Strom v lese

Adžán Čá
Dharma Gaia, Praha 1999

    Jedná se o knihu malého formátu od osvědčeného autora duchovní literatury. Kniha je plná moudrých příběhů a podobenství, které přímo vybízí k zamyšlení a uvedení jejich závěrů do vlastního života. Kniha je proto dobře čtivá a obzvlášť vhodná pro vyplnění kratších volných chvil.

    Jak to již v praxi bývá, některé příběhy jsou výstižnější, jiné jsou poněkud kostrbaté. Příčinou může být jiné kulturní prostředí nebo i těžkopádný překlad, což ale není rozhodující. Četba příběhů nesporně dokáže pohladit po duši a při důkladnějším zamyšlení přinést čtenáři i hlubší poznání. V každém případě nestačí jednotlivé příběhy jenom zběžně přečíst, ale je nutno se nad nimi zamyslet, pochopit tak jejich podstatu a získané poučení zahrnout do svého každodenního života.

    K zamyšlení vybízí hned obal a úvod knihy. Na obou stranách obalu jsou autorovy fotografie z jeho pozdějšího životního období. Na svých dřívějších fotografiích vypadal blahobytně, doslova zářil štěstím a spokojeností. Nechyběl mu na nich ani jeho pověstný furiantský úsměv, který jsem z legrace nazýval rozšlápnutou žábou. Z použitých fotografií můžeme vycítit něco zcela jiného. Jako by to byl jiný člověk, ze kterého vyzařuje asketismus, smutek, strnulost a utrpení. Naskýtá se tedy otázka, kam tohoto mistra jeho duchovní cesta přivedla a k jakému poznání ke sklonku svého života došel. Nebo snad, jaké břemeno na sebe vzal.

    O této proměně vypovídá i jeho stručný životopis, ve kterém je zmíněno také jeho poslední jedenáctileté životní období, ve kterém nebyl schopen komunikace, neměl vládu nad svým tělem a byl zcela odkázán na pomoc svých bližních. Tyto skutečnosti jsou v přímém rozporu s tím, co očekáváme, či co si myslíme o tělesné existenci a zdravotním stavu osvíceného mistra. Pokud by se mě někdo zeptal, jestli chci tohoto mistra následovat na jeho cestě, tak bych rozhodně bez zaváhání odpověděl, že ne.

    Co bylo příčinou této proměny by zřejmě mělo být námětem pro hledání jeho žáků a následovníků. Protože zastávám názor, že se nic neděje bez příčiny a že stav těla věrně odráží stav ducha, bylo by jistě zajímavé zjistit, co bylo příčinou této mistrovy duchovní změny. Za velmi „povedenou“ lze z tohoto pohledu považovat poslední dvoustranu knihy. Na její levé straně je příběh s názvem „Nesprávná cesta“ a na pravé straně značně zchátraný autor knihy, vyfotografovaný na konci svojí životní cesty. Je těžko říct, jestli se jedná o úmysl, či náhodu. Každopádně tato souvislost stojí za hlubší zamyšlení.

    Celkově lze knihu doporučit, ne jenom k ukrácení dlouhé chvíle, případně navození příjemných okamžiků. Pokud jste již knihy s obdobnou tématikou četli, tak v ní ale nic nového nenajdete.

                                                                                                                                                                                            LLV - únor 2005