Velikonoce s Dhammou

2.-5.4. 2010

    O letošních velikonocích jsem se zúčastnila buddhistického zásedu, který se konal v centru Mosty v Lukách v obci Loučka, okres Olomouc.

    Program začínal pátkem 2.4., kdy se kolem 17:00 začali sjíždět účastníci. Samotný program začínal večeří, po níž následovalo představení učitelů a programu kurzu. Samozřejmě nemohlo chybět ani úvodní představení se všech zúčastněných, kteří si mimo jiné navzájem sdělili, odkud přijeli, co očekávají od kurzu, zda už mají předchozí zkušenosti s tímto druhem meditace.
    Ve 20:00 jsme se sešli v meditační místnosti, abychom přijali trojí útočiště a pět etických rozhodnutí. Tímto současně začínalo období, kdy bylo doporučeno mezi sebou nekomunikovat a věnovat se pouze sám sobě. Trochu mě zde zarazilo, že přes skutečnost, že pro téměř polovinu účastníků bylo vše novinkou, nikdo nepodal vysvětlení k textům, mumlaných v Pálí. Tyto rituály pro pozorovatele zaváněly sektou.
    Po skončení úvodního ceremoniálu jsme dostali první zmatenou instrukci k meditaci všímání výdechu a nádechu vsedě a měli možnost si ji následně přibližně 20 minut vyzkoušet. Poté již následovala instrukce k meditaci dobrotivosti a samotná meditace.
    Tímto byl páteční program ukončen a byl čas k spánku. Předtím jsem se rozhodla navštívit sprchu. Bohužel voda tekla pouze vlažná a nešlo ji přenastavit. Navíc se v celém domě netopilo, takže jsem se do postele dostala pořádně promrzlá.

    Druhý den ráno, tedy v sobotu 3.4., v 6:00 nás vzbudilo zvonění. Toto zvonění nás provázelo celým víkendem, díky němu se člověk nemusel starat o hodinky a přemýšlet, jestli přijde včas, prostě když uslyšel zvonění, věděl, že je čas na změnu činnosti.
    V 6:10 již následoval rituál přijetí trojího útočiště a pěti etických rozhodnutí. Stále jsem si k tomu nenašla cestu a připadala jsem si zvláštně, když jsem netušila, kdy mám co dělat. Připodobnila bych to situaci, kdy jste poprvé v kostele na mši a nevíte, kdy si máte sednout, kdy kleknout a kdy máte vstát. Nicméně rituál jsem přetrpěla a byl čas na první meditaci všímání nádechu a výdechu. Bohužel jsem se přiznala, že jsem na žádném buddhistickém zásedu doposud nebyla, a tak jsem po této meditaci byla vyslýchána o podrobnostech meditace. Přiznala jsem se k problému, který jsem při této první meditaci zaznamenala. Učitel však od jeho řešení utekl se slovy, že pokud se bude opakovat, zkusíme to nějak vyřešit. Moc mi tím tedy nepomohl.
    Po meditaci vsedě následovala meditace v chůzi. Prostor pro ni byl vyčleněn na štěrkovém hřišti ve vnitřním dvoře za budovou. Zde jsme dostali první ze tří poučení, jak si máme při meditaci v chůzi počínat.
    Pak přišla na řadu konečně snídaně. Člověku, který je zvyklý snídaní den začínat, to může činit trochu problémy. Snídaně byla formou švédského stolu. K dispozici byl také teplý čaj. U snídaně jsme se dozvěděli informaci, že jeden z učitelů musel ze zdravotních důvodů kurz opustit.
    Po snídani se do oběda vystřídaly dvě meditace všímání výdechu a nádechu a dvě meditace v chůzi. Během dopoledne jsme dostali poslední instrukce k meditaci v chůzi, bohužel však byly obdobně zmatené jako u meditace všímání výdechu a nádechu. Bylo mi docela líto lidí, kteří nedostali původní instrukci od Luďka. Ta byla stručná a jasná.
    Po obědě jsme měli osobní volno až do 14:30, kdy odpolední program začínal meditací v chůzi. Ve volnu jsem se šla podívat do vesnice. Opravdu zajímavé místo, co se architektury týče.
    Do večeře jsme pak zvládli další kolo dvou meditací v chůzi a dvou meditací všímání výdechu a nádechu.
    Prostor pro večeři obnášel dvě hodiny, které jsme opět mohli strávit libovolným způsobem. Já je strávila v posteli.
    Ve 20:00 byl takzvaný přednes Dhammy, který by se dal považovat za určitou formu teorie.
    Po přednášce následovala ještě poslední meditace v chůzi a po Meditaci dobrotivosti bylo na čase jít spát.

    V neděli se opakoval sobotní program.

    Pondělní program byl shodný už jen v činnostech, které následovaly od probuzení do snídaně.
    Při snídani jsme dostali instrukci, že už je načase začít mluvit a sdělovat své prožitky svému okolí.
    Po snídani jsme se sešli v meditační místnosti, abychom celý kurz uzavřeli. Byl zde prostor pro dotazy a připomínky. Poté proběhlo pod vedením učitele reflektování celého kurzu. Seděli jsme v kruhu se zavřenýma očima a učitel nás prováděl jednotlivými časovými úseky uplynulého víkendu a my jsme k tomu říkali stručně, co nás v tu chvíli napadlo.
    Po skončení reflektování byl učitel požádán o uvázání ochranných šňůrek. Opět se jednalo o rituál, ale po celém víkendu jsem si na ně už trochu zvykla.
    Po závěrečné meditaci dobrotivosti byl čas se rozloučit a odjet směrem k domovu.

    Kdybych měla shrnout celý kurz, řekla bych k tomu asi toto: Ubytování bylo čisté a pěkné, jen bohužel byla zima. Na požádání nám sice přitopili, ale topení bohužel zapínali v době, kdy nebylo třeba a naopak. Strava na kurzu byla běžná jako z jídelny, jen porce byly větší.
    Organizace celého kurzu byla výborná, nikde nevznikaly žádné zbytečné prostoje, které by nebyly v programu. Jen co se programu týče, mě překvapilo množství „volného“ času. 2,5 hodiny na oběd a 2 hodiny na večeři bylo opravdu hodně. Tento čas by se dal rozhodně využít efektivněji.
    Atmosféra na kurzu nebyla příliš povzbudivá. Celý kurz jsem vnímala ze svého okolí skleslost, smutek, útlum, nedostatek energie, prostě žádnou radost.
    Na začátku kurzu jsme dostali informaci, že ze začátku ještě může přetrvávat únava z běžného života, ale během kurzu nabereme energii a budeme se cítit odpočatě a svěže. Opak byl pravdou, spala jsem zde více než obvykle doma, a přesto jsem cítila únavu. Měla jsem méně energie než obvykle a musela jsem použít jiné cesty pro její doplnění.
    Musím však přiznat, že po návratu domů jsem se cítila mnohem klidněji a vyrovnaněji, než obvykle a jen mě mrzelo, že nemám ve svém programu prostor alespoň dvou volných dnů, kdy bych se nemusela zabývat úkoly všedního dne a mohla si jen užívat dosaženého stavu.

SB – duben 2010