RECENZE

 

Smrt a jiné vrcholy mého života

 

Sebastian Niedlich

Ikar 2015

Jedná se o beletristický román v rozsahu 296 stran, který z německého originálu přeložila Olga Kolečková. Fiktivní děj tohoto románu se odehrává v druhé polovině dvacátého století na území Německa.

Autorovi se podařilo problematiku smrti uchopit velmi laskavým a čtivým způsobem. U dospívajícího chlapce Martina se projevila schopnost vidět Smrt a komunikovat s ní. Smrt je v románu zobrazena jako přívětivá postava v kápi, která se dostavuje na místo úmrtí člověka a do síťky na motýly chytá jeho duši, která ve formě motýla opouští tělo zemřelého. Zajímavé a originální je i personifikované pojetí života v podobě malého, veselého děvčete.

Děj se odehrává v kulisách dospívání mladého člověka, který řeší běžné problémy odpovídající jeho věku. Kulisy děje vytváří pád berlínské zdi i pád dvojčat v USA. Do tohoto kontextu je zasazena spousta moudrých myšlenek předkládaných Smrtí, které formují vývoj hrdiny. Tyto myšlenky podněcují čtenáře k hlubšímu zamyšlení nad nastolenými tématy. Pokud se čtenář vcítí do Martinovy situace, dostane možnost rozvíjet se nenásilnou cestou společně s hlavním hrdinou. Na dokreslení uvádím jednu z předkládaných situací.

„Smrt zavrtěla hlavou. Tak ty mi pořád nevěříš, že to nejsem já, kdo rozhoduje, jestli někdo zemře, nebo ne. Rozhoduje o tom příroda, čas nebo pro mě za mě Bůh. Já jsem jen sběratel, ne soudce.

Co mám udělat, aby se uzdravil? Pověz mi to!

Nic, vůbec nic, odpověděla. Musíš to prostě akceptovat. Neexistuje nic, cos mohl udělat dřív, a ani teď nemůžeš nic dělat. Jedině to přijmout.

Přepadly mě emoce a po tváři mi tekly slzy. Ale já nechci! Nechci!“

 V této souvislosti si dovolím připomenout, že je velký rozdíl mezi tím, informaci přečíst, vědomě přijmout a bytostně se s ní ztotožnit.

 U chlapce se postupně začínají projevovat některé vlastnosti Smrti. Postupně se učí přemísťovat z jednoho místa na druhé, rozdvojovat svoji osobnost na dvě části, kdy se každá z nich může chovat svébytně na oddělených místech. Následovaly i další schopnosti v podobě vidět okamžik a způsob smrti osob, se kterými se hrdina knihy setkává. V případě potřeby také dokáže spontánně chodit po vodní hladině.

Závěr knihy z pochopitelných důvodů úmyslně neprozradím. Omezím se na to, že se děj odehrává ve více rovinách a autor nezapomněl ani na zrychlování času s blížící se smrtí. To by sice mohlo na první pohled vypadat jako odfláknutý konec knihy, ale tento přístup má bezesporu svůj hlubší vypovídající význam. Na základě celkového pohledu na obsah knihy si dovolím tvrdit, že autor moc dobře věděl, o čem píše. Když k tomu připočtu laskavost a čtivost knihy, nemohu jinak, než ji případným zájemcům o problematiku smrti vřele doporučit.

LLV – březen 2018

 

Zpět
Vytiskni stránku