Přednáška Henriho Monforta

    Na rozdíl od předchozích let jsem měl letos možnost zajít si na přednášku francouzského bretariána Henriho Monforta. Přednáška se konala 5.6.2013 v prostorách tělocvičny Iyengarovy jógy v Brně Žabovřeskách. V loňském roce jsem měl možnost vyslechnout a shlédnout jeho přednášky organizované a moderované Jaroslavem Duškem. V posledních letech se o problematiku stravy více zajímám a bretariánství (stravování se pránou) zapadá do mé koncepce frekvenční teorie člověka. Proto jsem se chtěl se známým bretariánem setkat osobně a udělat si tak na něj a celou problematiku vlastní názor.
    Od Henriho loňského turné se o něm šířily různé zvěsti. Například to, že se z důvodu pronásledování stáhl z veřejného života do ústraní a podobně. Proto jsem byl jeho opětovným objevením v naší republice a množstvím organizovaných přednášek trochu překvapen. Henri se tvářil jakoby nic a také nic podobného nezmiňoval. Zřejmě trochu tajemna a atraktivnosti reklamní kampani pouze prospěje. V tomto ohledu jsem měl pocit, že je Henri předváděn jako medvěd v cirkuse.

    Nyní už k vlastním dojmům z přednášky. Prostory nově vybudované tělocvičny byly pěkné. V oblasti ozvučení se ukázaly nedostatky v akustice a zřejmě i ozvučovací technice, případně zkušenostmi s její obsluhou. Sedělo se na cvičebních pomůckách, na zemi, lavičkách i židlích. I přes prohlášení, že je přednáška vyprodána, bylo vidět dost volných míst. Vzhledem k rozměrům tělocvičny byl s Henrim možný bližší kontakt než ve velkém sále. U vstupu do tělocvičny organizátoři prodávali nově přeloženou Henriho knihu, která šla celkem slušně na odbyt.
    Ještě před Henriho příchodem jsem zaregistroval jistě ne náhodnou věc. Převážná část zúčastněných (až na pár výjimek) měla modré oči. Typologie účastníků vykazovala značné rozdíly, které napovídaly o zkušenostech s přednášenou problematikou. Na většině z nás bylo patrno, že se sebou něco děláme, a o tom vypovídal i vzhled našich těl, který ostře kontrastoval se zavalitými postavami některých účastníků, kteří by zřejmě teprve rádi něco dělat začali.
    Na rozdíl od běžných místních zvyků Henri přišel včas a malé zdržení začátku šlo na vrub pořadatelů. První dojem z přednášejícího nebyl nijak mimořádný. Starší muž, vypadající na svých 60 let, dle mého názoru i staršího vzhledu než by jeho fyzickému věku odpovídalo. Jeho vzezření bylo v rozporu s tvrzením, že jeho tělo již více než deset let mládne. Pohyboval se ale pružně a svižně. Posadil se na bolstr a nohy propletl do něčeho, co se dost podobalo dvojitému lotosu. V této pozici pak vydržel sedět po většinu času. Podle oblečení mu bylo zřejmě chladno, což by mohlo korespondovat s mojí zkušeností mokré hladovky. Henri v průběhu přednášky pil a na dotaz, jak to má, uvedl, že je to jeho běžný stav. Při bližším pohledu a naladění se na něho byla patrna jeho vyšší vibrační úroveň. Na druhou stranu jsem se nemohl zbavit nepatřičného dojmu. Něco na způsob zombie nebo něčeho, co sem nepatří. Jedná se o podobný rozdíl, jaký je patrný mezi masožroutem a vegetariánem, jenom tentokrát mezi vegetariánem a bretariánem. Slzící oko a občasné posmrkávání odporovalo jeho tvrzení o jeho dokonalém zdraví.
    Jeho projev byl přirozený a uvolněný, dokreslený odpovídají gestikulací. Francouzština byla alespoň pro moje uši rozhodně libozvučnější než běžně se nám vnucující angličtina. Překladatelka odváděla opravdu profesionální práci a tak s obsahem přednášky a jeho porozuměním nebyl žádný problém.

    Co se týká obsahu přednášky, nebudu se o něm podrobně rozepisovat. Předpokládám, že je dostatečně znám. Pokud ne, tak má každý možnost se s ním na internetu seznámit. Vzhledem k tomu, že mám v této oblasti docela dobrou paměť, mohl jsem porovnávat obsah toho, co jsem na živo slyšel, s tím, co jsem znal z jeho loňských vystoupení. Zde jsem v některých oblastech shledal rozdíly, které nemohly být zapříčiněny pouze špatným překladem nebo porozuměním. Nemohlo jít ani o oblasti, které se mohly v průběhu uplynulého roku změnit. Tak kdoví, jak to vlastně s nimi je. Obdobně jsem narazil na několik rozporů s mou vlastní zkušeností, o které jsem přesvědčen, že má všeobecnou platnost. Některá Henriho zdůvodnění by zase neprošla z pohledu selského rozumu a základní logiky. Úmyslně neuvádím, o které oblasti se jedná, a nechávám na každém čtenáři, aby se mohl nad obsahy, které Henri sděluje, sám zamyslel. Nechtěl jsem v tomto ohledu rozpoutávat polemiku ani na přednášce a nechci ji rozpoutávat ani nyní. Převážná většina jeho sdělení odpovídala mému poznání a mohl jsem s nimi souhlasit. V jeho přednášce mě ještě zaujal zásadní rozpor v obsahu používaných pojmů, jako jsou například hladovění a půst.
    Za zmínku dle mého názoru stojí to, že se Henri hlásí ke keltskému šamanismu, který v rámci své léčitelské praxe praktikuje. Jeho zmínka o dvou rodinách, se kterými nežije, ale pouze se stýká, nasvědčuje o jeho nevyřešených problémech ve vztahové oblasti. Bretariánství evidentně nevypovídá o všestranně rozvinuté osobnosti, případně automatickému „osvícení“. Stejně tak se nemohu ztotožnit s jeho dle mého názoru ničím nepodloženým optimismem v duchovní oblasti.
    Henrimu se v Česku evidentně líbí, o čemž svědčí i jím vedené kurzy s přechodem na bretariánství. Pravdou ovšem zůstává, že noví bretariáni ve mně vzbuzovali značné rozpaky. Možná to ale bylo pouze tím, že se se svým novým stavem ještě dostatečně nesžili.

    Pokud mohu můj dojem z přednášky shrnout, tak byl dobrý. Účast na jeho akcích mohu doporučit. Když pro nic jiného, tak pro udělání si vlastního názoru a spousty podnětů k zamyšlení. Kromě toho musím konstatovat, že toto setkání u mě bezprostředně změnilo schopnost vnímání energií, se kterými pracuji. Udělalo mi také jasno v nasměrování dalších experimentů v této oblasti.

LLV – červen 2013