Žena

Prvotní stav
    Jsem žena, na hlavě mám šátek. Je rok 1560. Chalupu máme malou a na spadnutí. Jsme chudí. Jsem těhotná a zlobím se. Naštval mě manžel. Jsem naštvaná a nikdo tu není. Potřebuji někoho, abych to s ním zkonfrontovala. Nemáme co jíst, manžel nepřinesl peníze, vůbec nepřišel, čekám až přijde. Myslím si, že se zpozdil, protože peníze někde prošustroval. Měl přijít z práce, dělá na šachtě. Je někde v hospodě. Děti jsou venku a já jim nemám co udělat k jídlu. Jsem z toho nešťastná. Opakuje se to, nic s tím neudělám. Je mi to líto. Neumím si s tím poradit. Přemýšlím, kam půjdu o něco poprosit. Dělám to často, tak se bojím. Nevím kam jít. Přemýšlím, jestli mám jít za ním do hospody. To mi ale nepomůže. Jdu za kamarádkou, dává mi trochu mléka, víc nemá. Jsem z toho bezradná. Je to stále dokola. Nemáme co jíst. Jdu z toho mléka udělat kaši pro děti. (pláč) Pro sebe nic nemám. Volám děti, mám hlad a vztek. Cítím horko, sevření žaludku, strach. Je to neřešitelná situace. Děti se nají. Děti jsou dvě, já jsem krátce těhotná, manžel to ještě neví. Děti jsou spát, já také. Jsem ztrápená. Čekám až manžel přijde, bojím se. Cítím horko, sevření na hrudi a v žaludku. Nechce se mi žít. Usínám.
    Ráno se budím. Manžel tu není. Je léto, teplo. Jdu ven. Děti ještě spí. Příroda je krásná. To těhotenství vidím jinak než včera a chci žít. Musím něco udělat. Jdu hledat manžela. Nechám ho, jak spí venku. Budím ho. Nemám ho ráda. Neumím s ním nic pořídit. Říká, že peníze nemá. Propil je. Je naštvanej, asi ho to mrzí. Má mě rád. Říkám mu, že nemáme co jíst. Omlouvá se. Říká, že nějaké peníze sežene. Jdu domů. Odcházím zpátky k dětem. Nemám jim co dát k jídlu. Mám hlad. Čekám. Manžel přináší trochu něčeho k jídlu. Jím. Chci s ním o tom mluvit. Říkám mu, že jsem těhotná a musím něco jíst. Proč to dělá? Je hloupej, vůbec to nechápe. Nemůžu to jídlo pořád dokola někde shánět. Pořád se to opakuje. Nemá zodpovědnost, nevěřím mu. Žijeme takto už dlouho. Při rozhovoru jsem apatická, unavená. Nemám energii na to, abych něco udělala. Tuším, že se nic nezmění a o to dítě přijdu. Půjdu nasbírat nějaké byliny. Nechci s ním už mluvit, je to zbytečný. Nemůžu to změnit. Dělám aspoň to, co můžu. Jdu na louku a sbírám bylinky na čaj.

    Umírám při porodu. (pláč) Nemám sílu na to, abych dítě porodila. Jsem apatická. Vnímám, jak slábnu a dítě chce ven. Je tu nějaká bába, která mi pomáhá. Jsem zpocená, je mi horko a pláču. Ale jenom tak odevzdaně. Manžel ani neví, že rodím. Děti mám u kamarádky. Porodní bába mi pomáhá. Já nemám sílu. Bolí to. Mám žízeň. Dává mi napít. Je tu špína. Jsem špinavá a zpocená. Slábnu. Porodní bába mě nechává bejt. Umírám.
    Odděluju se. Tělo tu leží. Vidím ho. Je tam i to dítě. Beru si ho sebou. Už se cítím dobře. Jsem klidná. Jsem ráda, že mám to dítě sebou. Jdeme nahoru, do Světla. Jsme spolu, to mi dělá dobře. Dívám se dolů. Moje dvě děti si bere kamarádka. Manžel se upíjí k smrti. S dítětem se oddělujeme. Nevadí mi to, jsem s ním stále spojená. Procházím si ten život, který jsem si prožila v bídě a nouzi. Manžel mi byl úplně k ničemu. Nedokázala jsem ho donutit, aby pro nás něco udělal. Byla jsem na něm závislá. Nebyl to dobrý život, jsem ráda, že ho mám za sebou. Bylo v něm hodně utrpení. Měla jsem se v něm naučit víc prosadit. Nepovedlo se mi to. Nezvládla jsem to. Musím si to zkusit znovu. Potřebuju si odpočinout a nachystat se, jak to udělám příště. Odpočívám dlouho. Plánuju si nový život. Už mám energii. To dítě chci sebou, aby se mohlo narodit. Nebudu chudá, budu na tom líp. Budu mít děti a manžela. Bude to ten samý. Budeme v lepších podmínkách. Nebudu si ho vážit. On se bude snažit. Budu na něj zlá a budu ho držet zkrátka. Budeme mít statek a on bude sedlák. Narodím se v roce 1920 ve Francii.

