DUNKEL TERAPIE
Léčba tmou a vize vnitřního světla
Holger Kalweit
Eminent 2006
Tato publikace si klade za cíl, jak již název napovídá, přiblížit čtenáři smysl
a podstatu staré metody pobytu ve tmě. Autor je jejím průkopníkem v dnešní
západoevropské civilizaci.
Kniha o tradičním formátu A5 má 247 stran. Kromě technických částí je rozdělena
do šesti hlavních kapitol. Po úvodním Obsahu následuje Předmluva.
Předmluva: Moje cesta do noci duše
Autor zde ve stručnosti popisuje své první setkání s pobytem ve tmě uprostřed
Nepálu prostřednictvím tibetských mnichů. Následně si také prošel několikrát
touto zkušeností a o něco později začal sám poskytovat možnost pobytu ve tmě ve
svém bydlišti v Německu. Na základě vlastních zkušeností a zkušeností svých
klientů vytvořil nové pojetí psychologie, kterou předkládá v této knize.
1. Zrození terapie tmou
Autor se zde zaobírá tradicí pobytu ve tmě v různých variacích v mnoha
kulturách, zvláště pak v Tibetu, Japonsku a Indii. Zmiňuje zde také, jak přišel
k nápadu zprostředkovávat pobyt ve tmě a jak takový pobyt vypadá po technické
stránce. Tato terapie může dle autorových slov vést k rozpuštění osobních
problémů, či uvědomění si jejich nedůležitosti, poznání vlastní psychické
struktury, zakoušení světelných fenoménů, mentální prázdnoty a imaginárních
vizionářských postav. Při delším pobytu v temnotě je také možné zažít skutečnou
povahu bytí, zkušenost světa jako oceánu energie a návrat k pravé podstatě naší
bytosti.
2. Moje rozhovory v černém světě
Při svém druhém pobytu ve tmě v roce 1977 v severní Indii Holger Kalweit své
rozhovory se svým tibetským průvodcem nahrával a část těchto rozhovorů přepisuje
v této kapitole.
3. Spirituální inteligence noci – teoretické základy
Zde jsou definovány teoretické poznatky, ke kterým autor došel. Příčinou
univerzálního utrpení vidí v rozdělení na tělo, duši a ducha. Tyto úrovně bytí
jsme sice my sami, ale každá z nich vede život zcela zaměřený na sebe samotnou,
ačkoliv jsou vnitřně spojené.
Holger Kalweit tvrdí, že naše vědomí je prázdné. Pomocí tmy můžeme zakusit svoji
prázdnotu, rozpustit své racionální Já, zjistit že Já v podstatě neexistuje.
Úkolem duše je produchovnit hmotu svou přítomností a zrcadlit na duševní úrovni
prastav. Jsme v podstatě čistý duch, ostatní stavy jsou pouhé zhuštěniny čistého
ducha. Dosažení vnitřní prázdnoty definuje jako osvícení. Je to stav, kdy
neexistuje stav Já. Je to stav čistého bytí.
Naše Já se především skládá z racionálního Já, tedy z naší identifikace s tělem
a z našich získaných sociálních hodnotových systémů a názorů. Toto není naše
pravé Já. Toto Já je vědomí přítomnosti. Existuje pouze jediný stav Já, jenž
není zvnějšku překrytý smyslovými vjemy včetně myšlenek a pocitů – jedná se o
plazmatickou duši, Prajá – pravá přirozenost našeho bytí.
4. Terapie v temnotě – praxe
Autor v této kapitole uvádí tři druhy terapie tmou – vedoucí k sebepoznání,
vedoucí k vnitřnímu tichu a "spirituální noc". Zdůrazňuje potřebu oddat se tmě,
duchovní techniky a metody jsou kontraproduktivní. Také zde zmiňuje některé
přístupy a názory, které jsou dle jeho názoru také na přítěž. Na závěr této
kapitoly uvádí pár typů prožitků, které se ve tmě opakují.
5. Jak probíhá terapie tmou?
Zde je především zmiňována důležitá role opatrovníka, jakožto průvodce a
poslouchajícího, nikoliv jako terapeuta.
6. Osmnáct cest temnotou ke světlu
Tato kapitola vypráví některé zajímavé prožitky lidí z pobytu ve tmě.
Epilog
Zde najdeme pár autorových myšlenek na závěr.
Následují již nezbytné technické náležitosti jako Glosář či Literatura.
Závěr
Jedná se o knihu, na jejíž četbu jsem se velice těšil, neboť mne tato technika
oslovila. Domnívám se, že může být velice obohacující a mám v plánu ji
vyzkoušet. Knihu jsem ovšem přijal poněkud rozpačitě. Má-li kniha poskytnout
ucelenou teorii a důležité informace pro zájemce o tuto metodu, očekával bych
pevnou věcnou strukturu. Publikace na mne ovšem občas působí jako volné povídání
na dané téma, kdy jakoby se kapitoly prolínaly bez jasné definice. Je zde
poměrně silně cítit autorova názorová blízkost k buddhismu.
Knihu mohu zájemcům o tuto metodu rozhodně doporučit, přestože se s některými
myšlenkami zcela neztotožňuji. Jako příklad bych uvedl názor, že všechny
duchovní metody a techniky jsou k ničemu, či že osud je neřešitelný. Domnívám
se, že jedna věc je poznat naši podstatu a druhá je pochopit, proč tu vlastně
jsme a co je smyslem života. To druhé jakoby autor opomíjel a veškerá jeho
pozornost je soustředěna pouze na poznávání podstaty lidského bytí. Jako by
neznal ono známé "I cesta může být cílem".
Přesto bych velice nerad zpochybňoval jakékoliv autorovy poznatky, neboť mé
zkušenosti s danou metodou jsou zatím nulové. Už teď se těším, až budu moci jeho
závěry porovnat s vlastním prožitkem.
RS – červenec 2009