Lidské vědomí a tajemství smrti
Stanislav Grof
Argo 2009
Kniha má celkem 373 stran formátu A5 (bez příloh) a je rozdělena do 16 kapitol. Zpočátku nás autor seznamuje s vnímáním vědomí v blízkosti smrti obecně v různých časových obdobích, zeměpisných krajích a kulturách. Postupně se pak Stanislav Grof, zakladatel metody holotropního dýchání, dostává k výsledkům a zkušenostem, ke kterým dospěl v průběhu svých dlouholetých výzkumů této oblasti.
Po předmluvě, poděkování a úvodu již následují tématicky členěné kapitoly.
Nejstarší známé zkušenosti se změněnými stavy vědomí a duchovními praktikami související s umíráním můžeme bezpochyby spojit se šamanismem v kmenových kulturách. Toto období se nám snaží přiblížit kapitola 1 – Šamanismus: Nejstarší techniky extáze.
V minulosti hrály velmi důležitou roli nejrůznější rituály a obřady spojené s významnými okamžiky života. I umírání mělo v těchto obřadech nezastupitelné místo. Duchovní smrt a znovuzrození poskytovalo možnost přípravy na smrt skutečnou. Kapitola 2 – Přechodové rituály: Smrt a znovuzrození v rituální proměně se pokouší o drobný vhled do významu těchto rituálů.
Kapitola 3 – Starověká mystéria smrti a znovuzrození je věnována, mimo jiné, historickému vnímání archetypu hrdiny. Stanislav Grof zdůrazňuje, že prakticky ve všech kulturách můžeme najít podobenství v osudech hrdinů, kdy se jedinci stávají hrdiny prostřednictvím setkání se smrtí a následného znovuzrození.
Ve všech velkých náboženstvích hraje mystická smrt velice významnou roli, jak se o tom můžeme dočíst v kapitole 4 – Smrt a znovuzrození ve velkých světových náboženstvích.
V kapitole 5 – Posmrtná cesta duše se autor tématicky přesouvá k holotropnímu vědomí a rozebírá mystické prožitky duše v něm. Také zde připomíná mytologické témata nebe, ráje a božího soudu. Ukazuje, že i zdánlivě odlišné kultury mají v mnoha ohledech velice podobné mytologické základy.
Kapitola 6 – Knihy mrtvých: Příručky pro žití a umírání. Na rozdíl od současné západní civilizace, která se snaží odsunout problematiku umírání na periférii zájmu jako nežádoucí tabu, minulé kultury věnovaly problematice umírání velkou pozornost. Vnímaly ji jako důležitou součást života, která si zaslouží pozornost a přípravu. Pro tyto účely také měly v různých podobách své knihy mrtvých, kterými se snažily umírající připravit na neznámou cestu, neboť na rozdíl od dnešního hlavního proudu nevnímaly smrt jako konec, ale jako začátek něčeho nového.
V kapitole 7 – Názory na povahu reality a vědomí v různých kulturách autor vyjadřuje názor, že současná technologicko-vědecká společnost se dívá na vnímání mystiky minulými kulturami pohrdavě. Ve skutečnosti se ale jedná o hlubokou neznalost a nepochopení změněných stavů vědomí, což potvrzují moderní studia holotropních vědomí.
Autorův dlouholetý výzkum psychedelických látek a následně pak holotropního vědomí vyústil v sestavení vlastní kartografie lidské psyché, se kterou jsme seznámeni v kapitole 8 – Dimenze vědomí: Nová kartografie lidské psyché. Tento model rozšiřuje tradiční kartografii složenou z biografické vzpomínkové sféry a individuálního nevědomí o další dvě sféry – perinatální (souvisí s biologickým porodem) a transpersonální (sféra sahající za hranice osobní identity).
V kapitole 9 – Vědomí na prahu smrti, jak již samotný název napovídá, se Stanislav Grof věnuje prožitkům a stavům vědomí na prahu smrti, opírá se přitom o zkušenosti lidí, kteří byli smrti velice blízko (nehody, klinická smrt atd.).
Je zákonité, že v knize o smrti se autor nemohl vyhnout ani problematice reinkarnace. Kapitola 10 – Záhada karmy a reinkarnace nám zprostředkovává pár příběhů, které existenci karmy a reinkarnace potvrzují.
