ŠANCE PRO OČI

 

Deset kroků k nápravě zraku vlastními silami

 

Meir Schneider

 

Vydalo nakladatelství Elfa 2013, 200 stran

 Meir Schneider je celosvětově uznávaný průkopník a terapeut. Přes třicet let provozuje v Kalifornii Školu pro sebeléčení, kde zlepšuje zrak i těm lidem, kteří jsou oficiálním lékařstvím považováni za beznadějné. Meirova novátorská metoda aplikuje celostní přístup a důraz na zvědomování si vnitřního léčivého potenciálu u každého jedince.   

Předmluva autora

Svět je konfrontován s epidemií očních chorob. U užitných věcí chápeme, že mají-li si podržet svoji užitnou hodnotu, potřebují opravu a údržbu – proč totéž zanedbáváme u sebe? Náš zrak potřebuje pravidelnou láskyplnou péči – jinak trpí celé tělo. Zrak se dá zlepšovat v každém věku a jsme za to zodpovědni sami sobě.

 Seznam pomůcek pro práci s touto knihou

Je poměrně rozsáhlý a svědčí o tom, že autor klade důraz na různá praktická cvičení, často zcela novátorská. Součástí knihy jsou různé zrakové karty, další pomůcky si může čtenář obstarat sám (např. lepicí pásky, míčky, červeno-zelené brýle, dírkované brýle, brýle pro zakrytí silnějšího oka, korálky na niti atd.)

 Úvod

Autor se narodil slepý a prošel si cestou od slepoty k úplnému vidění – fotografie jeho řidičského průkazu je důkazem toho, že může řídit bez omezení.

 Kapitola 1 – Jak jsem se vyléčil ze slepoty

Autor se narodil v Sovětském Svazu, jeho oba rodiče byli neslyšící. Narodil se s vrozeným zákalem čoček, podstoupil několik neúspěšných operací, první v Polsku a další v Izraeli, kam s celou rodinou emigroval. Jeho oční tkáň byla operacemi zcela zjizvená a nepropouštěla žádné světlo. Bylo pro něho velmi frustrující, že jeho neslyšící rodiče se domlouvali znakovou řečí, na kterou on neviděl, a oni zase neslyšeli jeho. Školní knihy četl v Brailově písmu. Avšak od mládí nechtěl přijmout stigma nevidomého člověka a stát se závislým na státu. Díky nejistotám svého dětství si vyvinul smysl pro závazek vůči sobě samému a velmi toužil po osvobození od svého handicapu.

V chlapeckém věku mu jeden spolužák ukázal cviky podle Batesovy metody a on okamžitě začal cvičit, mnoho hodin denně. Dělal mnohokrát za den cvičení se slunečním světlem, několik hodin palming. Postupně začaly jeho panenky reagovat, během několika dalších měsíců četl první písmena velmi silnými brýlemi. Po roce praktikování začal číst tištěná slova bez zvětšování. Postupně se mu upravil astigmatismus, zlepšilo celkové zdraví (protože stav zraku a stav celého těla spolu souvisí). Dlouhými hodinami palmingu i jinými relaxačními cvičením se upravil i jeho pohyb očí (původně jeho oči dělaly bezděčný pohyb 300x za minutu).

Jeho obě děti se narodily se šedým zákalem, ale lékařská technika mezitím pokročila – operace byly úspěšné a navíc hned odmalička s nimi prováděl trénink podle všech svých nasbíraných zkušeností. Obě jeho dnes dospělé děti vidí bez brýlí.

Autor nemá nejmenší pochyby o tom, že zrak se může zlepšit každému – v jakémkoli věku a s jakoukoli oční vadou či chorobou.

 Kapitola 2 – Deset kroků k lepšímu zraku

Tyto jednotlivé kroky jsou podrobně popsány v jednotlivých podkapitolách: Dlouhý švih, hledění do dálky, prozkoumávání periferie, sunning a skying (česky solarizace a „oblohování“), noční procházka, palming, přenášení pohledu, blokování silnějšího oka, mrkejte, zrak a tělo. Všechny kroky jsou popsány velmi podrobně tak, aby čtenář mohl podle knihy začít provádět praktická cvičení.  

 Kapitola 3 – Práce s počítačem a uvolňování nastřádané únavy

V této kapitole autor rozebírá, k jakému typu přetížení dochází při práci s monitorem a jak tento „počítačový stres“ eliminovat. Důraz klade na rozvoj vnímání periferie, pravidelné přestávky a krátké procházky po pracovišti, kdy můžeme dělat dlouhý švih, cviky na rozvoj periferního vidění, palming, masáž očí a hlavy.

 Kapitola 4 – Zlepšení a náprava refrakčních vad

K těmto vadám patří myopie (krátkozrakost), hyperopie (dalekozrakost), presbyopie a astigmatismus. Jsou zde cenné rady, jak tuto knihu používat a doporučený „tréninkový plán“ pro každý typ vady.

 Kapitola 5 – Překonání šilhání a tupozrakosti

Opět uvedena podrobná cvičení pro každý typ poruchy.

 Kapitola 6 – Oční choroby

Zde autor řeší nápravu šedého a zeleného zákalu, speciální pozornost věnuje nápravě diabetu, která často souvisí právě s šedým zákalem. Dále se zabývá optickou neuritidou, nápravou sítnice, odloučení sklivce, makulárními dírami a chorobou retinis pigmentosa.

 Kapitola 7 – Slepá místa konvenčních postojů

V této kapitole jsou rozebírána rizika slunečních brýlí, kontaktních čoček i skutečné náklady špatné péče o zrak.

 Hodnocení: Rozsah prováděných cvičení a jejich velmi přesné „dávkování“ pro jednotlivé oční problémy svědčí o autorových letitých zkušenostech při zlepšování zraku. Na většině očních kurzů, které jsem zažila, panuje přístup – „tady máte cvičení, to dělejte a ono se to možná zlepší“. Jejich lektoři nemají s většinou potíží vlastní zkušenost, nanejvýš si sami sobě vylepšili krátkozrakost či dalekozrakost. Na rozdíl od toho Meir Schneider vytyčuje velmi individuální a celostní přístup ke každému pacientovi.

Jediné, co v knize postrádám, jsou kazuistiky konkrétních lidí. Zvláště by mě zajímalo, jak rychle se jim podařilo zlepšit, zda je ta změna skoková nebo nastává po dlouhodobém cvičení. A také – když se zrak již zlepší – zda pokračovat v nějakých „udržovacích“ cvičení i nadále či do konce života.

* * * 

Věřím tomu, že zrak se dá zlepšit vždy, při jakékoli vadě nebo oční chorobě. Avšak jenom víra nestačí. Je třeba věnovat několik desítek minut denně na konkrétní cvičení – v tom vidím největší problém. Kdo z nás je ochoten a schopen věnovat pravidelně každý den jeden a půl hodiny cvičení pro nápravu zraku? Většina lidí řekne, že na to nemá čas, a jde si do optiky pro brýle. Člověk, který se vydá touto cestou, musí být hodně vytrvalý a motivovaný, a také mít schopnost nakládat se svým časem natolik zkušeně, aby byl schopen toto cvičení zařadit do svého života.

 Autora můžete vidět  „naživo“ zde.

 JV - září 2013

Zpět
Vytiskni stránku