Přivtělená duše
Duše kamarádčiny prababičky se do mne přivtělila, když jsem byla zrovna po nemoci, bez energie a unavená. Kamarádka za mnou přišla ve stavu, kdy ji už nějakou dobu nebylo psychicky zrovna nejlépe, a já cítila, že se s ní děje něco vážného, ale nevěděla jsem co to je. Den po její návštěvě jsem se začala cítit tak nějak divně i já. Byla jsem ještě mnohem unavenější, podrážděná a celkově to byl takový zvláštní cizí pocit. Nedokázala jsem jej však pojmenovat. Následující dny a týdny se vše stupňovalo. Byla jsem jako vyměněná, přecitlivělá a vše jsem si brala velmi osobně. Bála jsem se, abych neřekla něco špatného, protože jsem měla neustálý strach, že mě někdo nebude mít rád. Jakoby najednou záleželo jen na tom. Stále jsem opakovala, že se necítím sama sebou. Po necelých dvou týdnech jsem začala mít podezření, volala jsem kamarádce, abych se jí zeptala, zda se jí náhodou po naší schůzce neulevilo. Kamarádka mi mou domněnku potvrdila.
Při odvádění přivtělené duše do Světla, které nastalo cca po 3 týdnech, pro mne bylo alarmující zjištění, jak za těch pár týdnů cizí duše rozšířila svůj vliv po celém mém těle. Byla jsem už úplně bez energie. Uvnitř jsem ji viděla jako malou, černou, ukřivděnou a nešťastnou stařenku, která celý svůj život toužila jen po lásce. Tuto nenaplněnou touhu se snažila si zprostředkovat nejprve skrze mou kamarádku a potom mým prostřednictvím. Během sezení bylo nutné ji laskavě přesvědčit a vysvětlit, že ve světle jí bude lépe a pokud opustí moje tělo a odejde, bude se moci znovu narodit a prožít svou vlastní lásku skrze své vlastní tělo. Jakmile přijala tuto myšlenku, změnila se z malé černé stařenky na svítící babičku a byli jsme schopni ji odvést. Po jejím odvedení nastala velká úleva a klid. Bylo zajímavé si postupně uvědomovat, nakolik mé chování ovlivňovala. Hned po sezení zmizelo mnoho negativních myšlenek a ten silný pocit, že to nejsem já.