Psychologie budoucnosti
Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí
Stanislav Grof
Perla – Praha 2004

    Kniha má standardní formát a rozsah 366 stran. Seriozní vazba s kvalitním obalem, na kterém nechybí fotografie autora, jeho stručný životopis, seznámení s obsahem knihy i dvě recenze renomovaných kapacit působících v oboru. To vše navozuje dojem serióznosti a určité noblesy, kterou se dnes již 75-ti letý Stanislav Grof vyznačuje.
    Obsah knihy je přehledně a srozumitelně uspořádán a již od prvního pohledu v něm nic nechybí. Problematika je rozdělena do deseti kapitol, které jsou věnovány jednotlivým oblastem autorovy působnosti.
 
    Předmluva, v této části knihy nás autor v rozsahu sedmi stran jasně a stručně seznamuje s obsahem knihy, cíly, které si v ní klade, a vážnější zájemce o jednotlivé oblasti odkazuje na své další publikace, ve kterých se jednotlivým tématům věnuje podrobněji. Všechny odkazy na doporučovanou literaturu jsou přehledně uspořádány po jednotlivých kapitolách a tématech. Zde můžeme pouze litovat, že ne všechny práce, na které autor odkazuje, jsou našemu čtenáři dostupné. (v nakladatelství Perla se jedná o autorův pátý titul) Velikost a význam tohoto našeho rodáka by si jistě zasloužily, publikovaní jeho díla v plném rozsahu.
 
    První kapitola má název Léčivé a výzkumné možnosti mimořádných stavů vědomí. Její rozsah je osmnáct stran a obsah je doplněn černobílými obrázky. U tohoto charakteru knihy bych spíše předpokládal obrázky barevné. Obsah je věnován holotropním stavům vědomí v historii lidstva a dějinách psychiatrie. Autor zde také rozebírá stav současné psychiatrie, kde poukazuje na její přetrvávající omyly a konstatuje potřebu její naléhavé revize. V této kapitole také ukazuje na důsledky, které má moderní výzkum vědomí pro tento obor. Už po přečtení první kapitoly je patrné, že se jedná o velmi kvalitní dílo, které se nachází na rozhraní vědecké práce a populárního žánru. Nechybí v něm dokonce ani většinou tolik opomíjené vysvětlení odborných termínů.
 
    Druhá kapitola má název Mapa lidské psýché – biografická, perinatální a transpersonální oblast. Její obsah zabírá čtyřicet osm stran, je opět doplněn černobílými obrázky a záznamy z průběhu holotropního dýchání některých autorových klientů. Zde autor mimo jiné objasňuje některé používané pojmy.
    Za zmínku stojí například COEX – systém kondenzovaných zážitků, který v praxi odpovídá námi používanému termínu „časová stopa“. Z osobní zkušenosti i praxe s klienty mohu uvést, že porodní trauma je sice důležitá problematika, ale jejím zpracováním nic nekončí, naopak, spíše začíná. Kdyby tomu bylo jinak, tak by stačilo dokonale zpracovat porodní trauma a člověk by byl rázem zcela bez problémů. V praxi tomu tak ale rozhodně není.
    Zajímavý je jistě i údaj autora o potřebnosti patnácti psychodelických sezení, která jsou zapotřebí na zpracování konkrétního problému. Tento jeho údaj rámcově odpovídá času potřebného ke zpracování problému naší metodou.
    Stručný přehled rozebírané problematiky můžete nalézt v tabulce, která je věnována problematice Bazálních perinatálních matric. Zájemce v ní najde vše podstatné. Problematika je podrobněji rozebrána v následujících částech knihy, které jsou věnovány jednotlivým BPM. Tato problematika je opět ilustrována mandalami klientů, vztahujícími se k dané problematice zpracovávané v rámci psychodelických nebo holotropních sezení.
    V této části stojí za zmínku i tabulka Transpersonálních zážitků, kde autor vyjmenovává jednotlivé typy těchto zážitků a dělí je do skupin podle jednotlivých kritérií. S většinou s nich se rovněž setkáváme v průběhu sezení ŘKM.
    Můžeme se zde také seznámit s velmi výstižně vylíčenou podstatou a průběhem holotropního dýchání, který je ve svých základních rysech zcela shodný s průběhem sezení ŘKM.
 
