Kniha o EGU
 

Osho

Eugenika 2008

   Kniha známého autora obsahuje 308 stran textu, který je rozdělen do patnácti kapitol, které jsou rozděleny do samostatných pasáží. Složení převážné většiny kapitol je stejné, krátká mistrova úvaha na dané téma a následně odpovědi na dotazy k danému tématu. Mistrovy promluvy jsou často oživeny poučným zenovým příběhem.

 

    Ještě před vlastními, číslovanými kapitolami najdete pasáže:

 

Obsah je nezvykle podrobný a sám o sobě dostatečně vypovídá o obsahu knihy. Následuje několik moudrých citátů obsahujících universální pravdy.

 

Předmluva uvádí čtenáře do problematiky ega a zdůrazňuje vymezení člověka lidskou společností.

 

1. Ego. Zde jsem byl nemile překvapen malou věcností autora. Například v pasáži Co je to ego jsem mylně očekával informaci, co to vlastně ego je. Na místo toho jsem se dočkal pouze spousty jeho negativních projevů. Obdobně v pasáži, Dítě se nerodí s egem, jsem očekával detailnější popis problematiky samotného procesu vzniku ega a jeho budování v dětském věku. Na místo toho v ní opět najdete pouze směsici jeho negativních vlastností. Poněkud mne udivil obsah pasáže Uvnitř vás je trojí Já. Dočtete se v ní o ledasčems, ale o tom trojím Já rozhodně ne. Tyto zajímavé informace najdete až v následující pasáži Anděl z Mnichova, se kterou tématicky vůbec nesouvisí.

 

2. Ideály. Tato kapitola nezůstává nic dlužna Oshově brilantnosti a protispolečenskému rebelantství. Svoje názory zde autor srozumitelně prezentuje na příhodných příbězích. Najdete zde opět několik příběhů a promluv o příčinách touhy po moci, provinění, ideálech, perfekcionalismu a dokonalosti. O egu a ani jeho vazbách na uvedenou problematiku se zde ale nic moc nedozvíte. Autor výstižně popisuje souvislost mezi ideály, touhou po dokonalosti, pocitem viny a prožíváním utrpení. Nemohu se ale ztotožnit s autorovým pojetím emocí, které mi na jeho vhled přijde příliš povrchní.

 

3. Úspěch. Osho zde odsuzuje orientaci lidského života na úspěch a přirovnává ji k sebevraždě. Dočtete se zde také, jak je to s naší výjimečností, či obyčejností.

 

4. Myšlení. Zde se dozvíte, co je to vlastně mysl, jak vzniká a jaký je její vztah k meditaci. Osho vysvětluje, že mysl není vlastně naše, ale je uměle vytvořena společností, v níž žijeme. Bez toho, abychom se od ní oprostili, nemůžeme dojít skutečného, autentického poznání. O egu se v této kapitole opět nic nedozvíte.

 

5. Identifikace. V této kapitole se dozvíte něco o identifikaci člověka, jejím vztahu k egu a myšlení.

 

6. Moc. Tato kapitola pojednává o příčinách vzniku touhy po moci a jejích projevech. Osho označuje touhu po moci za velmi rozšířenou nemoc a popisuje, co je třeba udělat, abychom se jí zbavili. Dozvíte se zde také o zneužívání lásky k mocenským účelům.

 

7. Politika. Osho zde označuje politiku a náboženství za dvě nejhorší věci na světě. Tvrdí, že demokracie a blaho lidí je v přímém rozporu s politikou.

 

8. Násilí. V této kapitole Osho vysvětluje vznik násilí a diktátorů. Jako přímou příčinu vzniku násilí vidí naši dualitu, zvířecí minulost a božskou budoucnost. Při násilí dochází k nadvládě zvířete a tím dočasnému získání komplexnosti. Žádnou energii však nejde potlačit tak, jak to třeba dělají věřící, je nutno ji transformovat, jinak dřív, nebo později nad námi opět zvítězí. Prozrazuje, že dostatek sexu zmírňuje násilí. Ukazuje také, že všechny diktátory si vytváříme sami tím, že nejsme ochotni přijmout sami za sebe zodpovědnost a přenecháváme ji diktátorům, kteří ji od nás velmi rádi přebírají. Se svojí zodpovědností jim však odevzdáváme i svoji svobodu.

