Dobré umírání
Možnost pokojného konce života
Ira Byock
Cesta domů, Vyšehrad 2009
Autorův autobiografický popis své hospicové praxe ukazuje na
odlišnou kulturu a zaužívané praktiky americké společnosti. Organizace
zdravotnictví v USA je zřejmě podstatně jiná, než je tomu u nás. Některé
praktiky se však dají vysledovat i u nás a jsou zřejmě v západní společnosti
univerzálně platné.
Kniha obsahuje 325 stran a je přehledně rozdělena do 12-ti
samostatných kapitol, které se skládají z jednotlivých příběhů sepsaných na
základě osobní zkušenosti autora s hospicovou péčí o konkrétního umírajícího
člověka. Proto má kniha víceméně beletristický charakter, ve kterém si každý
čtenář musí poučení víceméně hledat sám.
Úvod
Autor úvodem zařazuje problematiku smrti a umírání jako
nezbytnou součást našeho života, se kterou se všichni dříve či později setkáme.
Proto je dobré o této problematice vědět co nejvíce a být na její praktické
naplnění dobře připraven.
1. Učení o životě, učení o smrti
V úvodní kapitole autor popisuje vlastní setkání s
problematikou umírání, kdy musel tyto otázky řešit v souvislosti s umíráním
vlastního otce. V této souvislosti přišel na to, že nestačí pouze odborná
zdravotní péče o umírajícího, ale že tato problematika má také svůj vlastní
sociální, psychický a duchovní rozměr.
2. Zpochybňování východisek a svítající vědomí
Na stránkách této kapitoly autor popisuje svoje vlastní
vymezení se problematice umírání a svoje rozhodnutí věnovat se této problematice
profesně.
3. Výuka dobrého umírání
Tato kapitola je věnována aspektům všeobecné zdravotní a
sociální péče o umírající. Uvedený příběh ukazuje na značný přesah zdravotní
péče při péči o umírajícího člověka. Ukazuje zde, že odchod ze života může být
stejně hlubokou, intimní a vzácnou událostí jako zázrak zrození.
4. Utrpení a co se za ním skrývá
V této kapitole autor popisuje problematiku fyzického
utrpení, které se dnes již díky cíleně působícím lékům dá při dobré zdravotní
péči zvládnout. Poukazuje na mnohem větší rozměr psychické a emoční bolesti,
která se zvládá mnohem hůře.
Pro každého umírajícího člověka je důležité něco jiného. V
předkládaném příběhu autor ukazuje, jak obtížná může být konfrontace s
negativními lidskými vlastnostmi, ale i způsob, jak je překonat a alespoň v
závěru života dojít hlubokého poznání a osobní transformace.
5. Nalezení důstojnosti uprostřed nemoci
Tato kapitola je zaměřena na otázky lidské důstojnosti, na
její domnělou ztrátu, která je zapříčiněna nevyléčitelnou nemocí. Opětovnému
nalezení důstojnosti způsobenému přístupem okolí umírajícího a změnou jeho
vnitřních postojů. Tuto problematiku autor prezentuje třemi konkrétními příběhy.
Čtenáři se zde dostává jasného návodu, jak v těchto případech postupovat.
Autor zde názorně ukazuje práci s rodinnými příslušníky a
pomoc pečovatelského týmu urovnat jejich mnohdy problematické vztahy s
umírajícím. Dosažené výsledky jsou pak velmi přínosné pro obě strany. Zajímavá
je rovněž problematika rozhodování o život prodlužující péči za každou cenu,
kterou neshledává za některých okolností nutnou, ba ani vhodnou.
6. Nejtěžší rozhodování a největší příležitosti
Tato kapitola je věnována specifikům práce s umírajícím v
mladistvém věku. Těchto případů jistě není mnoho, vzhledem ke svým specifikům si
ale vyžadují zvláštní pozornost.
7. Sepsání vlastního scénáře umírání
Zde autor popisuje umírání tvrdého chlapa, který nebyl ve
svém životě zvyklý projevovat své emoce. Tento kovboj umíral na rozedmu plic
zapříčiněnou dlouhodobým intenzivním kouřením. V průběhu jeho umírání se
ukázalo, že i takto tvrdý chlap měl ze svého umírání panickou hrůzu. Popisovaný
příběh je výjimečný také tím, že si jeho protagonista prošel obdobím umírání,
které nakonec přežil a svoji smrt podstatně oddálil. Tato životní zkušenost
značnou měrou ovlivnila kvalitu jeho dalšího života.
Je pouze škoda, že se autor více věnuje detailnímu popisu
příběhu, než vlastní podpůrné činnosti, ze které by v případě potřeby mohl
čtenář čerpat.
8. Přijetí daru závislosti a břemeno péče
Tento příběh ukazuje, že péče bližních o potřeby umírajícího
je ne jenom značným břemenem, ale i tím největším darem umírajícího pro ně.
Autor zde poukazuje na důležitost soudržnosti rodinných příslušníků.
9. Růst uvnitř tragédie
Tato kapitola popisuje příběh umírání malého dítěte.
