Učení Nagualů
GATO
DharmaGaia, Praha 1999
Jedná se o malou, útlou knihu, která je obzvláště vhodná na cesty. Pokud se nenecháte odradit poněkud depresivně laděným obalem, budete jistě mile překvapeni čtivým obsahem. Autor ve své knize čerpá z knih Carlose Castanedy, Floridy Donnerové a Taishy Abelarové, jakož i ze svých mnohaletých zkušeností. Pokud se chcete seznámit s prací uvedených autorů a nechce se vám číst jejich poměrně rozsáhlé, beletristicky laděné dílo, jste na nejlepší cestě ke zprostředkovanému poznání těchto prací. V knize se ve stručnosti, jasně a přehledně dozvíte o podstatě duchovní cesty indiánů předkolumbovské tradice Los sntiquos videntes, tak jak ji předával její představitel Don Juan, Carlosu Castanedovi.
Vlastnímu obsahu knihy lze jistě mnohé vytknout. Už jenom pojem čaroděj, jako označení někoho, kdo se ve své podstatě distancuje od magie, je v našem kulturním okruhu dost zavádějící. Úspěšně by šlo též polemizovat i o mnohých teoretických závěrech popisované duchovní cesty. To ale určitě není v našem případě podstatné. Na obsahu je velmi pěkně vidět, jak se životní prostředí podstatnou měrou podílí na životě obyvatel a tím i na formě jejich duchovního vývoje. V textu můžeme sice najít spoustu shodných prvků s jinými duchovními směry, ale také odlišností, které byly zapříčiněny rozdílnými životními podmínkami. Jako zcela nereálnou vidím v našich podmínkách například techniku rekapitulace. Dovedu si dost dobře představit její použití v rámci jednoho indiánského kmene, kde se počet aktivních styků dal počítat na desítky a rozhodně nepřesáhl stovky. V konkrétním případě mé osoby se určitě jedná o mnohonásobně větší počet styků a jenom těžko si dokáži představit, že bych toto množství mohl do konce života zpracovat. A to už nemluvím o poněkud plytkém pojetí, které uvažuje pouze se současnou inkarnací.
Obsah knihy je sice čtivý a zajímavý, ale zároveň málo vhodný k doslovnému následování. V první řadě chybí žijící mistr, který by mohl toto učení předávat dál. Ve druhé řadě nelze souhlasit s tím, že Carlos Castaneda toto učení zpřístupnil svými knihami široké veřejnosti. Tyto knihy mají spíše beletristický charakter, než formu jasného návodu. Použití této cesty v našich středoevropských podmínkách pak tedy považuji za značně problematické. Důvodů je více, počínaje využitím halucinogenů bez odborného vedení, které lze jen stěží doporučit; leda že bychom považovali skokany z Nuselského mostu za adepty této cesty při jejich závěrečné zkoušce. Pro nedočkavého našince je na překážku jistě i doba praktikování této cesty, která podle popisu trvá pod vedením zkušeného čaroděje desítky let. Jak dlouho by asi cesta trvala místnímu samoukovi, který je odkázán pouze na nejasný popis, který obsahuje zmíněná kniha?
Za zvláštní zmínku pak stojí doporučovaný útěk před svou vlastní karmou. Nevím jak kdo, ale já sám si svoje karmické dluhy raději splatím, než abych se celý zbytek života cítil jako štvanec, kterému „karma dýchá na záda“. Vlastnosti adepta duchovní cesty, jak jsou v knize popisovány, by spíše slušely agentu 007, než slušnému člověku. Při pokusu o praktické použití jednotlivých kapitol knihy doporučuji řídit se spíše obsahem, než používanými pojmy, které v našem prostředí mají většinou naprosto jiný obsah. Například to, co je popisováno jako energetické tělo, ve svojí podstatě odpovídá tomu, co u nás nazýváme pojmem „duch“. Oprávněně se lze obávat, že díky naprosto odlišnému obsahu používaných pojmů může být doslovné braní knihy značně zavádějící. Například velmi často používaný pojem snění má určitě velmi málo společného se sněním v té podobě , jak je známe u nás. Ve výčtu rozdílností v obsahu pojmů bych mohl pokračovat. Proto se domnívám, že při četní této knihy je dobré o této problematice předem něco teoreticky znát. Rozhodně neuškodí ani nějaká praktická zkušenost. Jinak se čtenář může velmi často dostat na scestí a to, co bude praktikovat, bude mít s učením Nagualů jenom velmi málo společného.
Po přečtení této knihy bude také každému čtenáři jasné, proč tato orientace nachází takovou oblibu u žen. Ženské problematice je věnována jedna celá rozsáhlá kapitola. Není to rozhodně jenom nekonkrétní popis, který dává volný prostor pro použití ženské fantasie a neodrazuje ženy svojí logičností. Je to zejména i samo prohlášení, že ženy jsou pro tuto duchovní cestu přímo předurčeny a mají v ní značné výhody před muži. Je zajímavé, že stačí zabrnkat na tuto strunu ženské povahy, aby se i jinak obsahově dost odtažité oblasti staly pro ženy přitažlivými. Některé kapitoly jsou naopak příliš krátké na to, aby z nich čtenář byl schopen pochopit, nebo alespoň odhadnout, o co se jedná.
V závěru knihy autor porovnává tento popisovaný směr duchovní cesty s jinými směry, konkrétně s buddhismem, který mu též není cizí. S jeho závěry nelze než souhlasit. Nalezneme zde spoustu shodného, nicméně rozdíl najdeme v použité terminologii a zejména v hloubce vhledu a rozpracování jednotlivých doporučovaných technik. I když praktické používání konkrétních uvedených technik může být zajímavé, pochybuji, že by mohlo vést k rozumnému cíli a nastoupení této cesty doporučuji předem velmi dobře zvážit.
LLV - únor 2005