Cesta divokého muže

Úvahy o mužské spiritualitě

 

Richard Rohr a Joseph Martos

Cesta 2002

        Kniha má 158 stran a je rozdělena na 29 krátkých kapitol. Duchovním autorem je Richard Rohr, americký františkán německého původu. Řadí se mezi představitele duchovní obnovy v USA. Působí jako kazatel a exercitátor, založil společenství Nový Jeruzalém a je vedoucím Centra pro akci a kontemplaci. Do knižní podoby na základě vzájemné spolupráce jeho myšlenky upravil Joseph Martos.

Předmluva
    Zde popisuje Joseph Martos podobu spolupráce na této knize s Richardem Rohrem

Úvod k přepracovanému vydání
    Tato část patří již duchovnímu autorovi Richardu Rohrovi a jeho zamyšlení nad mužskou duchovní cestou, kterou následně v další části o stejném názvu znázorňuje i graficky.

1. Úkol sjednocení
    Autor se zde popisuje dopady toho, když ženská a mužská stránka člověka není v rovnováze. Zamýšlí se také nad rozdíly jezuitského a františkánského přístupu k řešení problémů.

2. Jako muže a ženu je stvořil
    Tato kapitola navazuje na kapitolu první a věnuje se nutnosti nebýt výlučně mužským či ženským typem. Pouze při souhře obou těchto typů může člověk najít vnitřní rovnováhu a spiritualitu.

3. Systém bílého muže
    Zde je popisován americký systém života, model vidění světa typického američana, který autor nazývá "systém bílého muže"

4. Dvě cesty
    Nosným tématem této kapitoly je myšlenka, že proto, aby se běžný muž stal opravdovým mužem, musí se nejdříve vydat cestou směrem k ženskosti a poté se teprve vydat po cestě divokého muže.

5. Mužská emancipace
    Dle autora nemá většina mužů kontrolu nad svým vlastním životem, ačkoliv si to jen zcela výjimečně uvědomují. Věří, že rozhodují o všem podstatném, přestože často nerozhodují téměř o ničem. A tak si to podvědomě vynahrazují snahou ovládat ostatní.

6. Mužská iniciace
    Aby chlapec přijal svoji mužnost, musí být nejdříve odloučen od ochranářské ženské energie. Nezbytnou součástí při iniciaci bývají těžkosti, nesnáze, boj a obvykle konfrontace s mimorozumovým chápáním. Iniciace ho připravuje na konfrontaci s lidským duchem.

7. Odloučení – střet – návrat
    Tady se autor zamýšlí nad společnými prvky osudů hrdinů. Zdůrazňuje, že proto, aby se zrodil muž, musí zemřít chlapec. Musí dojít k odtržení mladíka od komunity. Následná cesta plná strastiplných úkolů vede ke zrození muže. K tomu většinou napomáhá jeden průvodce, např. moudrý stařešina. Poté dochází k návratu tohoto muže do komunity.

8. Muž jako tvůrce.
    Náplní této kapitoly je smysl mužské činnosti z historického hlediska. Zatímco ještě do minulého století bylo jejím smyslem tvorba statků a věcí, v minulých desetiletích došlo k posunu čistě k peněžním cílům. Ty přestaly být prostředkem, ale hlavním smyslem mužské náplně práce. Tím zmizelo i mužovo uspokojení. Peníze se staly hlavní uznávanou hodnotou ve společnosti, což vede k jejímu morálnímu úpadku.

9. Muž jako agresor
    Zde se autor věnuje chlapecké přirozenosti zkoumat své hranice a limity. Připisuje ji snaze o získání samostatnosti od matky. Tuto snahu chlapci orientují směrem ven. Z těchto důvodů muži nejsou zrozeni či připraveni k objevování a prozkoumávání svého vnitřního světa a mezilidských vztahů. A proto chceme-li najít boha, musíme se naučit dívat se dovnitř sebe. Musíme najít svůj střed.

10. Nevyvážený muž
    Zde se autor zamýšlí nad nerovnováhou v osobnosti muže, potlačuje-li v sobě ženskou stránku.

11. Touha po otci, 12. Rána po otci
    Tyto dvě kapitoly se věnují problematice, kdy ve výchově mužů chybí či selhává otec. Nenaplnění potřeby milujícího a chápajícího otce může způsobit hluboké rány v osobnosti muže, které nemusí být zaceleny po zbytek života a které se mohou promítnout do problému zvládat život jako takový.

