Cesty duší
Michael Newton PhD.
Eugenika, Bratislava 2002
Autor knihy je vystudovaný psycholog s mnohaletou praxi, má doktorát z poradenské psychologie, je mistrem hypnoterapie a členem Americké poradenské asociace. V roce 1998 obdržel výroční cenu Národní asociace transpersonálních hypnoterapeutů za jedinečný přínos ke spojení mysli, těla a ducha. Už toto jistě není bez zajímavosti a můžeme se pouze podivovat, co je všechno ve světě možné. Svého prvního klienta uvedl do hypnózy v roce 1947, což je samo o sobě dostatečným předpokladem toho, že ví, o čem píše. Ve svém celoživotním díle se zaměřuje na oblast „mezi životy“, tedy období, které začíná naší fyzickou smrtí a končí opětovným zrozením. Jeho celoživotní práce vyšla v nakladatelství Eugenika shrnuta do čtyř knih s názvy Cesty duší, Osudy duší, Učení duší a Vztahy duší, které však lze číst i jednotlivě.
Právě tyto skutečnosti vzbudily můj zájem. Jedná se totiž o oblast, se kterou se při své práci poměrně často setkávám. Získat další informace, zkonfrontovat svoje poznatky a případně převzít dlouholeté zkušenosti známého odborníka bylo pro mne příliš lákavé. Kniha však může být díky svojí tématice zajímavá i pro běžného čtenáře, který se o tuto problematiku doposud nezajímal.
Z počátku ve mně vzbuzoval nedůvěru poměrně značný rozsah všech svazků. Hned po přečtení prvních řádků však bylo jasné, že v tomto případě tato skutečnost nebude na škodu. Kniha se čte velmi lehce, proto ji můžete klidně číst i jako beletrii z oblasti sci-fi. Stejně tak dobře ji však díky hodnotným údajům, které v ní jsou uvedeny, můžete považovat i za odbornou literaturu. Diskutovat by se dalo o nakladatelském počinu Eugeniky, která původní dva svazky rozdělila do čtyř a tím vše pouze zkomplikovala.
Jako poněkud rušivé spatřuji používání poměrně velkého množství odvolávek na jiné kapitoly, které při běžném čtení částečně komplikuje pochopení obsahu. Proto je vhodnější ke knize přistupovat jako k odbornému studijnímu materiálu. Tento autorův přístup zároveň ukazuje na předem precizně vytvořenou konstrukci celého knižního díla. Autor ve své práci používá svůj vlastní pojmový aparát, který však blíže neobjasňuje. Stejně tak neuvádí ani vzájemné vazby užívaných pojmů. Vzhledem k tomu, že si tyto významy můžeme pouze domýšlet, může snadno dojít ke špatnému výkladu a k nedorozumění. Teoretické poznatky a svoje závěry autor názorně prokládá záznamy ze sezení se svými klienty, což celé jeho práci dodává na autentičnosti.
Za zmínku stojí i
fundovaná předmluva překladatelky Daniely Pilařové, ze které je patrné, že sama
velmi dobře ví, o čem překládaná práce pojednává.
Vlastní kniha má 161 stránek a je přehledně rozdělena do osmi kapitol, z nichž
je každá věnována samostatné duchovní problematice. Jednotlivé kapitoly jsou pro
názornost proloženy množstvím příkladů uváděných formou záznamů ze sezení
s klienty.
První kapitola má název Smrt a odchod. Jak již sám název napovídá, autor se v ní poměrně stručně věnuje okamžikům smrti a období bezprostředně po nich. Obsah kapitoly se v ničem neodlišuje od informací, které předkládají o tomto období jiní autoři.
Druhá kapitola s názvem Brána do duchovního světa se zabývá způsobem, jakým se duše dostává do duchovního světa. Této problematice je opět věnováno pouze pár stránek a opět zde nenalezneme žádné překvapivé informace.
Třetí kapitola Návrat domů popisuje příchod do duchovního světa a setkávání se s nejbližšími přáteli a průvodci. Ozřejmuje příčiny a jednotlivé formy těchto setkání.
Čtvrtá kapitola má název Ztracené duše. V této kapitole autor stručně popisuje problematiku duší, jejichž posmrtná pouť neprobíhá běžným způsobem. S touto problematikou se ve svojí praxi setkáváme poměrně často a dle mého názoru by si zasloužila podstatně větší prostor. Její závažnost je totiž mnohem větší, než je tomu u ostatních rozebíraných témat. Její projevy jsou také většinou mnohem dramatičtější, než jak je autor popisuje.
Pátá kapitola se jmenuje Orientace. Je v ní popisováno období vnitřního přeorientování duše z prostředí hmotného světa na svět duchovní. V této kapitole se můžete seznámit i s jedním z možných pohledů na problematiku sexuální orientace člověka.
Šestá kapitola se jmenuje Přechod a najdete v ní popis přechodu duše z pozemského prostředí do duchovního světa, který je jejím skutečným domovem. Způsob a rychlost tohoto přesunu se liší podle vyspělosti konkrétní duše. Na základě našich zkušeností nemůžeme souhlasit s tvrzením autora, který uvádí, že se již jednou dosažená vývojová úroveň duše nemůže snížit. V praxi se až příliš často setkáváme s tím, že po závažném životním selhání nastává strmý vývojový pád. V této souvislosti si pouze těžko můžeme představit, že by celková vývojová úroveň, například hromadného vraha a sadisty byla stejná před jeho narozením jako po vykonání jeho skutků. Tím bychom mimo jiné popřeli i karmické zákony. Při pozorném čtení naleznete více závěrů, se kterými by se dalo úspěšně polemizovat.
Sedmá kapitola se jmenuje Umístění. Najdete v ní princip začlenění duší do jednotlivých primárních studijních skupin. Dále zde autor popisuje vztahy jednotlivých duší i jejich skupin mezi sebou. S touto oblastí úzce souvisí problematika barev duší, o které zde rovněž najdete základní informace.
Poslední, osmá kapitola má název Průvodci. V této kapitole autor popisuje institut duchovních průvodců, kteří jsou někdy označováni za anděly. Ukazuje zde jejich rozdělení a způsoby, kterými nám pomáhají při našem životě ve hmotném světě.
I když se v některých popisovaných oblastech naše zkušenosti od autorových odlišují, považuji tuto knihu za velmi hodnotnou. Proto dle mého názoru stojí za to si ji přečíst a najít si čas i na druhý díl autorovy práce s názvem Osudy duší. S tímto dílem vás seznámíme v příští aktualizaci.
LLV - 8.2005