Podobně úzce spojené se smrtí je i téma kontaktu s bytostmi existujícími za hranicí smrti. Kapitola 11 – Poselství a návštěvy z onoho světa pár takových zkušeností zprostředkovává.
Počínaje kapitolou 12 – Historie psychedelické terapie poskytované umírajícím se autor začíná věnovat problematice, které zasvětil svůj život. Stanislav Grof zahájil svůj výzkum holotropního vědomí výzkumem psychedelických látek a jejich účinků na lidské vědomí. V této části se blíže zmiňuje o počátcích těchto výzkumů.
V letech 1967 až 1974 ve Spring Grove probíhal program psychedelické terapie pro pacienty umírající na rakovinu. Tohoto programu se celkem zúčastnilo více než 100 osob. Kapitola 13 – Výzkumný program ve Spring Grove nás seznamuje s průběhem a výsledky tohoto výzkumu.
V kapitola 14 – Psychedelické kasuistiky jsou zmiňovány některé z příběhů pacientů, kteří byli součásti programu ve Spring Grove.
V Kapitole 15 – Psychedelická proměna umírání autor popisuje vliv psychedelické terapie na pacienty s rakovinou. Velice poctivě dodržuje pravidla seriózních vědeckých postupů, ke kterým neodmyslitelně patří i objektivní vyhodnocení vlivu psychedelické terapie na fyzický i psychický stav pacientů.
Kapitola 16 – Psyché a Thanatos: pojetí smrti v západní psychologii a společnosti. V závěrečné kapitole autor využívá možnosti krátkého shrnutí vnímání smrti v západní psychologii a připomíná hlavní průkopníky ve výzkumu této problematiky.
Jako takový malý přídavek jsou na závěr knihy v Dodatku: Vědomý přístup Aldouse Huxleyho ke smrti výňatky z osobních zápisků tohoto výzkumníka vlivu psychedelik na průběh umírání z okamžiků umírání jeho manželky Marie.
Následují formální části jako přehled literatury, poznámky, ilustrace a rejstřík.
Publikace je určena především náročnějším čtenářům zajímající se o práci Stanislava Grofa. Autor věnoval celý svůj život výzkumu změněných stavů vědomí. Začínal s pokusy s psychedelickými látkami a později po opuštění těchto látek vytvořil světově uznávanou metodu holotropního dýchání, která je v jeho rodné zemi bohužel stále nedoceněna. Celá publikace, je podobně jako i další autorovy knihy, na velice vysoké úrovni. Z obsahu je znát dlouholetá vědecká práce Stanislava Grofa, který klade silný důraz na ověřitelnost a serióznost výzkumu tak, aby byly výsledky nezpochybnitelné. Nesnaží se dokázat svoji tezi, ale srozumitelně a objektivně vyhodnotit pozorované skutečnosti. V knize se střídají čtivější pasáže s těmi náročnějšími. Z textu je znát obrovský autorův přehled a orientace v problematice.
Velkým pozitivem při práci Stanislava Grofa je absence jakéhokoliv světonázorového či duchovního vlivu. Jeho názory jsou výsledkem výzkumu, nikoliv naopak. A to i přesto, že soudě dle orientace v problematice, různé kulturní i historické přístupy nepochybně studuje. Tato skutečnost umožňuje vědecké veřejnosti přijetí metody holotropního dýchání (byť v omezené míře a převážně v zahraničí). Na druhou stranu je tento přístup dle mého i v jistých ohledech ochuzující, neboť hlubší zapracování duchovních principů by mohlo tuto metodu výrazně obohatit (např. práce s karmou).
Celkově považuji publikaci za velice kvalitní. Doporučuji ji ale převážně čtenářům, kteří již mají o dané problematice jisté povědomí či si holotropní dýchání sami vyzkoušeli. V předmluvě knihy vyjadřuje Huston Smith názor, že pokud by existoval seznam nejvýznamnějších osobností 20. Století, Stanislav Grof by mezi ně patřil. S tímto odvážným tvrzením si dovoluji zcela souhlasit.
RS - září 2011