Totalitní světovláda

Martin Herzán
Mezinárodní komise svědomí, Třebíč, 2000

    Autor vystudoval teologii, je nezávislý výzkumník, publicista, bojovník za lidská práva a aktivista mnoha humanitárních organizací. Nelze mu upřít značnou odvahu při odhalování nešvarů dnešní doby. Sympatické na něm je také to, že veřejně prezentuje a hlásí se k ušlechtilým etickým hodnotám, které jsou v naší společnosti již tak vzácné. Vzpomeňte si třeba na svoje polistopadové ideály a srovnejte je se skutečností, ve kterou jsme je společně dokázali proměnit. 

    Kniha má rozsah padesáti stran a je rozdělena do několika tématicky orientovaných kapitol, jejichž názvy přímo vypovídají o jejich obsahu. Jedná se o kapitoly s názvy - O autorovi, Úvod, Dokonale kontrolované lidstvo, Zotročená společnost, Historie světové vlády, Fakta o současné světovládě, Lidé provládní a ti odsouzení, Manipulace veřejným míněním, Závěr a Použitá literatura.

    S převážnou většinou uvedených informací jsem se již v minulosti setkal. Dle mého názoru je možno předkládané informace považovat za prokazatelně pravdivé, nebo alespoň velmi pravděpodobné. Neúplnost informací je vzhledem k jejich utajování zcela pochopitelná. Je spíše s podivem, kolik informací se přes jejich nejpřísnější utajování dostane na veřejnost. Z tohoto důvodu nelze předpokládat, že v této oblasti bude kdokoli schopen předložit ucelený a vyčerpávající souhrn informací.

    První seriozní a prokazatelné zmínky o ovlivňování lidské mysli pochází z období nacistického Německa. Vítězné mocnosti pak výsledky z této oblasti převzaly. Od této doby se touto problematikou prokazatelně zabývají všechny velmoci. O některých odtajněných informacích z USA jsme se již zmiňovali. 

    V knize jsem narazil na jeden zásadní omyl. Přenos ultrazvuku prostřednictvím rádia a televize není technicky realizovatelný. Klasická audiovizuální zařízení totiž neumožňují přenos zvuku v tomto pásmu. Tuto skutečnost lze sice obejít, například prostřednictvím technologie Hemi Sync. Při té je však zapotřebí použít klasické stereo, ve kterém se signál přenášený jednotlivými kanály navzájem odčítá. Použití této technologie by bylo také nepraktické. Málokdo dnes poslouchá rádio nebo televizi se sluchátky na uších, nemluvě o tom, že stačí zařízení vypnout a je po působení. V této oblasti se jeví jako mnohem praktičtější vysílání podprahových informací. Na tomto principu jsou založeny například subliminální nahrávky.

    Pro bezprostřední působení na lidskou psychiku je mnohem zajímavější přímé vysílání potřebného kmitočtu. Vysílání v tomto kmitočtovém pásmu je navíc značně účinné díky své dobré šiřitelnosti. Tento způsob však přináší i svoje nevýhody, kterými jsou zejména rozměrné anténní systémy. Pro mobilní použití je potřebné zmenšení rozměrů těchto zařízení, tím však klesá jejich přenosová účinnost. Vzhledem k tomu, že autor nemá technické vzdělání, tak v tomto případě bylo zřejmě přání otcem myšlenky. 

    Další věcná nepřesnost se vztahuje k Schengenské dohodě, kde autor uvádí nepřesné informace a zbytečně tuto dohodu démonizuje. Ve skutečnosti se jedná o všeobecný dokument, který nemá paragrafové znění. Paragrafy, které v této souvislosti autor uvádí, nejsou paragrafy, ale články a nevztahují se k samotné Schengenské dohodě, ale k její Prováděcí úmluvě. Z právního i věcného hlediska to rozhodně není jedno a to samé. Oba dokumenty jsou k dispozici v české verzi na internetové adrese Evropské unie www.euroskop.cz, kde se s ní můžete bez problémů seznámit. Vzhledem k datu sepsání Schengenské dohody (14.6.1985) ji zcela jistě můžeme považovat za zastaralou a současná praxe ji jistě v mnohém předčí.

