Učení duší

Michael Newton PhD.
Eugenika, Bratislava 2003

     Jedná se o třetí a svým rozsahem nejobsáhlejší díl, který má rozsah 313 stránek. Kniha je přehledně rozdělena do šesti kapitol, z nichž každá je věnována samostatné duchovní problematice. Jednotlivé kapitoly jsou pro názornost opět proloženy množstvím příkladů, předkládaných formou záznamů ze sezení s klienty.

    Autor hned v úvodu naznačuje, jakým způsobem uvádí svoje klienty do hypnotického stavu. Tento popis považuji za velmi rozumný. Je totiž napsán tak, že člověku neznalému problematiky neumožní konkrétní následování a odborníkovi sdělí podstatu postupu.

    Newton používá praxi většiny hypnoterapeutů a do mysli svých klientů vkládá posthypnotické sugesce, což osobně považuji za nesprávné a nepřípustné. V některých otázkách se nemohu se závěry autora ztotožnit. Příčinu tohoto rozporu nacházím v tom, že se autor v rámci sezení velmi často dopouští zásadní chyby. Neformuluje svoji otázku tak, aby nechal klienta samostatně se projevit, ale formulací otázky přímo nabízí odpověď. V žádném případě se v těchto případech nebude jednat o stanovisko klientů, ale o stanovisko samotného autora. 

    V první kapitole, nazvané Duchovní svět autor popisuje, co se děje s duší po fyzické smrti člověka. Seznamuje nás v ní se základy uspořádání duchovního světa.

    Druhá kapitola, nazvaná Smrt, zármutek a útěcha je věnována kontaktům duší zemřelých osob s pozůstalými. Popisuje v ní způsoby, kterými se nás tyto duše snaží utěšit v našem žalu. Vnímavý čtenář v této kapitole jistě najde vysvětlení jevů, které se mu po smrti blízké osoby udály.

    Třetí kapitola, která je nazvaná Pozemští duchové, pojednává o kategorii duchů, kteří se i po svojí tělesné smrti zdržují a projevují v materiální rovině. Autor tyto duchy nazývá zjeveními. Okrajově zde vzpomíná i duchy přírodní. Svoji hlavní pozornost však opět zaměřuje na duše zesnulých osob.

    Zde jsem narazil na první podstatnou nesrovnalost. Autor tvrdí, že duch zemřelé osoby si je vždy plně vědom toho, že zemřel a že jeho pobyt ve hmotné sféře je jeho svobodnou volbou. Naproti tomu naše praxe ukazuje, že spousta duchů si vůbec svoji tělesnou smrt neuvědomuje a snaží se žít stejným způsobem, jak tomu bylo před jejich fyzickou smrtí. Tento rozdíl bude zřejmě způsobem rozdílným okruhem klientů, případně okruhem řešených problémů. V praxi se jedná většinou o duše, které před smrtí svého fyzického těla prožily značná traumata, jako tomu je například u sebevrahů, nebo mágů.

    Autor v této kapitole mimo jiné tvrdí, že existence démonů je pouze legendou. Nechci s ním v této otázce polemizovat, ale pro některé druhy bytostí se mi toto označení zdá být nejpříhodnější. Dále tvrdí, že posednutí člověka jiným duchem není možné. Toto jeho prohlášení je v rozporu se zkušenostmi mnoha jiných autorů i zkušenostmi mými. Argument, že se jedná o schizofrenii, v mnoha případech neobstojí. Některé projevy přivtělených duší jsou totiž tak agresivní, že se od pohledu spíše blíží projevům démona, než čemukoli jinému.

    Čtvrtá kapitola s názvem Duchovní obnova energie je, jak již její název napovídá, věnována obnově ztracené a poškozené energie. Jinými slovy, pojednává o nápravě škod, které jsme si svojí nezkušeností, za svého života sami způsobili. Autor zde podrobně rozebírá jednotlivé oblasti škod a ukazuje na odlišnost způsobů použitých při jejich nápravě. Popisuje také způsoby, jakými duše spojují dříve rozdělenou energii.

    Ukazuje se, že život v duchovní sféře je mnohem různorodější a zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. V žádném případě se nejedná o období sladkého nicnedělání a odpočinku po práci vykonané v materiálním světě. Že se v tomto období některá duše bude nudit, to opravdu nehrozí.

    Pátá kapitola se jmenuje Systém duševních skupin a pojednává o rozdělení duší do jednotlivých skupin na základě jejich vyspělosti a zájmové orientace. Mimo jiné tato kapitola také obsahuje výpovědi některých médií o způsobu, jakým se rodí nové duše. Najdete zde také popis Knihovny knih života, kde se duše mohou zabývat jak svojí minulostí, tak svojí budoucností a také si zde mohou vyzkoušet dopady svých různých životních rozhodnutí. Popis prožitků klientů po spáchání sebevraždy, kdy se bezprostředně po činu dostávají na velmi příjemná místa, je v příkrém rozporu s mými zkušenostmi z této problematiky. Prožitky mých klientů se totiž spíše blíží jistým formám očistce, než opisovaným rajským zahradám. V této kapitole naleznete také podrobně rozebranou problematiku barev ve fyzické i duchovní rovině.

    Poslední, šestá kapitola má název Rada starších. Autor v ní popisuje průběh předstoupení duše před hodnotící komisi vyspělých bytostí. V této kapitole autor rozptyluje obavy z nějakého rozsudku a trestu a ukazuje, že pravý opak je pravdou. Při těchto slyšeních se vesměs jedná o, v materiálním světě nezvyklou, empatii a shovívavost. Tyto skutečnosti můžeme na základě naší praxe jenom potvrdit. Nemůžeme však již bez výhrad souhlasit s názorem autora, že duše člověka se od počátku a výhradně inkarnuje pouze do lidské podoby. Na rozdíl od tohoto tvrzení jsme se měli možnost mnohokrát setkat s tím, že se klient v rámci sezení identifikoval s nižšími vývojovými formami. Pravdou zůstává, že se k nim po dosažení vyšší vývojové úrovně v rámci lineárního času nikdy nevracel. Tento rozpor si vysvětlujeme diametrálně rozdílným přístupem k průběhu sezení. V této kapitole autor také uvádí, že se u mnohých jeho klientů jednalo o inkarnace v řádech jednotek. Tato informace se mi zdá být málo pravděpodobná. V naší praxi se s tak málo vyvinutými dušemi nesetkáváme. Jejich přístup k životu je totiž natolik materiální, že duchovní, ani psychickou pomoc nevyhledávají. I když jsem se o tuto problematiku nikdy speciálně nezajímal, počet absolvovaných inkarnací mých klientů jde do stovek až tisíců. Možnou příčinou rozdílné situace může být také to, že se u nás inkarnují mnohem vyspělejší duše, než je tomu v USA. 

    I když se v některých popisovaných oblastech naše zkušenosti od autorových opět odlišují, považuji tuto knihu v dané oblasti za velmi hodnotnou. Proto stojí za to si ji přečíst a najít si čas i na čtvrtý, závěrečný díl jeho práce s názvem Vztahy duší.

LLV - 9.2005