Buddhistický zásed 5

 

Myslocvična

 

O buddhismu bez buddhismu

    Na základě získaných zkušeností jsem přemýšlel o tom, co by se s danou situací dalo dělat pro zlepšení stávajícího stavu, zefektivnění buddhistických postupů a větší popularizace meditačních technik. Kromě spousty negativních rysů buddhismu v něm i v dnešní době dřímá velký potenciál, který pouze čeká na svoje využití. Jako vhodný způsob řešení považuji modernizaci stávajícího buddhismu, nebo alespoň využití některých jeho postupů v rámci jiného směru.

    Zajímavým a jistě značně přínosným řešením pro širokou veřejnost by bylo aplikování buddhistických postupů bez historické zátěže Buddhismu. Ke kultivaci naší mysli si stěží dovedu představit něco lepšího a účinnějšího.
    Další zásadní problém jsem spatřoval v tom, že Buddhovo učení se dále nerozvíjí a je slepě následováno jako něco absolutně dokonalého, co již nejde dál vylepšit a jakákoli změna by byla pouze na újmu jeho kvality. Jedná se tedy o slepé opakování, mnohdy bez hlubšího pochopení prováděného obsahu. Zajímavé přitom je, že existují různé směry buddhismu, které jsou založeny na preferování jeho jednotlivých aspektů, které vytrhávají z celku. Tento přístup je zřejmě buddhismem akceptován.
    Na základě svých zkušeností získaných na zásedu si dovolím tvrdit, že buddhismus přikládá neadekvátní místo mysli, která je středobodem jeho pozornosti. Souhlasím s tím, že naše mysl je velmi důležitá, dle mého názoru je jí ale zapotřebí přiřadit jí místo, které jí v našem životě náleží. Je totiž pouhým nástrojem a naším služebníkem, ke kterému je zapotřebí podle toho přistupovat. Náš celkový vývoj si jistě vyžaduje rozvoj a kultivaci všech našich složek, bez tohoto jednostranného zaměření. Sama mysl se však svého vůdčího postavení v osobnosti nemíní dobrovolně vzdát, nechce ztratit svoje výsostné postavení, které se snaží za všech okolností udržet. V buddhistickém pojetí si její kultivace vyžaduje značné úsilí, silnou vůli a vytrvalost.
    Buddha údajně říkal, že vhledu lze dosáhnout v průběhu sedmi dnů. Pokud většina buddhistů medituje často i mnoho let bez viditelného výsledku, musí zákonitě dělat někde chybu, na kterou sami nemohou přijít a kterou nevidí ani jejich učitelé, nebo ji nechávají bez povšimnutí.

    Praktikované postupy se ukázaly být účinné ne jenom v práci s myslí, ale jejím prostřednictvím dokázaly velmi účinně pracovat i s tělem. Na akutní problémy účinkovaly velmi dobře, mnohem horší to už ale bylo s restimulovanými projevy, které někteří z účastníků nesli dost těžce.
    Sledování prožitků ukázalo, že naše mysl je zcela nesvéprávná a v žádném případě se na ni nedá spolehnout. Místo a kompetence, které jí lidstvo v našem životě přidělilo, rozhodně nejsou v pořádku. Byl to možná nejzávažnější historický omyl, kterého se lidstvo dopustilo. Jakmile k tomuto poznání sami za sebe dojdete, určitě vás začne zajímat, jak můžete svoji mysl účinně kultivovat na ukázněný a výkonný nástroj.
    Jako dobrý recept na subjektivní prodloužení života se ukázalo zpomalení času, které bylo úměrné nárůstu vnímání.
Naše mysl velmi často provádí zcela neužitečné činnosti, které k ničemu nejsou. Mysl se často utvrzuje o získaném vjemu, nebo o něm dokáže dlouze planě přemýšlet. Na místo toho, aby v klidu očekávala okamžik, kdy dostane zadání v podobě konkrétních požadavků, si jen tak sama pro sebe přemýšlí, nebo si něco samoúčelně přehrává. Do této svojí činnosti dokáže být natolik pohroužena, že na legitimní požadavek vůbec nereaguje, je z něho zmatená, nebo na jeho plnění nemá dostatečnou volnou kapacitu.
    Spousta důležitých poznatků přichází na úrovni informací, které je nutno si zapamatovat. Tyto informace nejsou žité, a tudíž se nestávají nedílnou součástí naší osobnosti.
    Jednotlivé hladiny činnosti mysli nemají svoji stálou intenzitu, ale mohou ji za určitých okolností měnit, je to, jako když mluvíme potichu, nebo naopak křičíme. Podle toho si je dokážeme uvědomovat, nebo také ne.
    Vzhledem k mnohoúrovňovosti naší mysli a naší možnosti pronikat do jejích stále jemnějších vrstev je buddhistická cesta rozhodně zajímavým během na hodně dlouhou trať.

    Absolvování zásedu bylo pro mě provázeno vnitřním klidem a pohodou, pro někoho, kdo má v hlavě chaos, muselo být bytí sama se sebou hodně náročné.

    Pro práci s myslí jako mnohem účinnější spatřuji buddhismus bez buddhismu. Tedy osvědčené postupy náležitě teoreticky zdůvodněné v mateřském jazyce, doplněné o další prokazatelně velmi dobře fungující techniky jiných směrů.
    Dovedu si velmi dobře představit, jak je takovýto model výuky aplikován v našich školách na místo bezmyšlenkovitého biflování. Dětská mysl, bez dlouhodobě ustálených špatných návyků by jistě byla praktikovaným postupům mnohem přístupnější.
    Dát dohromady něco takového však může jenom opravdový znalec buddhismu se širokým rozhledem, což se ukázalo být jako značně nereálná kombinace.

LLV – září 2009