    Na znění citovaných článků nespatřuji nic výjimečného a jejich znění se rozhodně nevymyká běžné policejní praxi. Každému soudně uvažujícímu člověku musí být jasné, že vstup do EU sebou přinese i mnohá omezení, stejně tak jako centralizaci dat všech členských států. Jak jinak by mohl být realizován volný pohyb, obchod a mnohé další věci po celé EU? Jako mnohem horší vidím to, že před tímto rozhodnutím nebyly občanům podány objektivní informace o tom, co všechno to bude obnášet. Informační kampaň byla vedena jednoznačně účelově s cílem tento vstup zabezpečit. Tento stav přetrvává i v současnosti a nepopulární opatření, která se nás přímo dotýkají nám jsou dávána po kapkách a až v okamžiku, kdy se tomu již nedá vyhnout. Toto se děje způsobem a v době, kdy se už s danou realitou nedá nic dělat. Tato skutečnost ale nic nemění na tom, že každý člověk má právo a možnost informace potřebné pro svoje rozhodnutí požadovat a získat. Pokud tyto informace nemám, tak se nemohu rozhodnout se znalostí věci a tudíž nemohu ani se vstupem souhlasit. Pokud to tak někdo neudělal, tak si může stěžovat pouze sám na sebe. V praxi se pak můžeme cítit podvedeni, nebo si musíme přiznat, že jsme se zachovali jako hlupáci, kteří se nechali oklamat a příště si musíme dál lepší pozor.

    Daly by se uvést ještě další možnosti z oblasti ovlivňování lidské psychiky, se kterými se prokazatelně experimentuje. O odtajněných informacích z této oblasti jsme psali například zde. Z pohledu optimálního nosiče informací to je zejména oblast potravin a vody. Nemusí jít ani o žádné speciality, jako je pí voda a diamantová voda. Pro tyto účely stačí upravit vodu balenou, případně běžnou vodovodní. Těmito způsoby lze dokonce snadno dostat potřebné informace do vybraných skupin. Z technické oblasti za zmínku stojí zejména víceúčelový vysílací systém HAARP (High frequency Active Auroral Research Program). O tomto projektu, jehož kořeny sahají k vynálezům Nikoly Tesly, již uniklo na veřejnost také několik zajímavých informací. V oblasti lidské kontroly autor opomněl zmínit celosvětový odposlechový systém Echelon, jehož existence byla také dostatečně prokázána. Prostřednictvím tohoto systému je prováděna kontrola převážné většiny elektronické komunikace na Zemi. Vzhledem k tomu, že se také jedná o nadnárodní projekt, naskýtá se zde opět otázka, v čí prospěch je tato kontrola prováděna. V této oblasti za zmínku jistě stojí i neustále narůstající počet kamerových systémů, které se postupně spojují do stále větších celků. Jejich celosvětové propojení je opět pouze otázkou času. Dále také problematika mobilních telefonů, kde by za zmínku stála oblast odposlechů a zaměřování. V této souvislosti nelze opomenout ani projekt pasivního radarového systému Celldar, který vnese do oblasti sledování doposud nebývalé možnosti. Určitě by bylo vhodné zmínit i problematiku technologie FRID čipů, které v nejbližší budoucnosti zcela jistě zásadné změní náš dosavadní život. Mimo to by se dala zmínit i oblast INTERNETu, zejména co do jeho monitorování, vyhledávání, kontroly korespondence a šíření dezinformací. Po doplnění těchto oblastí by však zmiňovaná kniha neměl rozsah útlé brožůrky, ale pořádně objemné knihy. 

    Na některých místech prezentovaný emotivní projev autora, ve stylu „chce se mi z toho zvracet“ považuji za nadbytečný, ba spíše škodlivý. Věci samotné by spíše prospělo, kdyby jej nahradil odkazy na originály materiálů ze kterých čerpal. Odkazy na jiné publikace považuji v tomto případě za nedostačující. Originály materiálů by důvěryhodnost celé práce podstatně podpořily. Samotná předkládaná fakta jsou sice dostatečně výmluvná, ale díky absenci seznamu pramenů umožňují o celé problematice pochybovat.

