Reinkarnace

Thorwald Dethlefsen

    Úvodem musím přiznat, že jsem ke čtení knihy nepřistupoval nezaujatě a bez očekávání. Autorovo jméno a odborná praxe slibovaly zajímavé informace z oboru, kterému se sám věnuji. 

    Popis terapie se mi zdá být příliš začátečnický a poznamenaný vědeckým omezením autora. Přesto je ale obdivuhodné, že člověk s jeho minulostí a současným profesním postavením je ochoten vůbec o této problematice psát. Osobně jsem byl zvědav na odlišnosti hypnotického přístupu k regresní terapii proti tomu způsobu, který používám já. Osobně jsem si od využití hypnózy v některých oblastech sliboval podstatný přínos. Zkušenosti autora však ukazují, že v obou přístupech není podstatných rozdílů, a že hypnotický přístup si není nutno vůbec idealizovat.Autor se v něm setkává se stejnými problémy jako já bez něho. Výhodnost hypnózy spatřuji pouze v použití při některých konkrétních problémových situacích. Její nesprávnost spatřuji zejména v jejím rozporu s karmickými zákony a jako nevýhodu spatřuji zejména to, že umožňuje a svádí ke vkládání sugescí na místech, kde jejich použití není vůbec nutné, ale ani vhodné. Také délka terapie je u obou metod srovnatelná. Pokud autor uvádí, že se po dvaceti hodinách dobere s klientem příčiny jeho problémů, osobně jsem si představoval, že použití hypnózy tuto dobu výrazně zkrátí.  

    Z odborného hlediska musím mít výhrady vůči některým tvrzením autora. Například jeho model člověka ve složení duch – duše – tělo, bez jasných definic, co se pod kterým pojmem skrývá, mi připadá poněkud zmatené a do vytracena jdoucí popis vazeb jejich fungování mě příliš nepřesvědčil. Rovněž tak jeho tvrzení, že pro odstranění problému stačí jeho příčinu přenést z nevědomé do vědomé oblasti, odporuje mým zkušenostem a zavání značným zjednodušením celého problému. Upřímně řečeno, nemohu ani uvěřit, že může tímto způsobem dosahovat popisovaných výsledků. Na druhou stranu jsem některé jeho vědecké rozbory chování klientů shledal jako velmi podnětné. Jeho úvahy o tom, kdy klient popisuje skutečnou událost a kdy z nějakého důvodu pouze fabuluje, jsou každopádně přínosné. Je to známý problém, se kterým se ve své praxi setkávám také. Spíše mě však udivilo, že se s ním za použití hypnózy autor setkává také. Autorem popisovaný způsob cesty po emocích se mi v praxi příliš neosvědčil a ukázal se mnohdy jako zavádějící. Nalezení somatik, které se za těmito emocemi skrývají, a jejich zpracovávání se v praxi ukázalo jako cesta daleko jistější.  

    Dethlefsenem předkládané filosofické závěry mají svoji logickou a překvapivou hloubku. Na rozdíl od mnohých jiných autorů dokáže i poměrně velmi složité a na představivost náročné problémy zpřístupnit čtenáři velmi srozumitelnou formou. Informace uváděné v této části knihy určitě stojí za povšimnutí a plně se ztotožňují s mými poznatky z této oblasti. Osobně je považuji za daleko důležitější než uváděné příklady z hypnotické praxe autora. Zejména autorovy názory na svobodnou vůli člověka, možné způsoby jeho rozvoje, otázky času a prostoru jsou velmi dobře podány. 

    Autorem prezentované metodě bych si dovolil vytknout dnes tolik módní používání sugescí, nebo chcete-li, programování. Toto dle mého názoru nejen že není v souladu se zákony karmy, ale daný problém ani neřeší, spíše jenom jej překrývá jiným obsahem. Navíc se v praxi velmi často setkávám s negativním působením takto použitých postulátů. Programátor je totiž používá vždy ve zcela konkrétní situaci a jejich funkčnost je většinou určena pro zcela konkrétní čas. Žádný programátor však není tak dokonalý, aby dokázal ošetřit všechny situace, které mohou nastat. Postulát si totiž člověk nese trvale s sebou a ten se pak uplatní ve zcela jiném čase a za zcela jiných okolností, než pro jaké byl určen. Tím pro člověka vzniká další, mnohdy velmi závažný problém, který si navíc ani sám nezapříčinil. Proto se domnívám, že autor svým klientům sice v přítomnosti dočasně pomůže, ale zároveň jim zakládá na nové problémy v budoucnosti. Osobně mně udivilo, že člověk s tak dobrým esoterickým cítěním tuto skutečnost přehlédl.

    Autor při použití hypnotické techniky předem svému klientovi vymezuje mantinely, ve kterých se má pohybovat. Toto klientovi zabraňuje setkat se a prožívat  poměrně širokou škálu jevů, které jsou mimo Dethlefsenem vymezenou oblast. Toto omezení je dle mého názoru na škodu celé terapie a odporuje zásadě přijímat vše, co terapeutický proces přináší. Celkově pak v použití hypnózy vidím dobrého pomocníka, ale zlého pána. 

    Kniha je zcela jistě poplatná své době (originál byl publikován v roce 1976). Podle autorova přístupu předpokládám, že je dnes ve svém poznání a praxi někde zcela jinde. Jistě by bylo velmi zajímavé seznámit se i s tímto vývojem. Celkově má kniha svoji nespornou hodnotu, pro mě osobně byla cenným přínosem a rozhodně stojí za to si ji přečíst.