    Třetí kapitola má název Architektura emočních a psychosomatických poruch. V této kapitole se ve stručnosti dozvíte o autorově pohledu na jednotlivé oblasti psychiatrických onemocnění, pro vysvětlení jejich příčin nemá klasická psychiatrie uspokojivé vysvětlení. Nový pohled přináší i nová vysvětlení a podstatně větší úspěšnost při jejich léčbě. Problematika je rozdělena do samostatných částí - úzkosti a fobie, konverzní hysterie, obsedantně kompulzivní neuróza, deprese, mánie a sebevražedné jednání, alkoholismus a drogová závislost, sexuální poruchy a deviace, psychosomatické projevy emočních poruch, artistické a symbiotické infantilní psychózy, narcistická osobnost a hraniční stavy, dynamika psychotických stavů v dospělosti. Je pravdou, že pro většinu čtenářů – laiků bude tato kapitola představovat díky své odbornosti poněkud náročnější četbu. Vzhledem k tomu, že je náležitě doplněna kasuistikami a obrázky mandal z psychodelické a holotropní terapie, neubírá jí její odbornost nic na záživnosti. Pro vážnější zájemce je kapitola opět doplněna spoustou odkazů na podrobnější rozbor konkrétní problematiky.
 
    Čtvrtá kapitola má název Psychospirituální krize – chápání a léčba transformačních krizí. Tato kapitola pojednává o spouštěcích mechanismech psychospirituálních krizí, jejich diagnostice a jejich formami. Zvláštní místo zaujímá popis šamanské krize a probuzení hadí síly. Dočtete se zde také o vrcholných zážitcích, duchovním otevírání psychiky, zážitcích z minulých životů, komunikaci s duchovními průvodci, zážitcích blízkých smrti, stejně tak jako setkání s mimozemšťany a stavech posedlosti. Pro někoho bude možná překvapující pojetí alkoholismu a drogové závislosti jako forem duchovní krize. Samostatnou pasáž pak tvoří část věnovaná léčbě psychospirituálních krizí. Z popisu tohoto širokého spektra problematiky je jasně patrné, že autor velmi dobře ví, o čem píše, a že má v této oblasti mimořádné teoretické znalosti i praktické zkušenosti.
 
    Následuje pátá kapitola s názvem Nové perspektivy v psychoterapii a výzkumu lidského nitra. Zde je značný prostor věnován metodě holotropního dýchání, kde jsou vysvětleny léčivé mechanismy dechu, hudby a práce s tělem. Autor zde názorně a srozumitelně popisuje průběh holotropního dýchání a umožňuje nám nahlédnout do jeho teoretického zázemí prostřednictvím seznámení s fyziologickými mechanismy, které v jeho průběhu působí. Svoje místo zde našel i popis léčivého potenciálu holotropního dýchání a možné kombinace s dalšími moderními léčebnými metodami, mimo jiné i regresní terapií.
 
    Šestá kapitola s názvem Spiritualita a náboženství je, jak již název napovídá, věnována otázkám lidské spirituality a jejímu blahodárnému vlivu na člověka. Oproti tomu zde autor otevřeně poukazuje na negativní roli oficiálních náboženství. Celá tato problematika je velmi dobře zasazena do rámce lidské společnosti, kde autor poukazuje na diametrální rozdíl v přístupu k duchovní oblasti u dávných kultur a současné industriální společnosti.
 
    V sedmé kapitole s názvem Zážitek smrti a umírání – psychologické, filosofické a duchovní aspekty se autor věnuje z nejrůznějších pohledů fenoménu smrti a umírání. Stejně jako v předcházející kapitole ukazuje na neutěšený a absurdní stav v této oblasti, který je paradoxně završen „odborným“ postojem psychologické, psychoterapeutické a psychiatrické obce. Opět zde ukazuje diametrální rozdíl v přístupu k lidské psychice a smrti v pojetí předindustriálních kultur a naší technické společnosti. Za tyto svoje otevřené a bezpochyby i odvážné názory si jistě nevyslouží pochvalu ani u církve, ani u politiků, ani u odborné veřejnosti. Je velmi příjemné číst takto fundovaný rozbor stávající situace z pera tak erudovaného odborníka, jakým jistě Stanislav Grof je. V této souvislosti mě napadá pouze přirovnání s oním prvním pohádkovým průlomovým výkřikem „král je nahý“. Celý problém pravděpodobně spočívá zejména v tom, že tato problematika doslova převrací vzhůru nohama celý současný model našeho světa. Setkáte se zde se závažnými argumenty, které podkopávají tradiční názory na povahu vědomí a jeho vztah ke hmotě. Náležité místo je zde věnováno oblasti prožitků blízkosti smrti a vzpomínek na minulé životy. Grof v této kapitole také předkládá jednotlivá pojetí reinkarnace. Tato problematika je opět dokreslena kasuistikou s LSD sezení. Značná část této kapitoly je věnována LSD terapii s nevyléčitelně nemocnými pacienty. Zde autor předkládá průkazně pozitivní výsledky, které se v této oblasti podařilo dosáhnout.
 