    Pokud někdo o předkládaných informacích pochybuje, stačí se blíže podívat na mnohdy rozporuplné a často prokazatelně lživé výroky mnohých významných politiků a bude mu hned jasné, že s tímto světem a s touto společností není něco v pořádku. Jako jeden příklad za všechny uvedu z poslední doby třeba tvrzení ohledně zdůvodnění války v Iráku. Co se stalo po odhalení jejího lživého zdůvodnění? Byli snad prokazatelní viníci postaveni před soud, nebo byli opět zvoleni do vedoucích funkcí?

    Čtení této knihy není rozhodně vhodnou četbou na dobrou noc. Jedná se však o knihu, kterou by si v dnešní době měl každý člověk přečíst. Po jejím přečtení možná i vy přijmete za svou myšlenku autora. 

    „Zkuste i vy sami pátrat a doplňovat skládanku světových událostí a událostí čistě ve vašem životě, možná budete překvapeni, kolika věcí jste si nevšímali, dokud jste slepě věřili a nepochybovali, nebo se o dění kolem sebe nezajímali.“ 

    V tomto kontextu ve mně kniha vyvolala několik základních otázek. První otázka se týká provedení celého procesu globalizace. Co je tou sjednocující silou, která si dokáže podrobit protichůdné zájmy jednotlivých vlád a která je dokáže přimět, aby jednaly ne jenom proti zájmům svého lidu, ale i proti svým vlastním zájmům? Je to korupce, vydírání, ovládání psychiky, nebo součet všeho dohromady? Druhá otázka se týká konce celého procesu. Jaký výsledný smysl má globalizace mít? Na honbu za majetkem a touhou po moci nevěřím, to ve skutečnosti už organizátoři mají. Když si pořídím drůbežárnu, můžu mít dobrý pocit z majetku, z moci nad slepicemi, ale sám spotřebuji pouze nepatrné množství vyprodukovaného masa a vajec. Jaký význam pro mě tedy bude tato drůbežárna mít, pokud nebudu mít zajištěn odbyt pro její produkty? Obávám se, že bez zodpovězení těchto otázek nebudeme mít v této problematice nikdy úplně jasno. 

    Pokud se z počátku nebude obsah knihy shodovat s názory, které právě zastáváte, a vy se budete bát o svoji reputaci, mějte na paměti myšlenku velkého spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého.  

    „Musíme milovat pravdu tak, abychom byli v každém okamžiku připraveni zříci se všeho, co jsme dříve považovali za pravdu, když poznáme pravdu vyšší.“ 

    Co mohu doporučit závěrem? Pracovat na svém osobním rozvoji a nebýt lhostejný k dění ve společnosti. Být pokud možno stále při vědomí a registrovat jednotlivé způsoby manipulace. Po technické stránce si dát velmi dobrý pozor na to, co na sebe necháte působit, na jaké televizní pořady, nebo filmy se díváte, případně jakou hudbu posloucháte. Vydat se důvěřivě do rukou našeho zdravotnictví považuji  z tohoto pohledu za obzvláštní riziko, hraničící s hazardem. 

    Uváděná fakta mají bezesporu šokující charakter. Z morálního, ale i z právního hlediska se jednoznačně jedná o ty nejzávažnější zločiny, které by měl každý dotčený, nebo informovaný člověk oznámit, dožadovat se jejich vyšetření a soudního řešení. Rozhodně by to s nimi nemělo dopadnout tak, jako se všemi kauzami dnešní doby, které po velké bublině splasknou a odezní do vytracena. Pokud to dopustíme, dopadneme pravděpodobně stejně jako Martin Niemoeller, který v roce 1938 v Dachau napsal:

    „Nacisté v Německu přišli nejprve pro komunisty, ale já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy, ale já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře, ale já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Přišli pro katolíky, ale já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Nakonec přišli pro mě, ale nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“ 

                                                                                                                                                                                                            LLV – květen 2005