeh a pravdomluvnost. Celková atmosféra mi přišla lepší než na jiných kurzech tohoto druhu. Teoretické promluvy učitelky byly velmi dobře zacíleny a přispěly ke znatelnému posunu v meditační praxi.
O kvalitách kurzu jistě vypovídá i účast na něm. Nesjeli se pouze lidé z nejbližšího okolí, jak tomu většinou bývá, ale doslova z celé bývalé republiky. Z jedné strany zde byli účastníci z Čech od Tachova a na druhé strany přijeli i přátelé ze Slovenska od Trenčína. Účast na kurzu byla tedy přímo mezinárodní.
Když je žák připraven, mistr se vždycky najde.
Závěrem se k uvedenému kurzu mohu vyjádřit pouze pozitivně. V jeho průběhu nešlo pouze o vytvoření chráněného prostředí a meditačního rámce, ale i o podporu znatelného posunu v meditační praxi. Proto pro všechny zájemce o meditaci, kterým nevadí buddhistický rámec, mohu kurzy této organizace vřele doporučit.