Astrální výstupy
recenze kurzu
Koncem října jsem si dopřál účast na týdenním kurzu mistra Borise Tichanovského, který se konal v malebném prostředí městečka Sloup v Čechách. Kurzu se zúčastnila čtyřicítka zájemců o tuto problematiku s nejrůznější úrovní poznání. Vzhledem k tomu, že nerad někoho kritizuji, protože většina z nás děláme věci tak jak nejlépe umíme, pojmu tuto recenzi tak trochu netradičně. Začnu obsahem jednoho buddhistického příběhu, v jehož duchu se celý kurz nesl.
Příběh se odehrává v jednom buddhistickém klášteře, jehož opat měl velmi přítulnou kočku. Kočka v době meditace mnichy velmi vyrušovala, otírala se o ně a dožadovala se jejich pozornosti. Mniši si na toto její chování opatovi stěžovali. Tomu nezbylo, než je jejich trápení zbavit. Proto jim doporučil, aby vždy před meditací kočku chytili a uvázali ji za ocas ke sloupu, který byl uprostřed kláštera. Mniši to s radostí udělali a od té doby mohli v klidu meditovat. A tak to dělali dlouhá léta. Každý den v době meditace chytali kočku, uvazovali ji ke sloupu a pak nerušeně meditovali. Opat zestárl a zemřel. Od toho okamžiku již nikdo nevěděl, proč je třeba před meditací chytat kočku a uvazovat ji ke sloupu. Nevěděl to ani nový opat, který však z úcty ke svému váženému předchůdci v této tradici pokračoval. Po nějaké době však i kočka odešla za svým pánem. Tím mniši přišli o svoji kočku, neměli co chytat a uvazovat ke sloupu. Proto nemohli ani meditovat a od té doby se už v klášteře nemeditovalo.
Ubytování
V našich krajích se to dá vyjádřit také daleko stručněji. „Ševče, drž se svého kopyta“. Vzhledem k tomu, že jsem na žádném jiném Borisově kurzu nebyl, nemohu jejich úroveň srovnávat. V tomto případě se ale mistr pustil na hodně tenký led. S odvoláváním se na autora techniky Michaela Radugu a znevažováním všech ostatních, nemohl rozhodně týden vydržet. Jiné by to bylo, kdyby se alespoň držel Radugou velmi dobře napsané učebnice a nespoléhal se pouze na to, co si z jeho kurzu zapamatoval. Mistrovo okřídlené úsloví „teorie nám ne nado, nam nada prax“ (pro později narozené „teorii nepotřebujeme, potřebujeme praxi“) nejen mně příliš neuspokojilo.
Podstata astrální dimenze
Denní program byl zhruba následující. Budíček v 05.00 s následnými pokusy o astrální cestování. Snídaně v 09.00. Začátek dopoledního programu 10.00 sestával ze cvičení na páteř a klouby nebo vycházek do okolí. Oběd 13.00, po něm individuální volno. Večeře v 18.00. Začátek večerního programu v 19.00. Jeho obsahem bylo povídání o astrálním cestování, ale také koukání do plamenů ohně, prezentace Borisovo léčebných přípravků a pomůcek, tím lepším pak bubnování nebo gongová seance. Jak sami vidíte, tak k uvedené problematice toho moc nebylo a čas vymezený na kurz se dal využít mnohem efektivněji.
Nechci zacházet do detailů a proto dál už jenom stručně. Obsahově nic moc. Metodologicky spíš nic než moc. Ubytování – sedmdesátá léta minulého století. Strava rádoby vegetariánská. Dostatek času na prohlídky okolí, které opravdu stojí za to, by byl rozhodně plusem na poznávací dovolené, ale nikoli na kurzu. Až na příležitostné mlhy, které bránily výhledům do okolí, nám počasí přálo. Sebereflexe lektora v podstatě nulová.
Astrální pohled na místní hrad
Co napsat závěrem. O zájmové problematice jsem se toho opravu moc nedozvěděl. Ze všeho se ale dá odnést něco pozitivního. Třeba to, jak se seminář vést nemá, nebo to, že Boris můj mistr rozhodně není a nikdy ani nebude. V průběhu semináře mne napadla také celá řada podnětných otázek, třeba ta, o čem je karma ruského národa. Na odpočinek to byl docela dobře strávený týden. Pokud nevěříte, zajeďte se příští kok přesvědčit sami, pro velký úspěch a spokojenost účastníků se bude kurz opakovat.
LLV – listopad 2013