Nikita
Můžu ti říkat Nikito? Ano, můžeš, to jméno se mi líbí, i když se jmenuji jinak. V těle Václava jsem už dlouho. (má problém najít přesný čas) Vidím školní dvůr, na kterém si hrají děti. Vidím to seshora. Vybírám si Václava, protože je sám a nešťastný. Je smutný, že nemá kamarády, proto si je vymýšlí. Je pro mě snadné splynout s jeho představou. Představa se následně stane tělem. Je to jako sen. Vybrala jsem si ho proto, že jsem zlá a mám trpět. Třeba když budu dost trpět, tak se osvobodím. Mám to za trest. Uložil mi ho Bůh.
Myslím jenom na sebe. Jsem tak krásná a všichni mě chtějí. Dělám si z nich srandu. Až mně jeden z nich zabíjí. Je to moc dávno. Mám na sobě nějaké strašně složité šaty. Vládne tu nějaký císař. Žiju v Praze, bydlím u Staroměstského náměstí. Je mi devatenáct let. Mám krásné šaty se šněrovačkou. Na hlavě stříbrnou paruku. On mi dává strašně drahý parfém a já ho schválně rozbíjím. Chci ho potrápit, vyzkoušet. On se moc zlobí. Vidím nůž v jeho ruce. (pláč) Bodá mně několikrát do břicha. Ztrácím vědomí.
Potom se dlouho toulám bez těla. Vidím toho hodně, ale nemůžu nic dělat. Hledám ochranu a možnosti. Trvá to dlouho. Je mi zima, bez těla mi je pořád zima. Toužím po teple lidského těla, po doteku, po lásce po blízkosti. Dlouho s tím nemůžu nic dělat. Dospělí do sebe nikoho nepustí. Nejde to, myslí si, že jsem duch. Zahání mně. Nic nechápou. Děti to chápou, ty tomu rozumí. Jsou tak jemný a čistý. Můžu k nim jenom na chvíli na návštěvu. Myslí si, že je to pohádka.
Václav se do mě, do přeludu, zamilovává. Má na sobě zelené tylové šaty. Aspoň na chvíli v něm můžu žít. Jsem jako princezna, která udílí rozkazy svým sloužícím. Je to krásný, ale krátký. Pak přichází jiné ženy a on na mně zapomíná. Měly opravdová těla. Je to takový rozumek. Pořád nad něčím špekuluje a stejně nic neudělá. Byl by mužem, kdybych s ním nebyla já. Můžu za to já. Je to můj nešika. Moc přemýšlí. Neumí se nudit.
Už to nemá význam. Už není kam jít. Chci jít někam, kde není nic. Dát mu pokoj. On to zvládne sám. Naše soužití je láska, která hubí sama sebe. Už to nejde dál. Mně nikdo nechce, už tu nemám být. Jsem tu navíc. Nevím, jestli mně miluje aspoň on. (smích) Už nemám na nic sílu. Žiju jenom z přijetí, potěšení a chvály. Chci milovat T, ale ani on mne nechce, protože žije s P. Ta je tak krásná a divoká jako jsem byla já. Je hodně romantická. Já jsem taková špinavá svině. Moc jsem se v životě zašpinila. Toto je můj trest. Mám pocit, že to je už u konce. Tam někde nahoře je zlatá nit, hodně zlatých nití. Je tam krásně a teplo. Jako bych ztrácela paměť. Jsem unavená a je mi smutno. (pláč) Všechno jsem posrala.
Už vím, jaký to je. Chtěla bych zase mít mladé a krásné tělo. Není co odpouštět, byla to jenom zkušenost. Jistý druh lásky. Cítíme to tak oba dva. Stálo to za to. Václav mi bude chybět. (pláč) Jmenovala jsem se Lukrécie. Je to tak dávno, že jsem na to skoro zapomněla. Vidím tunel vedoucí nahoru. Cítím se jako vlající oblak. Je to jako bych se rozpouštěla. Nic tu není. Je to nic, po kterém toužím. Jenom se vznáším. Potřebuji hodně odpočívat.