Adelma von Vay
/************************************NADPIS_KONEC*****************************/> /************************************OBRAZEK*************************************/>
/************************************OBRAZEK_KONEC*******************************/>
/************************************TEXT***********************************/>
Úvod knihy na mě zapůsobil velmi dobrým dojmem. Jeho autor je s prací autorky a duchovní problematikou všeobecně zcela jistě velmi dobře obeznámen. Z jeho slov je cítit moudrost, ke které není co dodat. Osobně lituji toho, že necítil potřebu podepsat se pod svoje řádky. Stejně tak bych uvítal jeho interpretaci některých použitých pojmů.
Obsah knihy působí smysluplnějším dojmem, než první díl, jehož
obsah se mi zdál příliš samoúčelný. Tato změna mého vnímání byla
způsobena tím, že se autorka zaměřuje na popis konkrétních případů
léčby svých pacientů. Jako technický nedostatek spatřuji použití
terminologie, která mě osobně není známa a její výklad může být
různý podle znalostí jednotlivých čtenářů. Připouštím, že to může
být způsobeno tím, že jsem neměl možnost přečíst autorčiny jiné
práce, na které se odvolává. Například „Duch, síla, hmota“. Použití
klasické duchařské techniky, kdy je médium většinou dobrovolně
posednuto konkrétním duchem osobně nepovažuji za nejvhodnější
řešení. Z mého pohledu se jedná o berličku pro ty, kteří se nejsou
schopni oprostit od svého těla a tudíž nemohou s těmito duchy
komunikovat přímo. K popisovaným případům není co dodat. Autorka při
jejich léčbě využívala kombinace svých konkrétních možností a
dosahovala při tom evidentně dobrých výsledků. Osobně bych mimo
strohého popisu dění uvítal i nějaký doplňující autorčin komentář.
Jako částečně zavádějící zde spatřuji křesťanské pojetí celého dění.
Podle mého názoru by vše fungovalo stejně dobře i v kulturním
prostředí jiných náboženství a za použití jiné terminologie. Z mého
pohledu je zde uveden všeobecný důležitý rys, kterým je skutečnost,
že existuje oblast fyzických, případně duševních projevů, která je
zapříčiněna přivtělenými duchy. Jejich vyléčení je pak běžnými
metodami zcela nemožné. Po odvedení ducha, který problémy způsoboval,
projevy velmi rychle mizí. K obdobnému efektu se snaží i bez
hlubších znalostí problematiky přijít prostřednictvím elektrošoků i
materialističtí psychiatři. Elektrošoky sice mohou ducha, který
problémy zapříčiňuje, vyhnat, ale vzhledem k drastičnosti metody a
neetičnosti tohoto jednání s ním nemohu souhlasit. Obsah knihy,
který je zaměřen pouze na jednu oblast může ve čtenáři vzbudit mylný
dojem, že všechny nemoci jsou zapříčiněny působením duchů, v praxi
tomu tak zcela jistě není a odstranění zdravotního problému v celé
jejich komplexnosti není tak jednoduché. Popsané příběhy ukazují
jednu z forem osudu duchů. Popisují duchy, kteří zemřeli za
nepříznivých okolností a neodešli do Světla. Jejich další existence
je pak velmi těžká a nepříjemná. Vzhledem k tomu, že si v podstatě
neuvědomují svoji realitu, bývá praktické řešení tohoto stavu
většinou obtížné a zdlouhavé. Z jejich osudu si pak může vzít každý
ponaučení pro svůj vlastní život a postoj k této problematice.