Přednáška „Úvod do ZAZENU“
v Místodržitelském paláci - 12. dubna 2011
Již při příchodu k sálu, kde měla přednáška proběhnout, byla patrná přátelská atmosféra, všichni měli dobrou náladu a rozdávali kolem sebe úsměvy. Po zaplacení vstupného s možností zakoupit si ještě nějakou publikaci jsme mohli vstoupit do přednáškového sálu a zvolit si místo, kde se usadíme. V přední části přednáškového sálu bylo nachystáno sezení pro tři lidi, místo pro Mistra bylo oproti zbylým vyvýšené.
Přibližně kolem šesté hodiny večerní jsme byli upozorněni, že
si máme vypnout mobilní telefony. Za nedlouho přešla jedna z organizátorek s
omluvou, že se Mistr Kaisen zdrží a přednáška tudíž začne s mírným zpožděním,
které nakonec činilo přibližně 20 minut.
Když konečně dorazil, Mistr s dalšími dvěma lidmi vstoupil do místnosti, pozdravil a oznámil, že to je vše a že můžeme jít a zmizel za dveřmi v čele místnosti. Mnohé z přítomných tato reakce překvapila a následně pobavila.
Slova se ujal mnich, který přijel s Mistrem Kaisenem, a
udělil nám poučení o zazenové meditaci. Velmi podrobně a přesně vysvětlil, jak
najít správnou polohu a poskládat nohy do polohy, která bude alespoň vzdáleně
připomínat „lotosový květ“. Když se nám, kteří nemáme v této poloze příliš
velkou praxi, konečně podařilo své končetiny jakž takž správně poskládat, řekl,
že meditace má probíhat čelem ke zdi, protože člověk má být v meditaci sám, na
rozdíl od buddhistů z Bodhi Brno, kde se medituje čelem k Mistrovi a sošce
Buddhy. Což pro mě představovalo nohy rozplést, přemístit své sezení a zase nohy
do požadované polohy smotat. Po celou dobu příprav mezi námi chodili
organizátoři a pomáhali nám napravit naše chyby v pozici. Novinkou pro mne byla
meditace s otevřenýma očima, kdy se člověk dívá před sebe a oči má sklopené
přibližně pod úhlem 45°. Sledovat jsme měli narození dechu v prudším nádechu a
pak jeho pozvolné umírání v pomalém výdechu.
Poté nastala krátká doba, kdy jsme měli možnost si meditaci
vyzkoušet. Počáteční podmínkou bylo se po celou dobu nehýbat, abychom ostatní
nerušili. Na rozdíl od buddhistů, se kterými jsem měla možnost se setkat na
loňském velikonočním zásedu, proběhlo zde upozornění, že dech je volný, lehký a
především se máme vyvarovat funění! Pravděpodobně bych si toho ani nevšimla,
kdybych neměla zkušenosti s jedním spoluúčastníkem na již zmíněném zásedu, který
si všímání nádechu a výdechu pletl s těžkou prací, u které funěl jako
lokomotiva.
Po meditaci se dostavil Mistr z vedlejší místnosti a začal
rozebírat čtyři základní pravdy, které vždy vysvětloval na konkrétních
příkladech. Bohužel se dostal jen ke třetí pravdě, načež poznamenal, že nás to
stejně nudí a že není nutné je umět vyjmenovat, ale žít je. Proběhl sice dotaz,
která je tedy ta čtvrtá, ale Mistr jej obrátil v otázku do pléna, když se nikdo
neozval, už se k tématu nevracel.
Byla zde řečena spousta pravd, mnohé věci byly podbarveny buddhistickými
naukami, ale vše bylo podáváno odlehčenou formou, Mistr místy zavtipkoval a celý
večer se nesl v přátelském duchu, byl zde patrný znatelný rozdíl mezi buddhisty
z Bodhi Brno a touto odnoží Buddhismu, nebrali vše zase tak vážně, spíše naopak,
i o Buddhovi mluvili jako o člověku a ne jako o polobohu, jak tomu mnohdy bývá.
Je třeba ještě zmínit, že celá přednáška, vyjma poučení o
meditaci, které proběhlo ve slovenštině, byla vedena ve francouzštině s
překladem do češtiny.
Osobně si myslím, že to bylo příjemně strávených pár hodin, v
nichž jsem si trochu poopravila svůj názor na buddhistickou filosofii. Při
prostém vyjadřování z mistra vyzařovala dobrota a životní optimismus. Setkání s
ním bylo příjemné a podnětné. Setkat se s opravdovým mistrem rozhodně stojí za
to a mohu je každému vřele doporučit.
SB – duben 2011