ŽÍT BEZ LÍTOSTI
Stárnutí ve světle tibetského buddhismu
Arnaud Maitland
Vydal Knižní klub 2006, překlad PhDr. Dušan Zbavitel (280 stran)
Autor (narozen 1946 Holandsku, nyní žije převážně v USA) od roku 1975 studoval na univerzitě v Kalifornii filozofii a psychologii tibetského buddhismu a zároveň se stal studentem u Tarthang Tulkua (tibetský láma). Napsal dvě knihy, je mezinárodním lektorem buddhismu a vedoucím retreatů (možno navštívit jeho retreat po Evropě). Je ředitelem vydavatelství Dharma Publishing International v Kalifornii.
Knihou se vinou dvě linie – první tvoří životní příběh autora, respektive jeho zkušenosti se stárnoucí nemocnou matkou (Alzheimerova choroba) a s její smrtí. Druhou linii (v knize zastoupenou rozsáhleji) tvoří vysvětlení k učení buddhismu (pravdy o utrpení a vznikání utrpení, pět ústředních pravd, osmidílná ušlechtilá stezka atd.).
Předmluvu napsal Tarthang Tulku z Odiyan tibetského meditačního centra v Kalifornii (nalezeny stránky http://www.odiyan.org, stojí za to podívat se, jak pěkně si to v USA vybudovali). Základní myšlenky z předmluvy: Sami sobě dlužíme objevení podstaty svého bytí a skutečného smyslu své existence. Všem bytostem je vrozena touha po tom, aby se cítily dobře, ale současný všeobecně panující skepticismus zpochybňuje i ty nejcennější hodnoty. Výsledkem je pak konfliktnost myšlení a nejistota. Ustálením mysli se může začít projasňovat naše vidění, postupně se zesiluje světlo uvědomění. Mírou a účelem poznání by se měla stát duchovní prosperita – takový vývoj je možný a může k tomu přispět i tato kniha.
Úvod – Nikdy není pozdě
Není třeba se bát utrpení – jakékoli životní příležitosti můžeme využít k tomu, abychom se stali lidštějšími a procházeli tím bez viny a výčitek. A také vždy máme možnost zamyslet se nad minulostí a tuto minulost vyléčit.
Kapitola 1 – Nekončící sbohem
Někdy se nám může zdát, že s nemocí se rozpadá vše, co člověk budoval. Ale pokud pracujeme na svém uvědomění, dostávají život a smrt širší smysl a my se s tím můžeme začít loučit. S vědomím, že nic se nikdy opravdu neztrácí.
Kapitola 2 – Vzácný lidský život
Lidský život je vzácný dar, život náš i druhých lidských bytostí má hodnotu a zaslouží si úctu. Kromě daru života máme i dar svobody – máme svobodu volit si kvalitu svých reakcí a postojů. Podle učení dharmy je pět pravd, které tvoří strukturu smysluplného života: ocenění, pomíjivost, karma, marnost zbytečného trápení a svoboda.
Kapitola 3 – Mysl je kapitán lodi
To, kde se nacházíme dnes, je výsledkem našich voleb v minulosti a budoucnost závisí na tom, co se děje v naší mysli právě teď. Náš stav mysli rozhoduje o našem životě. Mysl je v širším smyslu cosi jako úplná reakce na to, že žijeme. Nabízí nám široký rejstřík možností, ale přesto stále volíme omezený repertoár několika možností. Motivují nás především naděje, obavy a reakce, kterým jsme přivykli. Duchovní probuzení znamená především uvědomělost aktivit mysli.
Kapitola 4 – Jsme to, co si myslíme, že jsme
Myšlenky vytvářejí naši realitu. To, co si myslíme a jak myslíme, se postupně stává normou naší reality. Pokud chceme osobně růst, musíme uvědomělou snahou změnit své myšlenky. Naše já nás izoluje a separuje, protože vytváří dualitu – já a oni, libost a nelibost atd. Jenom nerozdělené vědomí může vnímat širší obraz reality.
Kapitola 5 – Kontinuita bez počátku
Všechno má svůj začátek, střed a konec. Začátek vyžaduje energii a tvořivost, uprostřed musí být člověk vytrvalý a konec vyžaduje odvahu dovést věci vědomě k závěru, potěšit se tím, čeho bylo dosaženo, a pak to pustit. Pokud ignorujeme konec, přijdeme o příležitost přenést to cenné do příští etapy. Bez uzavření riskujeme, že ztratíme část své paměti. Útočiště a naději můžeme nalézat v tom, že vše se mění, vše je otevřené a tedy věci se vždy mohou zlepšovat.
Kapitola 6 – Ztráta paměti
Paměť je základem světské moudrosti. Lidský mozek je schopen budovat nové synapse až do pokročilého věku. Aktivní a živé vědomí vytváří bohatou paměť, která funguje hladce. Spojujícím činidlem pro události v mysli je duševní angažovanost. Když jsme angažovaní, prožíváme přítomný okamžik naplno a vše registrujeme. Je-li mysl apatická nebo ustaraná, neregistruje tisíce obrazů každodenního života a paměť zůstává prázdná. Chybí bdělost vůči tomu, co se skutečně odehrává, a dostavují se mezery ve vědomí.
Kapitola 7 – Probuzení mysli
Účelem učení dharmy je očistit svou mysl tak, aby naše cesta časem – náš život – nabyl smysl.
