Ohlédnutí za volbami
Proč se vůbec ohlížet za něčím, co již proběhlo a co nemůžeme zpětně nijak ovlivnit? Navíc tu máme onu známou potřebu a doporučení žít „tady a teď“. Z tohoto ohlédnutí se však můžeme poučit a najít cestu ze současného neutěšeného stavu ven.
Výsledek voleb ve své podstatě není nijak překvapující a pouze potvrzuje názorové rozdělení naší společnosti na přibližně dvě stejné poloviny. Tento stav je do budoucna zcela jistě neudržitelný a předurčuje nefunkčnost naší společnosti. V tomto případě se plně opakuje stav, který si pamatujeme ze socialismu. Také tehdy jedna část společnosti táhla hot a druhá čehý. Co jedni vybudovali, druzí jejich úsilí sabotovali. V žádném případě se při prezidentských volbách nejednalo o rozhodování mezi panem Drahošem a prezidentem Zemanem. Ti byli pouze personifikací diametrálně rozdílných názorů. V této souvislosti jste si mohli všimnout, že na jednu a tu samou věc mají stoupenci jednotlivých skupin zcela odlišná stanoviska. Co jeden vychvaluje, druhý odsuzuje. Přitom se jedná o stále jednu a tu samou věc. Jak je to možné? Kdo ve skutečnosti rozděluje naši politiku a názory občanů všeobecně. Je to prezident Zeman, jak tvrdí sdělovací prostředky, nebo to je někdo jiný? Politické dění u nás docela sleduji, ale nezaregistroval jsem nic, čím by prezident Zeman naši společnost rozděloval. Na rozdíl od toho dnes a denně můžeme vidět nenávistné, překroucené a společnost rozdělující výroky našich sdělovacích prostředků a některých politiků. V této oblasti se kloním k názoru, že rozdělení naší společnosti je uměle a cíleně vytvořené za účelem oslabení našeho státu. Podstatným způsobem oslabuje naše vlastenecké cítění a ctění hodnot našich předků. Na jedné straně jsou stoupenci samostatnosti a suverenity, tedy hájení vlastních zájmů, a na straně druhé zastánci cizích zájmů, kterým na nás vůbec nezáleží. Tento stav není otázkou pár posledních měsíců nebo let, ale výsledkem dlouhodobého vývoje v naší společnosti. Jak se tedy stalo, že na rozhodujících pozicích ovlivňujících veřejné mínění jsou u nás právě stoupenci té druhé skupiny?
K hledání příčin tohoto stavu se musíme společně vypravit proti pomyslnému proudu času do naší minulosti. Nejdříve se tedy podívejme, kdo jsou ti, kteří nás rozdělují. Každopádně to jsou veřejné sdělovací prostředky. Objektivně nás neinformují a tendenčně straní pouze jedné straně. Je to přesně v duchu „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Většina lidí totiž nemá ani čas, ani chuť věnovat se získávání objektivních informací. Paradox je v tom, že tyto organizace jsou placeny z našich daní a při tom všestranně pracují proti našim zájmům. „Nevěřte nikomu, ani mně,“ řekl svého času Krišnamurti. Proto vám doporučuji prověřovat informace i z druhé, alternativní strany. Pokud tak uděláte, zjistíte zřejmě to, co já. „Všichni lžou, jenom u nás říkáme pravdu“. Je to obdobný výrok jako pronesl pan Babiš „Všichni kradnů, jenom já makám“. Pak třeba zjistíte, že přání je otcem myšlenky a i na alternativě jsou často prezentovány lživé a mnohdy neprověřitelné zprávy. Dalším pilířem tohoto rozdělování je naše školství. Když se podíváte, jaké lži a nesmysly v našich školách učí naše děti a jakou úroveň má naše dlouhodobě upadající školství, vyvstane otázka, proč se neustále zvyšují prostředky jdoucí do školství. Nějak mne napadá možnost, že se jedná o jakési držhubné pro ty, kteří tento stav realizují. Při hledání příčin se nakonec dostanete až k OSN. Výsledek jejich práce je patrný. Podívejte se, koho volila naše mladá generace, Piráty