Zisk pravidelné praxe dhammy
 

Bodhy Brno - 12.5.2011
 

Knihovna Jiřího Mahena - Brno

    Po nějaké době mě zase upoutala dle mého názoru zdařile vyvedená pozvánka Bodhi Brno, která nabízela přednášku na zajímavé a často diskutované téma „Zisk pravidelné praxe dhammy“. V minulosti jsem s obdobnými akcemi tohoto občanského sdružení neudělal právě nejlepší zkušenosti, protože se jednalo o neustálé omílání základních informací stále dokola. Přesto jsem se rozhodl tuto přednášku navštívit. Kromě zajímavého tématu v mém rozhodnutí sehrála svoji roli i skutečnost, že přednášet měl sám představitel buddhistického směru prezentovaným sdružením Bodhi Brno - Mirko Frýba.

    V podkrovní místnosti Mahenovy knihovny se postupně sešlo kolem třiceti přednášky chtivých zájemců. Většinu z nich tvořily známé tváře, činovníci, členové a sympatizanti Bodhi Brno. Mimoto také skupinka nás zvědavců, toužících dozvědět se něco nového.
    Po „povinné“ akademické čtvrthodince přišel Mirko Frýba v doprovodu dvou dam. Obě představil jako bývalé mnišky, které v současnosti žijí a vedou buddhistické skupiny v Německu a Švýcarsku. Dámy sice byly oblečeny civilně, ale jejich oděv nesl patrné prvky buddhistických rouch lesní tradice. Přednášející přišel v obleku, který spíš než o jeho buddhistickém postavení připomínal jeho profesorskou minulost. I přes značné horko se rozhodl tento dojem vylepšit tím, že se zahalil do buddhistické plachetky. V kombinaci s oblekem a kravatou tato kombinace vypadala poněkud absurdně. O tepelné pohodě přednášejícího ani nemluvě.

    Samotný obsah přednášky neměl s prezentovanou tématikou nic společného. K mému velkému pobavení jsem měl možnost vyslechnout další, snad již stou verzi Buddhova životopisu. Tentokrát, zřejmě kvůli oběma přítomným ženám, náležitě feministicky upravenou. Mimoto jsme měli možnost seznámit se s obsahem základní buddhistické terminologie. Přednášející se snažil na rozdíl od minulosti přednášku odlehčit vtipy, avšak mohl si odpustit svoje narážky na to, jak špatně to dělají v jiných skupinách, jak se v česku můžeme setkat s podvodnými mniškami a podobně. Stručně řečeno, pokud nejdete jeho cestou, tak to děláte špatně a jste na scestí. Celkově jsem se tedy nic nového nedozvěděl, jenom jsem si udělal obrázek o tom, jak v tomto směru narůstá zkostnatělost a sebestřednost. Vzhledem k dlouholetému odmítání jakékoli zpětné vazby to ale není nic překvapujícího. Podle slovníkové definice tento směr bezesporu naplňuje všechny znaky sekty. Tomu také odpovídají výsledky, kterých dosahuje. S tímto přístupem nedokáže oslovit nové členy a rozšířit tak svoji členskou základnu. Každopádně to je velká škoda, protože Buddhovo učení nám má každopádně co říci i po těch zhruba 2 500 letech. Škoda je to o to větší, že přednášející je jeden z mála lidí, který na základě svých hlubokých znalostí buddhismu a praktických zkušeností by byl schopen toto učení zpřístupnit širokému okruhu osob v naší západoevropské kultuře. Tato přednáška rozhodně nesnese srovnání s obdobnou akcí zenbuddhistů, vedenou mistrem Kaisenem. Diametrální rozdíl byl vidět ve všech oblastech, ať už to byla úroveň přednášejícího,úroveň jeho stoupenců, obsah přednášky nebo celková atmosféra akce.

    Po všech zkušenostech, které jsem s tímto buddhistickým směrem udělal, jej nepovažuji za vhodnou cestu osobního rozvoje a nemohu jej nikomu z hledajících doporučit. Tento názor vyjadřuji velmi nerad, protože mám k buddhismu vřelý vztah, mnohé jeho techniky aktivně praktikuji a vděčím jim za mnohé. Uvedený stav rozhodně není zapříčiněn obsahem Buddhova učení, ale pouze představitelem jedné jeho linie a lidí, kteří jsou shromážděni okolo něho. Za zkoušku rozhodně stojí vyzkoušet jiné organizace, kde může vše fungovat jinak. V blízkém okolí si dovolím zmínit například Bodhi Olomouc.

LLV – červen 2011