Esoterický festival a výstava
Miluj svůj život
Plzeň 4.7. – 6.7.15
Jako už tradičně i letos jsem si dopřál účast na tomto esoterickém festivalu, který ještě stále považuji v našich podmínkách za nejlepší. Z časových důvodů jsem se zúčastnil pouze jeho prvních dvou dnů, které jsem si ale užil v plném rozsahu, tedy od 10,00, respektive 09,00 do 22,00. Už toto samotné bylo vzhledem k panujícímu letnímu počasí náročným prožitkem. Pro ty z vás, kteří tuto možnost neměli, se podělím o svoje zážitky z této akce.
Vstup do prostorů festivalu.
Nejdříve pár řádků k samotné přípravě na tuto akci. Program festivalu byl opravdu bohatý, a proto byl celkem problém vybrat přednášky, o které bych měl zájem. Vzhledem k tomu, že se mnohé akce tématicky překrývaly, bylo mnohdy složité rozhodnout, kterou akci upřednostnit. Obávám se, že obdobně to měla většina účastníků, kterým nestačila povšechná účast, ale které zajímala nějaká vyhraněná problematika. Stačilo přitom tak málo, jenom využít možnosti výpočetní techniky na rozdělení přednášek po jednotlivých tematických okruzích a ty pak využít k vyhledávání na stránkách akce.
Není nad tradiční hodnoty.
Nedílnou součástí programu festivalu byla i esoterická výstava, která byla kombinovaná se stánky různých léčitelů, věštkyň, kartářek, astrologů a dalších. V této oblasti jsem musel zkonstatovat, že celková úroveň ročník od ročníku znatelně klesá. Stánky s hodnotnými předměty mizí a zůstává pouze všudypřítomný brak, kterým je už esoterická komunita dávno nasycena. Určitě to je škoda a špatná vizitka organizátorů.
I v polních podmínkách se dá vařit chutně a kvalitně.
Za samostatnou zmínku stojí oblast stravování. Standardně kvalitní úroveň Paní dýně ještě převyšovala úroveň Cateringového stánku příbramské restaurace Tulasi. Každý si zde mohl najít to svoje vegetariánské za přiměřenou cenu. V letním horku nebyla práce v kuchyni rozhodně záviděníhodná. Přesto ji všichni aktéři zvládali s úsměvem a bylo na nich vidět, že vaří opravdu s láskou. Byla jenom škoda, že oproti minulým ročníkům byl sortiment omezen o „zdravou“ cukrárnu a přírodní šťávy. Osobně jsem na této akci postrádal i kvalitní čajovnu. Místní čajovna nestála za zmínku a s kvalitami naší Chajovny se nedá vůbec srovnávat. Pro vaši představu byl rozdíl asi takový jako mezi nádražní čtyřkou bez obsluhy a michelinskou restaurací.
Co k tomu dodat?
Výběru přednášek jsem věnoval značnou péči, ale přesto měly přednášky značně rozdílnou úroveň. Tato úroveň byla jednoznačně závislá na individuální úrovni jednotlivých přednášejících. Rozpětí této úrovně se pohybovalo od naprosté špičky, kdy byl přednášející schopen nejen předat inzerované informace, ale jako bonus ještě problematiku odlehčit a posluchače pobavit. Většinou se jednalo o osvědčené přednášející, na kterých je patrné, že rok od roku zrají jako archivní víno. Protipól této úrovně tvořily přednášky, na kterých přednášející nebyli schopni prezentovat slíbenou látku ani prostřednictvím čtení z knihy. Tak už to ale i v této oblasti chodí. Jako všeobecný nedostatek jsem spatřoval nesoulad obsahu přednášky s jejím názvem. Tento fakt vedl v mnoha případech k hromadným odchodům z přednášek. Stačilo by přitom opět tak málo - u každé přednášky uvést i její obsah formou osnovy. Je mi jasné, že zorganizovat akci takového rozsahu není zrovna jednoduché. Určitě ale při tom nejde ustrnout na stávající úrovni. Pokud se něco nerozvíjí a nezkvalitňuje, zcela zákonitě a přirozeně to začíná upadat. Na to, v jaké fázi se festival nachází, přijde každý vnímavý pozorovatel. Počínaje přetrvávajícími nedostatky z předcházejících ročníků, přes přetěžování jednotlivých organizátorů prostřednictvím kumulování různých nesouvisejících funkcí až po zdánlivé maličkosti, jakými je třeba chybějící toaletní papír.
V žádném případě však účasti na této akci nelituji. V rámci absolvovaných přednášek jsem se dozvěděl spoustu užitečných informací, které mohu ve své práci dál zúročit. Značným přínosem byla i celková atmosféra akce a inspirující kontakt s novými lidmi. Účast na příštím ročníku tohoto festivalu vám mohu s čistým svědomím doporučit.
LLV – červenec 2015