    Osmá kapitola má název Psyché a kosmos – holotropní stavy, archetypální psychologie a tranzitní astrologie. Tato část knihy je věnována názoru o oduševnění vesmíru a empirickému potvrzení existence archetypů tak, jak je definoval C.G.Jung. Potvrzuje zde také fenomén synchronicity. Dále se věnuje vazbě holotropních stavů a astrologickému pojetí archetypů jednotlivých planet. Tyto vazby jsou opět barvitě dokresleny kasuistikami. Otevřeně se zde hlásí k astrologii.
 
    Devátá kapitola má název Kosmická hra – výzkum nejzazších hranic lidského vědomí. V této kapitole autor předkládá prožitky svých pacientů, které svědčí o tom, že celá naše příroda a vesmír jsou oduševnělé a dokáží se prožívat obdobně, jak si to uvědomujeme na lidské úrovni. Naráží zde také na problém potřeby popsat nepopsatelné. Pro tuto oblast prožitků člověku jednoznačně chybí pojmy, které by pro popis mohl použít. Nastiňuje zde také problematiku stvoření a naši cestu k opětovnému sjednocení. Rozebírá zde také problematiku tabu uvědomění si, kdo vlastně jsme. Řeší zde oblast dobra a zla a ukazuje naše místo v kosmické hře. Všechny autorovy závěry, které v této kapitole uvádí, ať se zdají být sebefantastičtější, můžeme potvrdit jak z vlastní zkušenosti, tak ze zkušeností našich klientů.
 
    Poslední, desátá kapitola má název Vývoj vědomí a přežití lidstva – transpersonální pohled na globální krizi. V této části knihy Grof ukazuje na příčiny chamtivosti a násilí v dějinách lidstva. Jejich příčinu nachází na jedné straně zejména v porodním období, na druhé straně pak v transpersonální oblasti. Ukazuje zde rovněž, že se nejedná o nijak nový přístup k této problematice. Jak ukazuje tibetský buddhismus, příčiny těchto problémů znali již naši předkové v dávnověku. V této oblasti však můžeme nalézt závažný rozpor. Politické postoje autora jsou totiž v zásadním rozporu a v žádném případě nejsou logickým vyústěním příčin, které zde předkládá. Bylo by jistě zajímavé znát pohnutky, které jej k prezentaci tohoto postoje vedly. Tyto autorovy názory mě opravdu překvapily.
    Zcela na závěr Grof předkládá návod na řešení stávajícího stavu a ukazuje možnosti přežití lidského rodu.
 
    Po této obsahové části již následuje pouze podrobný výčet literatury, který jistě využijí zájemci o konkrétní části předkládané problematiky. Vše je pochopitelně důsledně orientováno na zahraniční zdroje. Pro lepší orientaci v knize nechybí ani rozsáhlý rejstřík pojmů. Jako poněkud diskutabilní spatřuji inzertní přílohu knihy.
 
    Předpokládám, že už jenom rozsah této recenze nasvědčuje významu, který této knize přikládám. Jedná se o naprosto profesionální a ucelenou práci. Velmi dobrý pocit z ní snad může poněkud pokazit pouze trochu hořká příchuť z jejího obsahu a z dojmu, že se jedná o tečku za autorovým celoživotním dílem.
    Dle mého názoru by tato kniha neměla chybět v knihovně nikoho, kdo se o uvedenou problematiku zajímá.

LLV – červenec 2006