PRÁNICKÁ VÝŽIVA – jiná cesta ke spiritualitě

Henri Monfort

Vydalo nakladatelství Danmed Brno v roce 2013, rozsah 259 stran.

 

 

    Vydalo nakladatelství Danmed Brno v roce 2013, přeloženo z původního francouzského originálu. Kniha právě vyšla, je nabízena na přednáškovém turné Henriho Monforta. Zatím nepronikla do e-shopů ani knihkupectví. Autor Henri Monfort je znám v České republice jako průkopník pránické výživy, absolvoval zde druhé přednáškové turné. Na pránické stravě je již 11 let a po nějaké době tohoto způsobu života se rozhodl začít podávat o tom svědectví a inspirovat druhé lidi. O této své zkušenosti přednáší a pořádá pro zájemce 21-denní přechody na pránickou stravu. Úvodní části knihy tvoří Poděkování, Předmluva a Úvod. Již v úvodu se čtenář dozvídá, co to je prána a že se dá žít bez hmotného jídla, pouze s výživou pomocí prány.

    Hlavní část knihy představují úryvky z deníků Henriho Monforta. Jsou to kapitoly Palubní deník z cesty do Terra Incognita a Pokračování cesty do Terra Inkognita. Úvodní přechodové období, kdy autor procházel 21-denním obdobím přechodu na pránu v prosinci 2002, je uvedeno poměrně podrobně, včetně jeho nových pocitů, postojů a nezvyklých zkušeností. Následují názory a úryvky z dalších let, zkušenosti, a také sny a šamanské vize, které pro něj představují cenné poznání.
    Najdeme zde nadšené popisy úžasného stavu jednoty, neboť – jak autor vysvětluje – přechod na pránickou výživu znamená osvícení a dosažení stavu jednoty. Je to stav, který představuje vyčištění starých emocí a starých vzorců chování, dokonalé zdraví, neomezenou energii, blaženost a nekonečnou lásku. Je to stav, kdy je člověk dokonale v přítomnosti – minulost už netáhne za sebou, ani se neobává budoucnosti.
    V polovině knihy se dostáváme poněkud překvapivě ke kapitolám Epilog a Závěr. V Epilogu nalézáme na několika málo stránkách (konečně!) praktické rady – jak vypadá příprava, jak přechodový proces a co se řeší po procesu, tedy v prvním měsících pránického bytí
Následují kapitoly Šaman a hledání spojenců, Jak vnímá šaman smrt, Ochrana a energetické čištění prováděné šamanem, Energetická a šamanská očista míst, kde žijeme. Již ze členění knihy a názvů kapitol je vidět, že autor se hodně ztotožňuje s rolí šamana, považuje za důležité sdělit čtenáři svoje šamanské vnímání světa, lidí, energií.
    Poslední třetinu knihy tvoří odpovědi na otázky, které kladli účastníci Henriho přednášek a také účastníci 21-denních přechodových procesů.
    Autorkou poslední kapitolky, nazvané Prána pomocník na cestě sebepoznání a sebeléčby, je vydavatelka a editorka knihy Dana Hájková, která se po svých bohatých a ne vždy jednoduchých životních zkušenostech rozhodla přejít na pránickou výživu v létě roku 2012. Zajímavou formou prezentuje svoje přechodové období, kde pro 21 dnů přechodu, tedy období změn, vyvřelých emocí a transformace, nalézá symboliku a pomoc v tarotových kartách.
    Následuje Příloha, kde je uveden rituál Medicínský kruh a popis cvičení Čchi-kung.

    Kniha mě stručně řečeno zklamala. Jako účastník přednášky Henriho Monforta jsem vnímala jeho charisma i jemnou energii, kterou kolem sebe šíří. Zřejmě se toto nedá tak snadno přenést na papír, ač je kniha plná nadšených slov opěvujících stav jednoty při pránické výživě.
    Uspořádání knihy je poněkud zmatené a nekonzistentní. Kniha je směsicí autorových vizí, pocitů a přesvědčení. Téměř za každou kapitolou je velkými písmeny výkřik Ó, MITAKUYE OYASIN – jelikož se autor cítí být šamanem, předpokládám, že je to výkřik vzývající Velkého Ducha a nikoli zaklínající čtenáře.
    V knize postrádám více faktů – jak vypadá proces 21 dní na kurzu v Henriho podání, co je pro účastníky nejobtížnější, s čím se musí vypořádat atd. Kolik času tráví sám Henri v meditaci nebo prací s energií (ve smyslu vyživování se), nebo do jaké míry vstřebávání prány funguje samo od sebe. V tomto smyslu se mi jevila nejpřínosnější část otázek a odpovědí a pak hlavně poslední kapitola napsaná vydavatelkou.
    Henri Monfort považuje cestu pránické výživy za jednu z nejlepších a nejuniverzálnějších cest k osvícení. Přechod na pránu s sebou nese i vyčištění veškeré karmické zátěže. S tím by se jistě dalo souhlasit, ale kolik osob je na tom duchovně tak dobře, že zvládnou vyčištění veškeré zbývající karmy během pár týdnů?
    Proto lze nyní sledovat kolem nás stále více případů lidí, kteří se nadšeně pustili do 21-denního přechodového procesu (v dnešní informační době se s tím mnoho lidí rádo pochlubí na svých stránkách a blogách) a následně se vrátili k jídlu, aniž by vysvětlovali důvody či příčiny svého „selhání“. Postoj „no tak jsem to zkusil a asi není pro mě ta pravá doba“ je zjednodušující a dotyčný zřejmě není ochoten (či schopen) podívat se na celou problematiku hlouběji. Takový jedinec se patrně nakazil Henriho nadšením i představou ušetřeného času a peněz, ale jaksi pozapomněl, že vyrovnání se se starou karmou není tak jednoduchá záležitost. A to nerozebírám ten aspekt, že tím nedodrželi svůj záměr.
    Závěrem moje doporučení – raději si zajděte na Monforta „naživo“.

JV - srpen 2012