Kapitola 8 – Pohled na uvolnění
Relaxace je učební proces, který je třeba rozvíjet a zdokonalovat. Klíčem je naučit se relaxovat způsobem, který podporuje integritu mezi tělem, duchem a myslí. Účinná relaxace vyžaduje aktivizaci toku cítění. Teprve když jsou pocity v těle přiznány, upraveny a rozloženy, může se uklidnit dech i mysl.
Kapitola 9 – Zvládnutí života
S větším uvědoměním může být naše jednání a náš život moudřejší. K dosažení tohoto cíle vyložil Buddha ušlechtilou osmidílnou stezku, kterou praktikují všechny buddhistické tradice.
Kapitola 10 – Přerušená láska
Cit lásky charakterizuje otevřená mysl, nerozlišující mezi já a druhými, a tedy bez duality. Láska je kvalita otevřenosti – spíše to, jací jsme, než to, co děláme.
Kapitola 11 – Jak působí soucit
Přijmeme-li sami sebe takoví, jací jsme, vytváří to zdravý základ pro lásku, moudrost a soucit. Sebepoznání podpořené soucitem uvádí do pohybu léčivý proces. Karuna – pravý soucit – je brána mezi obyčejnou malodušností a osvícenou uvědomělostí.
Kapitola 12 – Soulad a rovnováha
Duševní vyrovnanost vzniká, když ve své mysli zachováme stejný odstup od přátel i nepřátel. Klidná neutralita srdce nabízí lék proti vlastní důležitosti a aroganci.
Kapitola 13 – Nalezení bezpečného útočiště
Uvědomění si pomíjivosti a dočasnosti všeho nás může vést k rozvíjení světla uvědomění.
Kapitola 14 – Ani tu ani tam
Podle tibetské terminologie se pro přechodové prostory a stavy používá slovo „bardo“. Znamená to „mezi“, tj. přechodná etapa, existence ani tu ani tam. Používá se pro popis stavů, kterými procházíme v době smrti. Ale i během života vstupuje do různě dlouho trvajících bard, kdy jsme ve stavu „mezi“. Bardo je prázdnota mezi minulostí a budoucností, a proto cestou z nejistých či nepříjemných pocitů je přítomnost.
Kapitola 15 – Pohled do zrcadla
I když víme, že soudit druhé se nemá, náš vnitřní systém soudů a posuzování přispívá k našemu pocitu povýšenosti, nezranitelnosti, zakrývá vlastní nejistoty. Často naše mínění skrývají odpor k většímu poznávání. Avšak je možno si uvědomit, že naše posuzovací programy odhalují emocionální myšlení, poskytují intimní pohled na naše nedořešené problémy soukromého světa.
Kapitola 16 – Neexistuje dokonalá doba pro smrt
Nemůžeme předvídat, kdy zemřeme – proto je důležité připravovat se na smrt již teď. Stejně tak naši blízcí nás mohou opustit zcela nečekaně a také společnost, ve které žijeme, nám nedává dostatek času a příležitosti k truchlení a vyrovnání se s pocity. Proces očisty se může odehrát v mysli a v srdci – modlitbou a meditací. Odpustit znamená vzdát se své verze pravdy.
Kapitola 17 – Co se narodilo, zemře
Všechny jevy jsou dočasné a nestálé. I když se naše okolnosti změní a nastoupíme nový život, budou nás i nadále provázet pozůstatky naší minulosti. Karma a emoce setrvávají tak dlouho, dokud přijímáme jejich sílu (tj. dokud se nevzdáme lpění na šablonách, které je popohánějí).
Kapitola 18 – Sbohem svému „já“
Neztotožňujme se se svými myšlenkami, jsou to jen vlny energie. Všechno je otevřené. Máme svobodu se změnit. Každá situace je tvárná a lze ji zlepšit. Je to věc vnímání – a jednání.
Moje hodnocení
Základní pravdy buddhismu můžeme čerpat z různých zdrojů, ale často zjistíme, že se opakují stále stejnými slovy, jako by autoři od sebe opisovali. Zde však je znát, že autor je má zažité svou letitou životní praxí a vysvětluje je svými slovy, což je oproti mnohým jiným zdrojům velmi osvěžující. K dobré jazykové úrovni i srozumitelnosti knihy přispívá i skvělý překlad Dušana Zbavitele (indolog a orientalista).
V knize jsou uvedena jednoduchá cvičení, které si čtenář může vyzkoušet – různé způsoby uvědomování si dechu a všímání si dechu, cvičení k všímání si myšlenek, cvičení na rozvoj pozornosti a mnohá další.
Stáří, nemoc a smrt jsou fenomény, které nás v nějaké podobě potkají každého – nejdříve u našich blízkých a pak u nás samých. Pro současnou společnost představují tyto pojmy jakési stigma a jsou vytěsňovány na okraj zájmu. To nedává jedincům možnost chránit se před strachem, zmatkem a nepříjemnými pocity, které jsou s tím spojené. Tato kniha nám přináší možnost uchopit některé věci jinak a začít pracovat na své moudrosti a sebedůvěře. Kniha může být dobrým spojencem pro ty, jejich blízcí čelí nemoci a smrti. Může být však užitečná pro každého jako příprava na pozdní léta i jako vodítko k zamyšlení se nad našimi vztahy k rodičům, až již žijícím nebo zemřelým. Rovněž ji mohou velmi ocenit jedinci, jejichž blízcí mají Alzheimerovu chorobu.
JV - srpen 2013