Dobrý zrak bez brýlí

Jakob Liberman
Eugenika, Bratislava 2003

 

    Už samotné motto knihy „Prostě si sundejte brýle a začněte vidět!“ naznačuje, že autor sám je buď blázen, nebo naopak, moc dobře ví, o čem píše. Už po prvních řádcích zjistíte, že kniha není rozhodně určena pouze pro ty, kteří mají problémy se zrakem. Autor je vystudovaným očním lékařem, proto mu nechybí patřičná odborná erudice. Pro svůj nestandardní postoj k problematice vidění a pro otevřené ukazování mystifikací, kterých se jeho profese na nás dopouští, si jistě přízeň svých kolegů nevysloužil.

    Kniha je z části pojata jako autobiografický příběh autorovy cesty za poznáním v oblasti vidění. Ukazuje, jak dospěl ke svému poznání a jak se mu podařilo nestandardním postupem vrátit zrakovou schopnost sám sobě i mnohým pacientům.

    Úvodem autor čtenáře seznamuje s historií oficiálního očního lékařství, které má k vědeckému pojetí značně daleko. Dále nás ve stručnosti seznamuje s vědeckou teorií vidění, která vidění omezuje na princip optické soustavy. Ukazuje, že tato představa je neudržitelná a rozšiřuje ji na vztah tělo – duch. Podle autora je právě duch rozhodujícím činitelem kvality vidění. Pro podložení svojí teorie předkládá jak svoji osobní zkušenost, tak rozsáhlé zkušenosti získané prací s pacienty. Svoje závěry demonstruje na názorných příkladech z praxe.   

    Mimo teoretických východisek se v knize setkáme i s praktickými návody, jak si můžeme svoji zrakovou schopnost sami otestovat. Autor předkládá i některé soubory cviků, které jsou vhodné k dosažení nápravy zrakové schopnosti. Zde jsou však autorovy představy omezeny jeho možnostmi. Ve svých teoretických úvahách totiž jako příčinu zrakových problémů nachází strach, způsobený prožitými traumaty. Tento stav se projevuje zúženým vnímáním a následně zhoršením zraku. Mimo to autor čtenáře seznamuje i s podstatou postupného zhoršování zraku. Předepisování stále silnějších brýlí pak problém samozřejmě neřeší, ale pouze kompenzuje jeho důsledek a zároveň se samo podílí na dalším postupném zhoršování zraku.

   V knize se dočteme i o problematice přivtělených duší. Tato oblast je podána poněkud zmateně. Autor se zřejmě bojí tohoto termínu a zavádí pojem podosobností. Jejich působení dává do souvislosti s vědomím, se kterým ve svém základním modelu neuvažuje. Podstata problému je však vystižena dobře a je důležité, že autor před touto problematikou nezavírá oči, ale snaží se s ní nějakým způsobem pracovat. Dále vystihuje podstatu rozdílného přístupu mezi klasickou a alternativní léčbou. Poukazuje také na důležitost našeho vědomého bytí, tedy být „tady a teď“. Při bližším zkoumání prezentovaného způsobu testování zrakové schopnosti a prezentování naměřených výsledků zjistíme různé nesrovnalosti. Stejně tak je škoda, že autor počítá pouze se samovolným uzdravovacím procesem a nepoužívá cílených technik k dosažení cíle. V knize najdeme také spoustu zrakových cvičení.  Autor jim sice nepřikládá stěžejní význam a ukazuje, že podstata problému leží někde jinde, přesto je ale podrobně popisuje a doporučuje je.

    Jedna s pasáží knihy poukazuje na nezbytnost prožívání pocitů, které je nutné pro naše celkové zdraví. Presentuje také návod, jak prožívání pocitů v běžném životě realizovat. Podstatné mezery lze nalézt v pojetí odstraňování příčin, které vedly ke zhoršení zrakové schopnosti. Tato oblast se evidentně nachází mimo možnosti autorovy odborné erudice.

    V knize kromě autorovy autobiografie nechybí ani autentické výpovědi osob, které prošly popisovanou terapií. Není nutno dodávat, že se jedná ve všech případech o kladná hodnocení.

    Zajímavou pasáží knihy je problematika vidění neviditelného. Zde autor ukazuje na naše zatím málo využívané schopnosti vidět podstatně detailněji, než je tomu běžně zvykem. Jedná se zejména o vidění aury a vidění na kvantové úrovni. Najdeme zde i praktické způsoby , jak této schopnosti dosáhnout.

    Většinou knihy se táhne nedostatečné pochopení vztahu „tělo-duch“. Duch je navíc obsahově často spojován s psychikou člověka. Tento nedostatek následně vede k mnoha teoretickým problémům a v důsledku působí i nemožnost najít objektivní způsob řešení. Lepší orientaci v problematice by rozhodně prospěla definice autorova pojetí pojmu „duch“. Vzhledem k tomu, že v našem organismu souvisí doslova všechno se vším, nachází i autor spoustu vazeb souvisících s předmětem jeho zájmu. Nachází také nezastupitelné místo naší psychiky při kvalitě našeho prožívání. Předkládá příklady v oblasti vidění, schopnosti učit se, vnímání, ale i v oblasti pohybových schopností. Nehledá však příčiny obtíží tam, kde se skutečně nachází, a proto je ani nemůže řešit odpovídajícím způsobem. Řešení nachází v ovlivňování příčin působením na jejich projevy. I když tato pasáž není zcela výstižná, lze ji považovat přinejmenším za inspirující a přesahující běžný pohled na tuto problematiku.

    Velmi zajímavou částí knihy je kapitola o učení se bez námahy, které využívá intuitivního přístupu k informacím. Takto dosažené výsledky jsou trvalé, protože se stávají nedílnou součástí osobnosti. Autor při popisu výuky volí hravou formu s postupným zvyšováním požadavků. Jedná se o velmi zajímavá cvičení, jejichž využitelnost sahá daleko za rámec zpracovávaného tématu. V této oblasti si nemohu odpustit „nesrovnatelné srovnání“ této metody s běžnou praxí v našich školách. 
    I přes některé výhrady mohu knihu vřele doporučit. I když jsem popisovaná cvičení prakticky neprováděl, mohu konstatovat, že se můj zrak znatelně zlepšil. V knize najdete spoustu námětů na zamyšlení i praktických návodů na vyzkoušení. Kniha je vhodná pro každého, kdo hledá poznání a chce sám na sebe aktivně působit.       

                                                                                                                                                                                             LLV - leden 2005