JAK SE ZBAVIT BRÝLÍ

 

zkušenosti hlupáka aneb klíč k prozření

Mirzakarim S. Norbekov

Lott  2002

  

    Autor je doktorem psychologie, pedagogiky a filozofie v medicíně, členem řady ruských i zahraničních akademií, autorem objevů a vynálezů. Je zřejmě renesanční osobností, neboť v předmluvě jsou uváděny další obory, kterými se zabývá, a to z oblasti sportovní a umělecké. Mě osobně zaujalo, že se jako aktivní sportovec zúčastnil olympiády, je trenérem bojových sportů a odborníkem na praktickou sufijskou medicínu.
    Kniha je napsána prostým přímočarým jazykem, nic pro útlocitné čtenáře, neboť autor se nerozpakuje čtenáři nadávat a titulovat jej různými výrazy. Avšak pokud čtenář neodhodí knihu po první nadávce, ale pokusí se číst dále, dojde mu, že za drsným pojmenováním je co nejvyšší snaha čtenáře motivovat ke změně postojů a také laskavé srdce autora. I autor sám prošel zkušeností vážné nemoci, ze které se vyhrabal osobní změnou, nasbíral mnoho zkušeností a ty se snaží dále předávat – ať už v pořádaných kurzech, nebo například touto knihou. On sám svůj způsob návratu zdravého zraku nazývá metoda na rychlé zlepšení zraku prostřednictvím volního a emocionálního sebedonucení.
    Celá kniha má 260 stran a spoustu kapitol s milými nadpisy. První třetina až polovina knihy je zaměřena na motivaci čtenáře k uvědomění si reality a ke změně postojů (kapitoly „Gulášová směs rychlého učení“, „Ta naše bažina je lepší“ atd. Autor uvádí svoje životní zkušenosti i příběhy různých lidí. Legendy a pověsti (např. „miska přání“) používá k tomu, aby čtenáři nastavil zrcadlo a umožnil pochopení vlastních chybných postojů a stereotypů. Na druhou stranu nepřestává zdůrazňovat, že každý člověk je jedinečná a úžasná bytost, s diamantem v sobě, který jen čeká na vybroušení.
    V kapitolce „Portrét chronicky nemocného, obrýlence nebo smolaře“ uvádí povahové rysy, které mohou být společné právě těmto skupinám lidí. V kapitole „Ó světlo mých očí, proč jste v brýlích?“ upozorňuje na to, že oční lékařství a optický průmysl je dobrý byznys, který ovšem závisí na velikosti davu brýlatců (a tudíž nemá příliš zájem na tom, aby se tento dav zmenšil). I názvy dalších kapitol napovídají, o čem je jejich obsah: „Zamyslete se, copak vám brýle vážně sluší?!“, „Forma a obsah dětského hrníčku, který jste si ne náhodou navlékli na hlavu“, „Proč říkají oslovi osel“, „Šílený oslí řev“ apod.
    Autor tvrdí, že následováním jeho pokynů (metody) dochází ke 100% vyléčení všech možných poruch, včetně všech typů dioptrických vad, kataraktu, glaukomu, atrofie atd. Uvádí, že úspěšnost v jeho kurzech je 100%. Za nejpodstatnější při tom považuje změnu osobního postoje z „pochybovače“ na vítěze. Zdůrazňuje nutnost aktivního přístupu, pozitivního postoje bez pochybností. Ne čekat, až ta změna k lepšímu nastane, ale vytvořit si v sobě postoj, jako by už ta změna nastala, plus s tím spojenou radost. Nestačí slova jako „doufám“, nebo „mám naději“. Je třeba vědět, cítit, být přesvědčen bez stopy pochybnosti, že tato změna k lepšímu nastane, respektive že už tu je. S tímto pozitivním postojem vítěze souvisí držení těla, rovné držení zad a radost, tedy úsměv na tváři. Proto autor na každé druhé stránce uvádí slovní spojení „svalový korzet“, čímž myslí rovné hrdé držení trupu.
    Zde je vzorec jednání člověka, který je předurčen k úspěchu: sebepřinucení – svalový korzet – nálada – víra - výsledek.
Myšlenkovým podkladem pro toto schéma je podle autora fakt, že nejsme schopni uhlídat myšlenky, stejně tak nejsme schopni uhlídat náladu (centrum emocí), ale jsme schopni pohlídat volní centrum (vůle) a s tím spojený svalový korzet. Takže cestou nejmenšího odporu je silou vůle řídit svalovou činnost, tj. udržovat „svalový korzet“. Přes svalový korzet začneme vládnout nejen zrakem, ale i celkově procesem uzdravení. Proto základem jakékoli práce na sobě je správné držení těla a úsměv (např. kapitola „Na co je nám držení těla a úsměv přiblblého pána s opálenou držkou?“). V kapitole „Turné do psychologie“ tuto myšlenku (úsměv + držení těla) zdůvodňuje z hlediska nejnovějších psycho-biologických poznatků.
    Při cestě za vítězstvím upozorňuje čtenáře na jámy, do kterých může spadnout: První pastí jsou podmíněné reflexy a zaběhnuté zvyky, neboť trvá 40 dní, než si konzervativní rozum zvykne na něco jiného. Nemoc je zlozvyk, přijatý rozumem na žádost duše a těla. Druhou pastí nestanovený cíl. Nutno stanovit si jasný cíl, jeho realizaci věnovat pravidelnou kontrolu, a tento cíl si stanovit v obrazné formě. (Když si neurčitě řekneme – chci být zdravý, tělo neví co dělat, nemá jasný cíl a je zmateno). Třetí pastí je lenost a – nebo naopak – stálá nespokojenost (ve smyslu „to je málo“, „chci ještě více“, „není to dost dobré“).
    I názvy dalších kapitolek nám napovídají, o co v nich jde: „Vyzkoušejme si obraz mládí, on nám totiž sluší!“, „V každém z nás je ukryta síla“, „Příkladná anatomie oka…“, „Mechanizmus návratu zraku“, „Etapy zlepšování zraku“.
    Samostatné kapitoly jsou věnovány různým „bezpečnostním opatřením“, které je třeba učinit při návratu zdravého zraku – např. nenasazovat původní brýle, vyhýbat se brýlatcům, doktorům a jiným pochybovačům, příliš se nebavit o tom, co právě děláme (protože nenápadná pochybovačná větička našeho (ne)přítele může zmařit několikatýdenní úsilí) apod. Zkrátka etapy adaptace organizmu na nové podmínky mají svá pravidla, které je třeba vzít v úvahu a dodržovat je.
    Poslední třetina knihy je pak velice konkrétním návodem, jakým činnostem a aktivitám se věnovat, aby se nám zrak zlepšil. Jedná se zejména o oční cviky, práce s korekční tabulkou, uvolňování očí, masáž ušních boltců a kloubní gymnastiku, cvičení na akomodaci, dívání do sluníčka, dýchání očima, přemisťování pocitů. Zároveň ale autor neopomíná stále zdůrazňovat, že cvičení je jen forma, která tvoří 10% úspěchu. Zbylých 90% tvoří vnitřní postoj vítěze, radost a úsměv + držení těla. Neboť nevítězí technika, ale duch!