a Drahoše. Nejhorší na tom je, že jsou o svých názorech přesvědčeni a zcela jim věří. Nevěří při tom žádným argumentům a nejsou schopni a ochotni vést jakoukoli diskusi, protože vlastní argumenty nemají. A opět ten samý paradox, takto jsou za naše peníze vychovávány naše děti bez ohledu na to, jestli s tím souhlasíme nebo ne. Dalším pilířem je naše soudnictví. Jistě jste zaregistrovali výroky, že si v naší zemi můžete objednat soudní stíhání. Druhá strana samozřejmě tvrdí, že to není možné. Jak jinak si ale vysvětlit například soudní stíhání paní Vitáskové, která je odsouzena na osm a půl roku vězení. Při odvolacím řízení je však konstatováno, že se žádný trestný čin nestal a paní Vitásková je zproštěna obvinění. Stejně tak se dají najít případy, které až příliš připomínají procesy na politickou objednávku. Vyjmenovávání dalších všeobecně známých podezřelých kauz by zabralo mnoho místa. A opět ten samý známý efekt, tuto „spravedlnost“ si opět platíme sami ze svých daní. Za zmínku jistě ještě stojí naši politici, politické strany a zastupitelé na všech úrovních. Bez ohledu na jejich stoupence u většiny z nich můžeme vidět chování malých chlapců na pískovišti. „S tím, těmi se nebavím, nebavíme.“ Copak po tom, že za nimi stojí také nějací stoupenci, kterých může být i víc, než těch našich. A známý paradox, tento cirkus si opět platíme sami. Když tedy půjdeme do minulosti, najdeme tam okamžik, kdy k těmto změnám došlo. Bylo to v listopadu 89, kdy jsme při euforii boje proti společnému komunistickému nebezpečí ztratili ostražitost. Tehdy jsme jako společnost přijali „západní hodnoty“, konzumu, trvale udržitelného rozvoje a zejména „demokracie“ ve prospěch nadnárodních korporací. Od této doby naši nepřátelé neustále, krok za krokem, upevňují svoje pozice a omezují naše svobody a možnosti. To je ale pouze malá zastávka v naší nedávné minulosti. Pokud půjdeme dál do minulosti a budeme hledat ideologické zdroje našich protivníků, dostaneme se až ke vzniku židokřesťanství, které za tím vším stojí.
Co se s tímto stavem dá dělat? Předně si musíme přiznat svoji chybu a začít napravovat co jsme pokazili. Pokud se touto cestou vydáme, tak to bude hodně obtížné a za doprovodu velkého křiku těch, kteří se svých pozic nebudou chtít dobrovolně vzdát. Jiná možnost ale není. Pokud tento pro nás negativní vývoj budeme chtít zvrátit, máme na to maximálně pět let. Při dalších volbách už totiž bude mít protistrana tolik přesvědčených stoupenců, že výsledek voleb bude plně v jejich režii.
Rozhodující je při tom vlastní, osobní postoj každého z nás. Schopnost vytvořit si svůj vlastní názor založený na objektivních informacích, za kterým si budeme stát a který bude hájit zájmy naše a našich rodin. K tomu vede uvedená cesta, na které potkáme také fakt, že nežijeme v době nějakého politického hašteření, ale v regulérní válce, která je v současnosti vedena politickými a ideologickými prostředky. K vítězství v této válce se mimo jiné také budeme muset zákonitě zbavit ideologické platformy našeho protivníka. Bez této změny na ní nemůžeme vystavět nic jiného než opět jeho stávající hodnoty. K tomuto poznání si ale musí prostřednictvím práce na sobě přijít každý sám. Bez toho nejsme schopni ani toho nejzákladnějšího, tedy hájit svoje vlastní zájmy. Bez toho nám nezbude nic jiného, než se slepě přiklánět na jednu, nebo druhou stranu. Mohu vás ujistit, že když se za svoje zájmy nepostavíme sami, tak to za nás nikdo jiný neudělá. Nemluvě o tom, že každá společnost může být jenom tak vědomá, jak vědomí jsou její jednotlivý členové.