 

9. Terapie. Této problematice Osho věnuje značnou pozornost. Tvrdí, že příčinou všech nemocí je naše mysl a nejúčinnější terapií je láska, která uzdravuje naši duši. Dobrým terapeutem může být pouze osvícený – realizovaný člověk. Všechny svoje problémy si vytváříme sami, protože po nich vlastně toužíme a nechceme se dostat k vlastní prázdnotě. Proto se po vyřešení jednoho problému okamžitě vynořuje další. S tímto tvrzením nemohu doslovně souhlasit, ve většině případů tomu tak skutečně je, některé problémy k nám však přichází i zvenčí a jsou až příliš reálné. Za příčinu množících se neuróz, Osho označuje neustálé přetěžování mysli a jako nejlepší lék proti němu doporučuje meditaci. Při neuróze je člověk zahnán do slepé uličky a není schopen se učit ze svých chyb. Další pasáž je věnována šílenství. Jako jeho příčinu Osho uvádí neschopnost člověka vyrovnat se s okolní realitou. Rozlišuje dva druhy šílenství. Když člověk utíká pod svoji realitu do zvířecí oblasti, nebo nad ni, do oblasti božské. Následující pasáž je věnována problémům pramenících z ega. Osho vysvětluje, proč je nemůže vyřešit psychoanalýza, která není schopna působit mimo oblast ega, a jak snadno jsou tyto problémy řešitelné prostřednictvím meditace, ve které se dostáváme nad oblast jeho působnosti. Osho také odkrývá fakt, že k tomu abychom se svého problému zbavili, musí dojít k naší transformaci. Proto za nás naše problémy nemůže vyřešit nikdo jiný. Abychom je mohli vyřešit, musíme od nich získat potřebný odstup, toto je možné pouze v meditaci, nikoli v psychoanalýze. Osho dále konstatuje, že celé lidstvo je nemocné a že si svoje problémy vytváříme sami, protože si je užíváme. Základní rozdíl mezi psychoterapií a meditací spatřuje v tom, že psychoterapie se zabývá jednotlivými problémy a nezajímá ji člověk jako celek, meditaci naopak nezajímají jednotlivé problémy a přetváří člověka tak, aby žádné problémy neměl.

 

10. Meditace. Osho poukazuje na velmi rozšířený omyl, kdy je meditace ztotožňována s koncentrací, tedy nějakým stavem mysli. Pravda je však taková, že meditace nemá s myslí nic společného, protože je to stav jejího překročení, osvobození se od ní, stav pouhého jejího pozorování. Podstatou je tedy uvědomit si, že nejsme mysl, která se zabývá okolním světem, ale jejím pozorovatelem, který se nachází v našem nitru. Meditace je nástroj umožňující nám poznat sama sebe.  O egu v této kapitole není opět ani zmínka.

 

11. Láska. Tuto kapitolu uvádí stručná definice. Láska znamená skutečnou smrt našeho dosavadního Já, znamená zničení ega, se kterým je v přímém rozporu. Proto ji provází takový strach a proto si lidé vymysleli její náhradu, která nám ego umožňuje zachovat. Láska provádí naši transformaci, a proto je bolestná. Umožňuje nám poznání druhého člověka a jeho prostřednictvím nás samotných. V lásce musíte být otevření, a tudíž i lehce zranitelní. Láska je prvním krokem k Bohu, bez jejího naplnění se k němu nelze dostat. Láska k jednotlivci je pouhý počátek, další cesta vede k lásce k celku a končí u lásky k Bohu.  Láska je jediná věc, která má cenu. Život nezná neutralitu, pokud nemilujeme, jsme odsouzeni k nenávidění.

 

12. Život bez ega. Osho zde prohlašuje, že ega se nelze zbavit, je to s ním jako s temnotou, lze jej pouze nahradit světlem. Ego se vylučuje s naší přirozeností. V běžném životě prožíváme ego, naší přirozeností je však extáze. Odstraněno může být pouze silné ego, které nás na jedné straně dovedlo k celistvosti a na straně druhé nám způsobuje takové utrpení, které již déle nemůžeme snášet. Autor ukazuje na rafinovanost a přetvařování ega. Hovoří o tvrdé práci potřebné k překonání mysli a doporučuje do tohoto procesu zapojit trvalou ostražitost.