13. Prázdná duše
    Kapitola navazuje na předešlé dvě. Zdůrazňuje, jak absence mužské pozitivní energie ve výchově způsobuje vnitřní prázdnotu. Naopak její dostatek dodá dětem nezměrnou sebedůvěru a jistotu.

14. Tři typy mužů
    Autor rozlišuje tři základní typy mužů. První typ je slabý muž. Chybí mu jakákoliv iniciativa a odhodlání. V životě nikam nesměřuje a vůbec ho to netrápí. Těmto mužům chybí vnitřní spiritualita, nevědí, co chtějí se svým životem dělat.
    Druhou skupinou jsou lidé reprezentující „konzervatismus moci“. Nejsou to jedinci ale představitelé určitého druhu skupinového myšlení. Nachází se v pasti svých morálních principů a jsou zaslepeni svými doktrínami.
    Jako názorný případ třetího typu mužů autor zmiňuje Ježíše – muž, který ví co má udělat. Nic nevysvětluje a prostě to udělá. Nežádá si uznání, nepřivlastňuje si zásluhy.

15. Já a otec jsme jedno
    Autor zde vychází z Ježíšova prohlášení o vztahu k bohu „já a můj otec jsme jedno“ a dále se zamýšlí nad tím,jaký dopad má na muže, vyrůstají-li v úzkém kontaktu s otcem, a porovnává jednotlivé kultury vzhledem k této problematice.

16. Divocí muži Indie
    Zde je popisován „divoký muž“ v podání indické kultury. Život typického Inda je rozdělen do čtyř období. První období puberty lze nazvat žák. Mladík je dán do učení ke guru, který ho učí indické kultuře, hinduistickému náboženství a životu. V druhém období se stává hlavou rodiny. Přijímá roli živitele a podílí se na sociálním životě. Jakmile je rodina dostatečně zabezpečená a obejde se bez jeho podpory, děti jsou schopné se o sebe postarat samy, vstupuje do třetího období – období hledače. Stáhne se do ústraní a hledá hlubší smysl života. Až ho najde, vstupuje do čtvrtého období, kdy se sám stává guru a předává svoji moudrost mladé generaci.

17. Železný Jan
    Pomocí pohádkového příběhu se autor snaží ukázat, že každý muž má v sobě divokého muže. Ze strachu ho ale bohužel většina uvězní hluboko v sobě, aniž by ho nechala jakkoliv projevit.

18. Výkon a společenství
    Zde je zmiňováno, jak v dávných dobách Řecka bylo naprosto automatické, že muž se staral o veřejný život, veřejné blaho. Naproti tomu dnešní Američané neprojevují o záležitosti společenství žádný zájem a pod vlivem povrchní ženskosti zaměřují přehnaně svoji pozornost na své obydlí.

19. Jin a Jang, ženské a mužské ctnosti
    V této kapitole se autor věnuje rovnováze mezi mužskými a ženskými vlastnostmi. Ženské energii přisuzuje směr do středu a řadí sem například pokoru, poslušnost, otevřenost, vstřícnost, důvěru, schopnost odpouštět a trpělivost. Naopak mužská energie směřuje ven a patří sem například sebeovládání, vůdcovství, pravdomluvnost, zodpovědnost, schopnost rozhodnout, inteligence, vnitřní autorita, schopnost přijmout výzvu či odvaha a schopnost riskovat.

20. Levá a pravá hemisféra mozku
    Zde se autor zdůrazňuje potřebu vyváženosti a propojení levé a pravé hemisféry, mužské a ženské stránky osobnosti.

21. Mužský magnificat
    Kapitola pojednává o „mužských stránkách boha“

22. Konání a bytí
    Dle autora je základní mužskou vlastností schopnost konat, zatímco ženská stránka dává přednost bytí.

23. Konfrontace a kontemplace
    Zde autor klade důraz na rovnováhu v životě mezi duchovními cvičeními a střety, neboli konfrontaci s problémy v reálném životě.

