Božská výživa
Jasmuheen
Eugenika 2005

    Jedná se o druhý díl Stravy bohů. Kniha byla podle všeho rozdělena na dvě části pouze z komerčních důvodů. Druhý díl je bez prvního totiž v podstatě samostatně nečitelný a v praxi nepoužitelný. Této skutečnosti odpovídá i fakt, že je až na dvě stránky obsahu, prvních šestnáct stránek shodných s prvním dílem, takže je můžete klidně přeskočit.
 
    Pokud jste při čtení prvního, poněkud beletristicky laděného dílu získali dojem, že druhý díl bude návodem k realizaci popsané oblasti, budete zklamáni. I když se jako návod tváří, návodem ve skutečnosti není. Proto vám tato kniha samostatně k ničemu nebude. Budete-li chtít získat praktický návod, jak popsanou problematiku realizovat, nezbude vám nic jiného, než si vzít oba díly společně a vytvořit si podle nich vlastní srozumitelný návod.
 
    Po známém poděkování se dostanete k Obsahu, do kterého je lépe se nedívat, natož se podle něj chtít v knize orientovat. Tiskařský šotek si zde notně zařádil, a proto jej doporučuji raději vynechat. Dále následuje známý Úvod, Věnování a Poděkování.
 
    Vlastní obsah začíná nadpisem s názvem Specializovaná oblast božské výživy a právnická strava – třetí stupeň, po němž se dostanete k první kapitole s názvem Napojení na právnickou stravu. Tato kapitola má značně optimistický podnadpis Třetí stupeň – krok za krokem.  Zde se setkáte s propletencem teoretických závěrů, toho co říká Dr. Shah na toto téma, jednotlivými kroky a doporučovanými technikami. Pokud jste získali dojem, že to musí být nepřehledné, tak je váš dojem správný. Tato kapitola obsahuje jedenáct technik, které mají vést k dosažení vytyčeného cíle. Obsah těchto postupů je však „poněkud“ komplikovaný. Meditace složená z 39 bodů, z nichž každý vydá za samostatnou meditaci, je dle mého názoru pro normálního člověka bez vnějšího vedení zcela nerealizovatelnou. Osobně alespoň neznám nikoho, kdo by ji byl schopen v praxi uskutečnit. Třeba je to ale jen proto, že neznám nikoho, kdo by nemusel přijímat klasickou stravu. Zmínil bych ještě kapitolu s názvem Tvorba soběstačné šablony, kde v popisu techniky číslo 29 najdete podivné tvrzení. Podle mínění autorky je šablona biopočítačem, který čeká na naše naprogramování. To je z věcného hlediska nesmysl a svědčí pouze o tom, že autorka v této oblasti nemá ani základní znalosti. Na jejím místě bych raději volil přirovnání z oblasti, o které něco vím. Lze jenom doufat, že ostatní obsah knihy není stejně zmatený, jako je tomu u tohoto tvrzení.
Doporučení a rady pro styk s médii je pasáž, kterou považuji za zcela mimo mísu. Rady v ní obsažené jsou proti praktikám a zkušenostem mediálních matadorů nedostatečné. Navíc autorka touto kapitolou evidentně předbíhá dobu. Nedovedu si totiž představit, že v době, kdy se snažím něco pochopit a učím se to, v době, kdy vlastně dost dobře nevím, o co jde, půjdu s touto problematikou na trh a budu ji prezentovat na veřejnosti. Poskytování rozhovorů sdělovacím prostředkům na této úrovni považuji za neseriozní a kontraproduktivní.

    I další členění knihy je poněkud zmatečné, protože po přečtení první kapitoly narazíte na další první kapitolu, tentokrát však na druhou část s názvem Často kladené otázky a odpovědi. Tato pasáž obsahuje celkem 25 otázek, které jsou ovšem opět značeny dost podivným způsobem. Navíc mezi nimi naleznete techniku číslo 31. I přes toto množství otázek a odpovědí na ně jsem nebyl ve své zvědavosti zcela uspokojen. Například by mě zajímalo, se kterou svou částí se autorka identifikuje. Pokud mnohokrát hovoří o svém BON (v naší terminologii duch), tak to zřejmě ono BON nebude. Přijde mi to celkem zvláštní, protože naši klienti se standardně identifikují s duchem a nehovoří o něm jako o svém duchu. Vzhledem k tomu, že s autorkou nesdílím její optimismus ve vztahu k tomu, že její postup je bezprostředně aplikovatelný na veškeré lidstvo, zajímalo by mě, co ji k jejímu přesvědčení dovedlo. Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho, doufám, že pro vás bude pasáž otázek a odpovědí více vyčerpávající, než byla pro mě.

