Setkání s mistrem Kaisenem

    Ve svém příspěvku se nechci zaměřit na obsah a průběh setkání s mistrem, který si nemusí na nic hrát, protože mu v jeho dokonalosti stačí být sám sebou. Zaměřím se na reakce účastníků tohoto setkání, které jsem mimo mistra samotného bedlivě sledoval. Tyto charakteristické reakce se pak dají zevšeobecnit i na širší rovinu.

    Mistrovo pronikavé Světlo si doslova posvítilo do nitra každého účastníka tohoto setkání. Stejně tak, jako to například dělá Merkaba. Z tohoto nitra vyneslo na povrch vše, co se v něm nachází. Podle toho se lidé začali projevovat. Nešlo tak ani o mistrova slova samotná, ale spíš o jeho energie, které vnímavému účastníkovi ukázaly jak na tom je a kde jej bota tlačí. Těmto projevům, které vyvěraly z hlubin lidského nevědomí, se nedalo vědomě zabránit. Ke stejnému efektu dochází v běžném životě, kdy hovoříme o vnější restimulaci obsahů uložených v nevědomí. Na této skutečnosti nic nezměnilo ani to, že mistr na některé skutečnosti přímo slovně upozorňoval.
 

    Osobně jsem toto setkání vnímal jako krásné zakončení příjemného dne. Mistrovy energie ve mně vzbuzovaly radost , až nadšení. Mimo to silný pocit sounáležitosti , obdivu a uznání nad tím, jak mistr dokáže lehce a srozumitelně předávat i ty největší pravdy, které pouze cítím, nebo je více či méně kostrbatým způsobem dokáži sdělit. Díky mistrovu stavu bylo rázem jasno, že je naprosto jedno, jakou cestou kdo kráčí, důležité je pouze jaký směr jeho cesta má. Všechny naše cesty se nakonec stejně setkají v jednom bodě. Na základě vnitřních pocitů jsem si plně uvědomil, že naše cesty jsou si víc podobné, než by se na první pohled mohlo zdát. Obdobné prožitky jsem pozoroval u některých jeho stoupenců, kteří se z mistrovy přítomnosti upřímně radovali a zcela si ji užívali.
 

    Další markantní skupinu tvořili lidé, kteří nebyli schopni skrýt svoje rozpaky nad tím, že by toto mohlo být to tolik opěvované mistrovství. Evidentně nejen proto, že nechápali mistrův mluvený projev, ale jeho energie z nich na světlo vynášely jejich nejistoty a nedůvěru v sebe sama. Na této skupině účastníků bylo patrné, že svoji cestu teprve hledají a zatím neví, kterým směrem vykročit. Osobně se obávám, že setkání s mistrem, který je o ničem nepřesvědčoval a nijak neusměrňoval, pro ně bylo příliš silné, než aby je dokázalo oslovit. Na jejich úrovni by se spíš uplatnil charismatický vůdce, který by jim jejich další cestu autoritativně vytýčil.
 

    Kromě toho se ale našli i tací, ve kterým mistrova pozitivita vyvolala vlnu negativních emocí. Z jejich nitra byl vyplaven jeho obsah, plný nezpracované zášti, nepochopení, netolerance a agresivity. A tak na ně paradoxně mělo setkání s mistrem negativní vliv. Ve víru svých emocí si tuto skutečnost nebyli schopni uvědomit. Jejich vnímání bylo tak plné těchto negativních obsahů, že nemělo cenu se jim ani cokoli pokoušet vysvětlit. Tyto emoce pak pod vlivem spokojených a šťastných jedinců v jejich okolí ještě narůstaly a zvětšovaly kontrast mezi nimi. Působení těchto energií bylo tak silné, že si nedokázali vybavit ani to, že si za ně mohou sami a cítili potřebu obviňovat z nich někoho ve svém okolí. V těchto případech se zřetelně ukázalo, že vnější podmínky jsou mnohem méně důležité, než vnitřní stav člověka.

    Ve skutečnosti se samozřejmě nejednalo o tři takto vyhraněné kategorie účastníků, ale o celou škálu bezprostředně na sebe navazujících projevů. Každý účastník toto silné a inspirující setkání prožíval přesně podle té úrovně, na které se momentálně ve svém vývoji nacházel.

    Vzhledem k tomu, že se jednalo o ukázkovou situaci toho, jak stejné vnější podmínky (energie) dokáží naprosto odlišným způsobem působit na jednotlivé lidi, podle toho, na jaké úrovni svého vývoje se právě nachází, je možno tuto situaci zevšeobecnit. Díky této zkušenosti si dovolím oponovat optimistům, kteří tvrdí, že díky současnému období za nás transformační energie udělají v podstatě všechno samy, ať chceme nebo ne. Podle toho, co jsem měl možnost sledovat, tento proces může být hodně náročný a spousta lidí jej vůbec nemusí zvládnout. Z toho také odvozuji, že podíl vědomé práce na svém osobním rozvoji je naprosto nezastupitelný.

    Když pro nic jiného, tak pro naprosto přesné otestování své stávající úrovně vývoje mohu setkání s mistrem Kaisenem nebo jakýmkoli jiným skutečným mistrem vřele doporučit. Při takovémto setkání si totiž nemůžete nic nalhávat a skutečná pravda se zjeví ve své celé nahotě.

LLV – březen 2011