Rušivé vlivy

    Jako reakce na praktické provádění autogenního cvičení se k nám dostala odezva ve formě značně rozšířeného problému, spočívajícího v neschopnosti koncentrovat se na prováděné cvičení. Tento stav bývá zapříčiněn rušivým vnímáním okolních zvuků nebo záplavou rušivých myšlenek, které znepříjemňují, případně přímo znemožňují prováděné cvičení. Abychom s těmito jevy mohli účinně pracovat, musíme něco vědět o jejich podstatě.

    Problém člověka spočívá právě v jeho komplexnosti. Málokdo z nás dokáže od sebe oddělit svoje jednotlivé složky. K dosažení této dovednosti nás mají přivést právě prováděná cvičení.

    Proto se v následujících řádcích budeme tomuto problému věnovat blíže. Na závěr si pak ukážeme některé osvědčené praktiky vedoucí k jeho řešení. 
    Začneme u myšlenek, před kterými na rozdíl od okolního hluku nemůžeme utéct. Už ze slovního spojení „mám nápad“, tedy něco co přišlo samo od sebe seshora, nebo „přišla mi myšlenka“ by se mohlo zdát, že myšlenky nejsou naše, ale že k nám odněkud přichází, že se jedná o něco cizího. Následně máme tendenci tyto myšlenky rozdělovat na žádoucí a nežádoucí. Jak to tedy ve skutečnosti s nimi je?  

    Mysl je naší velmi citlivou součástí, která silně reaguje na jakékoli vnější podněty. Stačí sebemenší problém, který musíme řešit, nebo jakákoli abnormální situace, které jsme vystaveni, a naše mysl na tyto podněty bezprostředně reaguje svou zvýšenou aktivitou. Tuto její aktivitu pak v rámci meditace negativně vnímáme jako vyrušování. Naše mysl se při tom tváří, jako by tímto způsobem daný problém chtěla řešit, ve skutečnosti však celou situaci svou zvýšenou aktivitou jenom zhoršuje. Z uvedeného vyplývá, že příval rušivých myšlenek je přímo úměrný našemu vnitřnímu stavu. Pokud nás okolní situace nechávají vnitřně klidnými, nepřichází nám ani myšlenky na tato témata. Jedná se tedy o jeden z indikátorů našeho celkového stavu. Patřičnou odezvu naleznou pouze takové myšlenky, které v našem nitru naleznou svůj adekvátní protějšek, které se nás tedy nějakým způsobem týkají. Z toho je patrné, že i když příčina těchto myšlenek leží mimo nás, jsou to ve své podstatě naše vlastní obsahy, které k nám jsou na základě podobnosti přitahovány a které nás vyrušují a nedávají nám pokoj. Bojovat s těmito projevy je pak stejně marné jako boj s větrnými mlýny. Jedná se totiž pouze o průvodní jev a ne o příčinu problému. Proto je vhodné se od nich nedistancovat, nijak je nepotlačovat, ale přijímat je s láskou jako svoje vlastní klady, či nedostatky. Takto zjištěné problémové oblasti pak můžete následně cíleně řešit vhodnými technikami. 

    Celá problematika však není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. S myšlenkami je to obdobně jako se sny. I jejich zdroje mohou být, a v praxi také bývají, různé. Mimo již zmíněných vnitřních zdrojů může jít i obsahy vnější, transcendentální. V těchto případech se jedná o přístup k nějakým informacím, které přesahují naši osobu a které se nachází mimo nás. V tomto případě můžeme hovořit o nápadech, které jsou zdrojem většiny vynálezů. Může však jít například i o mimosmyslovou komunikaci nebo prostě o informační SPAM, který se jen tak šíří prostorem. V tomto případě jsme pouhými příjemci informací, které vnímáme jako cizí a jejich obsah s námi může, ale také nemusí, mít nic společného. 

    Takto získaných obsahů se pak ochotně chápe naše činorodá mysl. Mysl s nimi pracuje v rámci své kompetence a zaužívaných postupů. Tyto informace podrobuje analýze a na základě dosavadních zkušeností provádí jejich cenzuru. Tímto způsobem se snaží o konkrétní využití informací, které tyto myšlenky obsahují. Mimo to na základě těchto obsahů často dochází k volné asociaci na dané téma, případně k navozování restimulací. Jak z uvedeného vyplývá, hlavním problémem tedy nebývají myšlenky samotné, ale jejich uchopení a následující zpracovávání, které vyžaduje naši aktivitu.