    Další část knihy je opět první kapitola, tentokrát část třetí s názvem Provedený výzkum a doporučený výzkum. Zde se dozvíte, co se od vás na jednotlivých stupních vyžaduje. Dále je zde rozhovor s Dr. Shahem, který v něm odpovídá na šest otázek.

    Následuje opět první kapitola, tentokrát v pořadí čtvrtá část s názvem Tkaní polí s podnadpisem Jako alchymistická činnost a věda. Zde se dozvíte ledasco, jenom ne to, co to vlastně to biopole je. Autorka se zde už ani neobtěžuje zachovat zdání nějakého dělení a průběžně prokládá další techniky, kroky, otázky a odpovědi na ně.
    Pokud se autorka sama označuje za technika biopolí, dovoluji si o tomto jejím tvrzení vážně pochybovat. Její přístup k předkládané problematice je totiž všechno jiné, jen ne technický. Z technického pohledu by mu mnohem lépe slušel pojem babské plky.
    Problematika tkaní biopolí je podána značně neuceleně a chybí v ní základní informace. Proto pro nezasvěceného čtenáře nebude nijak zvláštním přínosem. Na základě předložených informací a návodů bych ji rozhodně nedoporučoval zkoušet. Navíc se obávám, že zpřístupnění této technologie nekompetentním osobám může mít nedozírné následky a to ne jenom pro ně.
 
    Až pomalu v závěru knihy naleznete druhou kapitolu s názvem Největší dar, kde vás autorka seznámí na třech stranách s tím, že tímto darem je Boží láska.
 
    Po této kapitole následuje pasáž O Jasmuheen, ve které se dozvíte na dvou stranách autorčin životopis. Nevím jak kdo, ale já bych jej raději viděl na začátku prvního dílu nebo obalu knihy, abych věděl, s kým mám tu čest, než knihy začnu číst.
 
    Úplný závěr knihy tvoří přehled vydaných publikací a odkazy na internetové stránky Jasmuheen a S.E.A.. Čtyři poslední stránky s reklamní nabídkou nakladatelství Eugenika je zcela jistě zbytečné zvlášť rozvádět.

    V průběhu četby se mimo jiné setkáte s různými úskalími. Autorka se často odvolává na předcházející díl, což je sice trochu komplikující, ale celkem snadno odstranitelná obtíž. Mnohem horší je to, že se odvolává také na své jiné publikace, které u nás nevyšly a jsou tudíž pro našeho čtenáře nedostupné. Celá autorčina prezentace dané problematiky na mě působila značně zmateným dojmem. Předložený postup může sloužit na seznámení se s touto problematikou, rozhodně však ne jako prezentovaný návod „krok za krokem“.

    Z celé knihy na mě příliš vystrkovalo růžky autorčino JÁ a její vědomé rozhodnutí, co má se sebou dělat. V tomto případě se rozhodně nejedná o evoluční proces, ale o vědomou revoluci. Východiska vedoucí k realizaci tohoto procesu se mi zdají být více než sporná. Jsem totiž přesvědčen, že tento způsob stravování není v současnosti reálný pro většinu obyvatelstva a autorčina představa je v tomto ohledu značně idealistická. Obdobně se domnívám, že způsob stravování nemůže být vlastním cílem snažení, ale pouze průvodním jevem aktuálně dosaženého stavu. Stejně tak autorčin způsob realizace tohoto cíle mi příliš připomíná ono nechvalně známé, účel světí prostředky nebo klackem do ráje. Prakticky se jedná o orientaci na cíl, lépe řečeno jeden z jeho aspektů, a ne na cestu k němu.  
    Pokud mám k něčemu z obou přečtených dílů výhrady, tak to určitě není téma, kterému se autorka věnuje. Jsou to ale souvislosti, ve kterých toto téma představuje a zejména způsob, jakým to dělá.
 
    Pokud o problematiku stravování máte hlubší zájem, je určitě dobré si práci Jasmuheen přečíst. Při její četbě však počítejte s uvedenými problémy a rozhodně nepočítejte s tím, že dostanete jasný, srozumitelný a realizovatelný návod, jak v této oblasti postupovat. Můj dojem po přečtení obou dílů nebyl zrovna nejlepší a byl jsem celkem rád, že to už mám za sebou.

LLV – prosinec 2005