Po čtyřech průchodech.

Změněný stav
    Je těžká doba. Jsem těhotná a musím něco udělat. Jdu tam, kde manžel pracuje. Jsem rozhodnutá, že ty peníze přinesu. Čekám tu na manžela. Ty peníze už dostal. Je to hodně málo. Chci je od něj všechny, kvůli sobě a dětem. Je naštvanej, nechce mi je dát. Je mi to jedno. Přesvědčuji manžela, aby nám dal peníze a rozdělil je na čtyři části. Jeden díl si nechává manžel, tři si odnáším domů. Ani se mu nechce domů. Jdu sama nakoupit jídlo. Zvažuju, jak to udělám, abychom vyšli. On má právo si se svojí částí udělat co chce. Chci si ušetřit na nějaký zvíře. Třeba na kozu a slepice. Napadá mě, že je sezóna a mohla bych se pozeptat na nějakou sezónní práci. Na statku potřebují dočasnou výpomoc. Mám z toho radost. Nabízejí mi za práci dvě slepice. Děti budou mít radost. Každý den ráno beru děti a jdeme na statek. Pracuju, vytahuju brambory, zvládám to. Děti mi pomáhají. Jsme tam do odpoledne. Na statku nám dávají najíst. Domlouváme se na další den a jdeme domů. Objevuje se manžel. Ptá se, kde jsme byli. Děti mu vypráví, co jsme dělali a že jsme tam dostali jídlo. Doma jídlo není. Za peníze jsem koupila slepice. Vztah mezi náma není dobrý. Co mám dělat s takovým materiálem (smích). Manžel jde do práce a my s dětmi na pole. Pracujeme. Děti jsou rády. Mají tam další děti, pomáhají mi a hrají si. Každý den dostáváme najíst. Až budu mít další peníze, tak si zase koupím slepici. Přicházíme večer domů, manžel tu není. Je mi to jedno. Pak přichází. Taky se mu ulevilo. Vidí, že je nám líp. Vysvětluju mu, že kdyby chtěl, tak se budeme mít líp. Za vydělané peníze si můžeme koupit zvířata a budeme se mít líp. Můžeme si koupit i kozu. Ty peníze potřebuju. Nechápu, jak může vydržet dělat tak těžkou práci a tak málo při tom jíst. Vypadá, že to dlouho nevydrží. Říká, že se to pokusí změnit. Je nám oběma líp. Když to řešení vidí, tak je to i pro něho dobrý. O výplatním dnu za ním přicházím do práce. Manžel mi dává všechny peníze. Půjdeme koupit nějaký zvíře. Mám radost.

    Už máme i kozu. Je bílá, má malé růžky a bradu. Kluci si s ní hrajou. Jdou na mě porodní bolesti. Staršího syna posílám pro porodní bábu. Cítím se dobře. Úplně jinak, než předtím. Připravuju věci, které jsou potřeba. Manžel je v práci. Čekám až přijde pomoc. Bolí mě záda. Mám bolesti. Jsou stejný, jak je znám z tohoto života. Přichází porodní bába. Porod je rychlý, zvládám ho dobře. Bába mi pomáhá. Kluci jsou venku. Bolí mě břicho, jsem ale šťastná. Bába mi radí, co mám dělat. Vyklouzla holčička. Jsem unavená, ale šťastná. Bába ji dává ke mně. Dělám jí křížek na čelo a jméno Anežka. Kolem je Světlo. Ještě musím ležet. Manžel přichází domů. Už je to mezi náma lepší. Jde se podívat na holčičku. Je šťastný. Porodní bábě dávám za službu vajíčka od těch slepic. Holčičku mám u sebe a ležím. Usínám.

    Vše se obrátí k lepšímu, když najdu řešení.