Temná paní

Je mi pár let, jsem v kuchyni a sedím v postýlce. Ještě neumím mluvit.  Je tu máma, která myje nádobí. Mezi náma je zase ta paní. Je celá černá a kouká se zezadu na mámu. Má dlouhé, střihem staré černé šaty. Její energie je také černá. Vychází z ní černé vlny do všech směrů. Jako by svoji černou energii rozsévala po celé místnosti. Je to bolavé, zlé.

Pořád je mezi mnou a mámou. Vidím to tenké lanko, které mě propojuje s mámou. Ta paní ho přesekává. Bolí mě z toho na prsou. Je to celé špatně. Máma nic necítí, klidně si dál myje nádobí. Jako bych tu nebyla, jako bych neexistovala. Jsem z toho překvapená. Cítím tíhu na prsou a smutek. Pochází to z toho odpoutání, z té samoty. Chci na to mámu upozornit. Ta paní se na mě nedívá, soustředí se jenom na mámu. Nemůžu s tím nic dělat. Jsem celá strnulá, paralyzovaná. Kolem sebe cítím tlak a bezmocnost. Držím se rukama postýlky. Paní se přibližuje ke mně. Může si se mnou dělat, co chce. Utlačuje mě svojí divnou láskou. Vůbec necítím spojení s mámou. Paní se naklání nade mně.  Cítím strašný příval černé energie. Není mi to vůbec příjemné. Vnímám tu energii jako závaží. Tlačí mě k zemi. Přitom na mě ta paní nemůže. Zůstává na mém povrchu a nemůže do mě proniknout. Rozprostírá se všude kolem mě. Obaluje mě jako vajíčko. Nechce mi při tom ublížit. Neslyším ji mluvit, neotevírá pusu. Komunikuje se mnou jenom vnitřně. Cítím se hodně otupěle. Jsem malá a jsem sama. Sděluje mi, že jsem její a ne mojí mámy. Ona chce být mojí mámou. Je to z její strany takové zvláštní objetí, když se tak rozprostírá kolem mně. (pláč) Nechci ji poslouchat. Ještě víc mě stahuje, až jako do klubíčka. Tlačí mě to. (choulí se do klubíčka) Cítím ji v zátylku. Nikdy mě nenechá být, jsem její dítě. Nemám sílu s tím bojovat. Chce se mi spát. Hrozně mě to vysává. Máma pořád umývá to nádobí a je ode mě oddělená. Ta paní si hýčká kuličku, která ze mě je. Dává mi nějakou malou černou kuličku jako dárek. Je to její energie, se kterou si můžu hrát.

Setkali jsme se spolu už ve čtrnáctém století. Nemůže žít svůj vlastní život, protože jí stále chybím. Milovala a objímala mě tak, až mě zabila. Strašně mě stlačuje. Nechce se mě vzdát. Paní se mění a odplouvá pryč. (proces odvedení duše)

Do kuchyně přichází strejda. Bere mě do náručí. Ulevuje se mi. Jsem chráněná strejdou. Máma je pořád vzdálená a žádné pouto s ní necítím. Je pořád daleko. Na hrudi mě bolí, i když dýchám. Chybí mi to přerušené pouto. Vracím se do malého dítěte a obnovuji svoje propojení s mámou. Provaz mezi náma je tenký, ale je tam. Cítím úlevu. Energie z mojí hrudi odchází k mamince.