 

13. Osvícení.  Zde nás Osho seznamuje s dalším velmi rozšířeným bludem. Osvícení je naše vlastní přirozenost a máme je stále s sebou. Proto k němu nelze dojít následováním kohokoli jiného. Proto nás všichni mistři svádí na scestí. K dosažení osvícení je pouze zapotřebí přijmout se takoví, jací jsme, a ne se honit za nějakými vysněnými a nedostižnými ideály. Osho definuje osvícení jako život naladěný na existenci, život v souladu s přirozeností. Podle něj jsme všichni osvícení, pouze se snažíme udělat vše, aby tomu tak nebylo. K osvícení může dojít kdykoli a kdekoli, jenom musíme dovolit, aby k němu došlo. K dosažení osvícení je zapotřebí projít psychickou smrtí a odložit celou svoji osobnost. Osvícení znamená znovuzrození. Po osvícení nejde toužit, tato touha nám v jeho dosažení spolehlivě zabrání. Za viníka neutěšeného stavu v této oblasti Osho označuje naši společnost. Konečně kratičká zmínka o egu, které vytváří strach, a ten brání našemu osvícení.

 

14. Obyčejnost. Budhovství a osvícenectví je ta nejobyčejnější věc na světě, jenom naše mysl chce stále něco výjimečného, a proto tomuto stavu klade neustále překážky. Náš svět je postaven na boji o co největší výjimečnost. Osho zde také promlouvá o nevinnosti a prostotě.

 

15. Svoboda. Osho tvrdí, že člověk je jediná svobodná bytost na světě, protože na rozdíl od ostatních tvorů nemá předem vytvořený program pro svoji existenci. Člověk podle něho není jenom svobodný, ale přímo svobodu ztělesňuje. Způsob života, který prožije, je jeho vlastní volba. Lidé se bojí svobody, protože svoboda s sebou přináší zodpovědnost a riziko, které odmítají přijmout. Svoboda znamená možnost volby, bez jakýchkoli omezení a podmínek, které si sami dáváme. Svoboda nám dává volbu upadnout mezi zvířata, nebo se povznést mezi anděly. Svoboda znamená přijmout plnou zodpovědnost za svůj život. Svoboda také znamená oprostit se od ovládání touhami. Naše svoboda spočívá v tom, že máme mít volbu touhu odmítnout, nebo přijmout. Kapitola obsahuje také několik řádků o egu a jeho vztahu k pokoře a sebelásce. Doporučuji přečíst zejména všem pokorným.

 

    Knihu uzavírají následující pasáže:

 

O autorovi. Přesně v duchu knihy se v této části o Oshovi téměř nic nedozvíte.

 

Oshovo mezinárodní meditační středisko. Zřejmě díky tomu, že si v této části dělá středisko reklamu, jsou informace o něm mnohem výstižnější. Při jejich čtení jsem se však nemohl ubránit dojmu komerce. Přesvědčte se sami na www.osho.com/resort.

 

Eugenika. Knihu uzavírá několik reklamních stránek vydavatelství. Jeho nabídku lze najít na www.eugenika.sk.

 

Co napsat závěrem? Knize by určitě prospělo objasnění některých používaných pojmů, jejichž význam si čtenář, který se hlouběji neseznámil s Oshovým učením, může jenom domýšlet. Například pojem jádro - je to duše, duch, vyšší já, duchovní srdce, nebo ještě něco jiného?

    Základní negativum knihy spatřuji v tom, že se v ní o egu příliš nedozvíte. Vše, co se ho týká, by se vešlo do rozsahu jedné útlejší kapitoly. Tento nedostatek však nelze připisovat autorovi, ale těm, kteří knihu tak neumně poskládali z jeho proslovů. Na základě jejího obsahu by jí spíše slušel název Oshovy promluvy. Pokud ale chcete sáhnout po knize se všeobecně esoterickou tématikou, je to pro vás, díky spoustě originálních myšlenek, ta správná volba. Kniha je dobře čtivá a díky spoustě originálních myšlenek se u ní určitě nudit nebudete.

LLV – leden 2009