    Kniha je milá a vtipně napsaná, motivační příběhy se zdají být účinné, u mnoho věcí se čtenář opravdu chytne za nos. Zda autorovy pokyny fungují opravdu ve směru 100% zlepšení zraku, nemohu zatím potvrdit ani vyvrátit. Zřejmě málokdo ze čtenářů najde tolik odhodlání, aby se všem cvičením na zlepšení zraku věnoval téměř 2 hodiny denně (což je doba doporučená autorem dle přehledu v zadní části knihy). A to neberu v úvahu faktu, že při chození do práce jsou některé věci prostě nerealizovatelné. Například dívání do slunce se provádí buď při východu nebo západu slunce (když je sluneční kotouč z poloviny za horizontem, nebo při „nízkém“ slunci). Akomodační cvičení se provádí přes okno při denním světle, což je nerealizovatelné za situace, kdy za tmy odcházím do práce, za tmy se vracím a v práci k tomu nemám podmínky. Z formálního hlediska lze knize vytknout drobné chyby (způsobené buď překladem nebo nedostatečnou korekcí) a nedostatečné popisy pro fyzická cvičení, podle kterých se ne všechny cviky daří realizovat správně. Rovněž schematické obrázky s cvičícím panákem jsou spíše vtipné než návodné. Také si myslím, že většina brýlatců zřejmě nenajde odvahu k tomu, aby naráz odložila brýle a již je nenasazovala (což při dvou a více dioptriích představuje značné znepříjemnění života).
    Autor se vůbec nezabývá dalšími oblastmi, které mají přímý vliv na stav očí, a to je například způsob dívání, stav vnitřních orgánů, psychické bloky či karmická zátěž. Tyto oblasti řeší autor pouze nepřímo (např. psychické bloky by se měly změnit vůlí, tedy úsměvem a držením těla, k uzdravení orgánů by mělo dojít důsledným cvičením a vnitřní změnou postojů apod.).

 

JV-únor 2011