24. Muž jako rozsévač
    Důraz je kladen na tvůrčí energii muže. Mužská energie je totožná s energií boha stvořitele. Ztratí-li muž iniciativu, tvůrčího ducha, ztratí spojení s divokým mužem uvnitř sebe, ztratí kus sama sebe.

25. Bůh jako paradox: mocná bezmocnost
    Autor se zde zamýšlí nad vztahem mezi bohem a mužem, resp. nad vztahem otce a syna.

26. Duchovní otcovství: mužské mateřství
    Tady je zdůrazňována potřeba mužského rádce v mládí. Takové "mužské mateřství" Matka provádí syna dětstvím, ale jiný muž musí jemně "zabít chlapce", aby se mohl zrodit muž.

27. Mladý chlapec a starý muž
    Autor v této kapitole srovnává dva archetypy – mladého chlapce a starého muže.

28. Obrazy duše pro muže
    Zde jsou zmiňovány čtyři modely mužského nevědomí, které se opakují v každém období: král, bojovník, mudrc a milovník. Ty jsou rozebírány v jak pozitivních projevech, tak i v jejich opačném gardu, dojde-li ke sklouznutí do stínové podoby.

29. Děd
    Závěr knihy už obstarává poslední archetyp, archetyp moudrého starce, děda.

Doslov
    Zde se autor ještě jednou zamýšlí nad nutností celistvosti, sladění ženské a mužské stránky člověka. Hlavní příčinu toho, že většina mužů postrádá svoji "mužskost", spatřuje v nezahojené ráně po absenci otce. Nedostatek otcovské lásky a důvěry má dle něj dalekosáhlé dopady na vnitřní rovnováhu mužů.

Dále již následují nezbytné formální části Poznámky a Obsah.

Závěrem
    Kniha přináší nový pohled na mužskou energii člověka. Přestože je dnes na trhu nepřeberné množství duchovní literatury, toto téma jakoby pozornost autorů příliš nepřitahovalo.
    Dílo přináší spoustu velice podnětných názorů, které mohou člověka obohatit. Jsou tu myšlenky, se kterými se zcela ztotožňuji. Například, že z muže by měla vyzařovat především mužská energie, která by ovšem měla být v rámci jedince v přirozené harmonii s ženskou energií. Potlačování či nedostatek jedné či druhé vede zákonitě k nerovnováze. Také nemohu nic namítat proti tvrzení, že absence otcovské lásky silně negativně ovlivňuje psychickou a emocionální rovnováhu mužů v dospělosti (a pochopitelně i žen). Autor mi mluví od srdce, zmiňuje-li, jak se dnes z peněz jako prostředku staly peníze pro většinu společnosti hlavním cílem veškeré činnosti, což vede k úpadku celého společenského systému.
    Na druhou stranu tu je spousta názorů, se kterými se ztotožnit nemohu. Například, když autor popisuje boha jako divokého a nespoutaného, zjevujícího se v podobě planoucích keřů, sloupů kouře a ohně, hromů a blesků nad vrcholky hor, srovnávající královstvíčko se zemí, nedodrží-li lidé to, pro co byli vyvoleni (str. 42). Domnívám se, že pohled autora na věc je velice limitován náboženským viděním světa. Problém vidím také v tom, že se autor snaží najít odpovědi na všechny otázky v církevních dokumentech, ve kterých je bezpochyby znalý. Ovšem řekl bych až naivní idealizace a důvěra v tyto dokumenty znemožňuje autorovi rozumný nadhled. Jeho orientace k bohu směrem ven (a celkové pojetí boha) neumožňuje pochopení některých souvislostí. Jako příklad bych uvedl nevzetí minulých životů do úvahy. Byl-li například muž několik posledních životů ženou, jen stěží můžeme od něj očekávat dominantní mužskou energii.
    Další slabinou této knihy spatřuji v tom, že kniha je celá zaměřená na popisování problematiky, proč muži nejsou skutečnými muži. Cesta či návod k nápravě až na pár obecných tezí chybí.
    Také si nemohu odpustit poznámku, že autorovo pojetí je často až příliš složité. Neboť je mnohokráte ověřeno, že ty nejpravdivější a nejmoudřejší myšlenky bývají velice prosté, jasné a jednoduché.
    Přesto se domnívám, že přes náboženský podtext může být tato kniha obohacující.

RS – březen 2009