    Pokud vnímáme rušivě okolní zvuky, nejedná se o nic jiného, než o to, že nejsme dostatečně koncentrování na činnosti, kterou právě provádíme. Tím, že si je uvědomujeme, je k nim naše pozornost odváděna od prováděného cvičení, naše koncentrace se dále snižuje, čímž se dostáváme do začarovaného kruhu, ze kterého se vlastním úsilím nejsme schopni dostat. 

    V pokročilejší fázi cvičení můžeme mít problémy s otevřenýma očima, kterými přijímáme spoustu okolních podnětů, které nás odvádí od vnitřní práce. Pokud provádíte cvičení s otevřenýma očima, oči nejdříve mírně přivřete tak, abyste v nich necítili žádné napětí. Pak je mírně otočte směrem vzhůru, až v nich pocítíte mírný tlak. Poté je pomalu spouštějte dolů, až tlak pomine. Tím docílíte pohodlnou polohu očí, která vám bude při cvičení nejvíce vyhovovat. Následně rozostřete pohled tak, abyste viděli pouze nezřetelné obrysy. Tím budete připraveni na cvičení. Pokud z počátku pocítíte v očích nezvyklé napětí a vaše pozornost bude odváděna k nim, nic si z toho nedělejte, jedná se pouze o nezvyk. Nevěnujte tomu žádnou další pozornost. Tento pocit poměrně rychle zmizí a dál vás nebude vyrušovat.

    Jak tedy s těmito fenomény prakticky pracovat? V obou případech bude postup obdobný. Před zahájením cvičení můžete zcela výjimečně použít autosugesci, například s následujícím obsahem.: „V průběhu cvičení mě vnější zvuky ani přicházející myšlenky nebudou vyrušovat. Kdykoli je zaregistruji, moje uvolnění se prohloubí“. 

   Užitečnou dovedností je přenášení vědomé pozornosti z jedné své oblasti na druhou. V denní praxi k tomuto ději dochází zcela nevědomě, kdy je naše pozornost upoutávána právě zaregistrovanými podněty. Nepřetržitě dostáváme velkou spoustu podnětů, ale pouze nepatrné množství z nich je takového charakteru, že si je dokážeme uvědomit.

   Tento postup můžete provádět i zcela vědomě, kdy odvedete svoji pozornost od rušivých podnětů. V tělesné oblasti tento postup můžete využít například při svědění, různých tlacích, napětí, či bolestech, kdy svoji pozornost vědomě přenesete z postiženého místa na jiné, nepostižené místo, které si začnete podrobně uvědomovat. V psychické oblasti tento postup můžete využít k odvedení pozornosti od právě došlé nežádoucí myšlenky k podrobnému uvědomění si procházených obsahů.  

    Pokud si alespoň trochu osaháte popsané dovednosti, seznámíte se tím se svým nitrem a můžete přistoupit k tomu nejpodstatnějšímu. V naší praxi nám nepůjde o koncentraci, která je vysilující a je určitou formou boje, který je nutno neustále vést pro dosažení a následné udržení vytýčeného cíle. Naší praxí musí být v tomto případě její opak, tedy meditace, kterou dosáhneme uvolnění a zklidnění naší mysli. Její podstatou je nedělat nic, pouze klidně čekat na to, co přijde. Je jedno, jestli to bude rušivý zvuk, rušivá myšlenka, či žádaný obsah, prostě to, co vám přijde, zaregistrujte, uvědomte si to a nechte to být. Dále tomu nevěnujte žádnou pozornost a opět pouze čekejte, co se bude dít dál. Když přijde něco dalšího, tak celý postup jednoduše zopakujte. Není to ve své podstatě nic jiného, než příjemná hra, která nevyžaduje žádné úsilí. Jakékoli úsilí je při ní naopak nežádoucí. Důležité je pouze zůstat při ní bdělý a hrát ji potřebně dlouhou dobu, aby tato činnost měla nějaký smysl. Proto vám v případě potřeby doporučuji věnovat se této činnosti mimo vlastní cvičení alespoň příležitostně hodinu v kuse. Výsledky na sebe určitě nenechají dlouho čekat.

LLV - duben 2006