Seznamuje čtenáře s důležitostí sociální a duchovní stránky péče o umírajícího a
jeho rodinu, která v poslední fázi života umírajícího převládá nad zdravotními
aspekty péče. Autor zde ukazuje, jak tenká může být hranice mezi zajištěním
kvality života a uspíšením smrti. Umírání samotné může naučit celé okolí
umírajícího, jak kvalitně žít. Vzhledem k osobě umírajícího je tento příběh
hodně dojemný.
10. Konfrontace s nesnesitelnou bolestí
Předkládaný příběh popisuje umírání mladé matky tří malých
dětí, která se se svým odchodem ze života nedokázala smířit, a její boj se smrtí
byl extrémně bolestivý. Ve svém důsledku se však nejednalo pouze o fyzickou
bolest, ale i o emocionální bolest celého jejího okolí. Pokud byl předcházející
příběh dojemný, tak tento mi přišel ještě dojemnější.
11. Odevzdání a růst
V tomto příběhu autor popisuje umírání ženy, která byla se
svým životem vyrovnaná, a umírání jí nepůsobilo žádné zvláštní problémy. V plné
míře jistě platí rčení „ jak člověk žije, tak také zemře.“ Smrt totiž opravdu
není nic jiného, než neoddělitelná součást života.
Autor zde zdůrazňuje potřebu rodiny postarat se o
umírajícího, možnost projevit mu svoji lásku a naplnit svůj zármutek. Na příběhu
spokojeného umírání také dokládá možnost naplnění života a jeho přerostení do
transcendentální roviny. Zdůrazňuje zde význam umění, meditace a jiných
duchovních praktik při tomto procesu. Dobrý život je tou nejlepší přípravou na
dobré umírání, které nám umožní vyrůst z materiálního bytí.
12. Dostat se odtud tam
Autor v této kapitole popisuje neutěšený stav ve společnosti
a skutečnost, že na oblast umírání není dost finančních prostředků, ani dost
vyškolených profesionálů. Odborná lékařská péče o umírajícího je téměř výhradně
léčebného charakteru a je zaměřena na prodloužení života umírajícího za každou
cenu. Mimo těchto projevů však ukazuje i základní příčinu péče o umírající v
západní kultuře. Tuto příčinu spatřuje v absenci filosofického pojetí konce
lidského života. Jako jedinou cestu ze současného stavu autor vidí změnu
kulturních hodnot naší společnosti. Rodinní příslušníci a přátelé musí převzít
péči o umírající z rukou odborníků. Tato péče se musí přemístit z neosobního
prostředí nemocnic a specializovaných zařízení do rodinného prostředí.
Dodatek
Tato část knihy je věnována odpovědím na otázky rodinných
příslušníků, kteří si s péčí o umírajícího nevěděli rady. Čtenář zde najde
spoustu podnětů a doporučení, jak řešit konkrétní situace, které v období
umírání blízké osoby zákonitě nastávají. Najdete zde doporučení v oblastech: Kdy
začít mluvit o umírání, Pomoc se zmírněním symptomů a poskytnutí úlevy, Jednání
s lékaři a zdravotním systémem, Když umírání patří vám samým, Asistovaná
sebevražda, Péče o umírající dítě.
Doporučená literatura
Vážný zájemce zde nalezne dostatek doporučené literatury
vydané k tomuto tématu. Potěšující je, že bezmála její polovinu tvoří tituly
vydané u nás.
Poděkování
Zde autor děkuje svým spolupracovníkům za pomoc v jeho práci.
U některých z nich uvádí i jejich publikace na toto téma. Bezprostředně na tuto
pasáž navazuje stránka se životopisnými údaji autora. Potěšující jsou rovněž
internetové odkazy na stránku pražského hospice Domácí hospic, který mimo svých
stránek www.cestadomu.cz provozuje i vlastní portál www.umirani.cz,
a stránku autora www.dyngwell.com, kde se zájemce může dozvědět více
informací, nebo vejít ve styk s odborníky na problematiku umírání.
Závěr
K četbě této knihy mě přivedla skutečnost, že jsem si svoji
smrt v rámci sezení prožil mnohokrát. Na základě jejích nejrůznějších podob
dávám za pravdu Dr. BYOCKOVI, jehož přáním je „nikdo by neměl umírat v bolestech
a nikdo by neměl umírat sám.“ Smrt je totiž ne jenom součástí života, jak nás o
tom autor přesvědčuje, ale i jeho velmi důležitou fází, kterou začíná jeho další
období.
Umírání je problematikou, se kterou se všichni zákonitě
setkáme a která je v naší společnosti značně zanedbávaná. Včasné seznámení s ní
nám umožní v případě potřeby její dobré praktické zvládnutí. Na okolní
společnost se v tomto případě rozhodně nemůžeme spoléhat, a proto mohu každému
uvedenou knihu pouze doporučit.
Závěrem se chci ztotožnit se slovy C.G.JUNGA: „Naučil jsem se
totiž, že všechny největší a nejdůležitější životní problémy jsou zásadně
neřešitelné … nelze je vyřešit, pouze přerůst.
LLV – březen 2009