ZASVĚCENÍ
 

Elisabeth Haitch

 

Krystal Aquamarin, Praha 2008

 

    Kniha je pojatá jako životopis autorky, kde je popsána její cesta za osvícením. Čtenář zde nenalezne žádná konkrétní data ani pojmenování historických událostí, které tvořily pozadí tohoto příběhu, protože tyto informace zde nejsou podstatné. Autorka popisuje atmosféru doby, událostí, vlastní prožívání a vnímání okolního dění.

    Kniha je uvedena kapitolou nazvanou „Poznámka spisovatelky“, kde Elisabeth Haitch upozorňuje čtenáře na skutečnost, že je celá kniha, včetně popisovaných nauk a dalších egyptských záležitostí, záměrně psána v řeči moderního člověka, aby ten dokázal všemu správně porozumět.

    Následuje „Předmluva“, sepsaná jedním z žáků Elisabeth Haitch, popisujícího svou učitelku a její význam pro svůj vývoj.

    V „Úvodu“ se čtenář dozvídá o událostech, které přecházely a podmínily vznik této knihy.

    Na dalších stránkách se již rozvíjí příběh Elisabeth Haitch tak, jak jej popsala skupince svých žáků.

    Ve svém vyprávění se autorka soustřeďuje na události, které měly zásadní význam pro její duchovní vývoj. Ne vždy se však čtenáři dostane okamžitého vysvětlení a k objasnění podstaty některých jevů, prožitků či událostí se musí čtenář pročíst.

    V mládí byla Elisabeth velmi citlivým a zvídavým dítětem, které žilo v přesvědčení, že okolí může vidět pouze jeho tělo, nikoliv jeho samotného a že lidé, kterým říká otec a matka, nejsou jeho skutečnými rodiči. V průběhu vyprávění poukazuje autorka na mnoho dalších nejasností, které ji jako dítě trápily, na mnoho událostí, jimiž byla zklamána. Svými neobvyklými schopnostmi mnohdy udivovala a znepokojovala své okolí.

    Již od útlého dětství provázela Elisabeth touha po informacích, sama se naučila číst a matka měla plné ruce práce, aby před svou dcerou uzamykala knihovnu, z níž ji půjčovala jen knížky, které považovala za „vhodné“. Současně začala malá Elizabeth stavět své tělo do, pro okolí, podivných pozic. Prohlašovala, že ji uklidňují, pomáhají lepšímu soustředění apod. Teprve od překvapeného rodinného přítele se dozvěděli, že se jedná o náročná jógová cvičení.

    Autorka v knize popisuje své umělecké nadání, jak hudební, tak výtvarné. Při výkonu těchto činností se dostávala do stavů naprostého soustředění, kdy přicházela na vysvětlení mnohých, jí dosud nevysvětlitelných jevů.

Také v životě této ženy nastalo období, kdy se provdala a měla dítě. Manžel i syn hrají v jejím vývoji důležitou roli. Pomohli jí k uvědomění si dalších skutečností.

    Významnou součástí knihy je autorčino vyprávění o cestách, kterými ji vedla touha po poznání. Uvádí, jak se dostávala k informacím, popisuje setkání s různými spolky své doby, zabývajícími se převážně spiritismem a kriticky je hodnotí. Autorka prováděla také své vlastní pokusy v duchovní rovině, četla díla známých světových filosofů, cvičila jógu, byla aktivní v umělecké oblasti. Stále však měla dojem mlhy, pokud se dostala dál.

    Také manžel se synem si uvědomují své minulé životy a Elisabeth se tak naskytne příležitost k pochopení vzájemného propojení mezi ní a jejími blízkými.

    Jednoho léta, se svolením manžela, se sama vydává na rodinný statek v horách, kde nerušeně praktikuje jógu a další duchovní cvičení. Zde se jí daří odsunout závoj mlhy a prožít si znovu svůj život dcery a manželky faraona v Egyptě. Popisuje zde své učení u Ptahhotepa, nejvyššího kněze, kterého nazývá „Otcem své duše“. Současně zde uvádí také události, které vedly k jejímu pádu a k tomu, že si musela projít všemi životními situacemi, které zažívala při zasvěcení. Tyto výjevy si později mnohokrát uvědomila, když je zažívala v reálném životě.

    Tak získala Elisabeth znovu spojení se svým duchovním učitelem, Ptahhotepem.

    Tyto události se odehrávají v době blížící se války. Setkává se s Bo-Gharem, který ji dal v Egyptě slib, že ji zachrání, i kdyby byla na druhém konci světa.

    Syn odchází jako letec do války, autorka se svou rodinou prožívá utrpení války. Po válce se snaží opět začít žít, syn se vrací, aby mohl znovu odejít a ona sama je nucena opustit muže a svou vlast, pokud nechce skončit ve vězení. Zde ji zachraňuje Bo-Ghar, který ji sňatkem umožní opustit zemi, aby dál mohli předávat své učení.

    V knize se prolíná mnoho rovin. Doporučuji knihu k přečtení všem, kteří se rádi dozví informace o Egyptě či si jen tak zpestří všední den nevšedním příběhem. Také ti z čtenářů, kteří žádají od knihy víc, než jen zajímavý děj, si přijdou na své. Mě osobně zaujalo, v knize rozebírané, učení nejvyššího egyptského kněze Ptahhotepa. Mnohé z těchto informací se mi v poslední době začínají propojovat s vlastními prožitky, které ve vzájemných souvislostech začínají dávat smysl.

 

SB – duben 2010