Cesta tří duší do jednoho těla

     1. Klient - M.

    Je to ještě před porodem. Mám jen hlavičku. Ale něco s ní není v pořádku. Jako by to byla jenom část, něco je tam potřeba dodat. Ale co mě zaplňuje, je cizí. Nepatří to sem. Část toho je hrozně zlá a část dobrá. Něco, co mě má kontrolovat - co dělám a jak se chovám. Má mi to pomoct sebe kontrolovat. Dát mi charakter. Teprve teď můžu na svět. Ale mám pocit, že to není to pravý, co jsem chtěl. Tu zlou část z toho jsem nechtěl. Teď, když to vím, můžu se toho zbavit. Můžu ji poslat pryč. Můžu s ní komunikovat. Chce, abychom jí říkali Anežka. Neví, proč přišla, dělá svou práci. Dělá to každýmu - zlo. Neví, proč to dělá, ale ví, že jsem o ní neměl vědět. Nedělá jí to dobře, protože teď není tolik silná. Když o ní vím, nemůže mě tolik ovládat. Neví, jestli by chtěla mít své vlastní tělo. Musí o tom ještě přemýšlet. Je tam ještě jedna - dobrá, té můžeme prý říkat Evča. 

    Jsem teď plný energie. Je to před porodem. Musím si s sebou vzít vše. Musím si to rozmyslet, kolik energie chci. Pak už to nejde změnit. Chtěl jsem moc energie, ale oni mi dali s sebou ji. Takhle jsem to nechtěl. Nevím, jestli to je za trest. Teď se musím připravit. Cítím, jak se nabíjím energií. Ale nevím, jestli je už správný čas. Mám smíšený pocit - chce se mi a zároveň ne. Slunce mě nabíjí. Je to moc příjemný. Co si nevezmu teď, později už nebudu moci. Nejsem si jist, zda bych měl jít, protože mám ji. Jestli nebudu mít dost energie, nepůjdu, skončím to. Mám to vzdát? Mám čekat na druhý pokus?

    Rozhodl jsem se jít s ní, ale jestli to nepůjde, tak to kdykoliv ukončím. Kvůli ní. Ona tam nemá co dělat. Váhám, už jsem se rozhodl, ale nemám z toho radost. Zkazilo mi to chuť. Cítím nejistotu. Už si tolik nevěřím, že to zvládnu. Mám něco zvládnout, kvůli té energii. Ale asi to nemám vědět. Už jsem se definitivně rozhodl, že půjdu. Je to správné rozhodnutí. Musím ji hodně potlačit. Není mi neznámá, jen jsem ji tu nechtěl mít. Ona by mě taky chtěla poslat pryč a být tu sama. Chce tohle tělo, protože pak by vyhrála, bylo by to pro ni zadostiučinění. Stalo se jí něco hroznýho. Myslím, že není tak zlá, jen se jí něco hroznýho stalo. Chci jí pomoci.

    Ta druhá je hrozně malinká, nevýrazná - malej, bílej, světlej flíček. Jen tak leží, relaxuje, možná medituje. Nedělá nic ošklivýho. Asi je důvod, proč máme být spolu. Znám tu duši z dřívějška, máme spolu hezký vztah. Mám ji rád. Nemáme žádný dluh. Už jsme se mnohokrát setkali

     2. duše - Anežka

    Jsem mladá žena. Vidím hromadu těl. Jsou černý - je to nacistický koncentrák. Stojím před věží. Stojím vedle nějakého mrtvého těla. Koukám na tu věž a čekám, až mě zastřelí. Pomáhala jsem nosit těla. Jsem poslední živá. Ten, kdo mne má zastřelit, je mi blízký. Cítím hrozně velký pocit zklamání, pocit, že jsem podvedena. Sloužila jsem mu. Dělala jsem pro něj spoustu věcí - uklízela, chystala věci a asi jsem s ním i spala. Mám ho ráda. Neslibovala jsem si, že s ním budu, ale chtěla jsem přežít. Přemýšlím, proč se mi to stalo. Kde jsem udělala chybu. Teď nevím, jestli se chci pomstít nebo mu být nablízku. Řekl mi, že mě zabijí. Když mne mají zabít, tak ať to je on. Otáčím se k věži a čekám, až mne zastřelí. Padám na zem. Možná to musel udělat, i když nechtěl. Opouštím tělo. Koukám na něj. Mám pocit, že nahoře vidím mraky a nějaký duše. Jen tak plavou. Vidím malý Světýlko. Jako sluníčko. Sluníčko to ale není. Není to něco, kam bych chtěla jít. Bylo by mi tam smutno. Musela bych opustit to tělo dole. Mám pocit, že to tělo ještě nekončí. Mělo by pokračovat. Rozkládá se. Nemá cenu s ním zůstávat. Chtěla bych nové tělo. Světlo nahoře ale už není. Teď jsem někde, kde nic není. Světlo nevidím, asi není pro mě. Ostatní duše odchází nahoru do mraků, asi jdou za tím Světlem, aby tam dostali nové tělo. Možná se tam i bojím. Myslím, že jsem tam ale už dřív byla 

    Jdu odtud pryč k malému tělíčku. Někomu ho přebírám, vytlačuji ho. Zůstávám tam jenom já. Jsem silnější. Znám ty rodiče. Už jsme spolu byli v dřívějších životech. Chci být s nimi. Je mi s nimi dobře. Oni mě ovšem nechtějí. Z nějakého důvodu mne nesnáší. Odcházím z toho tělíčka. Nemůžu se tady schovávat, našli by mne. To tělíčko umírá. Neschovala bych se v něm. Jdu do nejbližšího možného tělíčka, abych byla nablízku. Rodiče prvního tělíčka jsou v tomhle těle mojí babičkou a dědečkem. Našla jsem si tělo, ve kterém se můžu schovat. Myslím, že to nezpozorovali. Myslím, že mi tu s nimi bude fajn.

    Na světlo ještě nejsem připravená, nechce se mi tam. Je příjemnější tam nejít. Ve Světle mi bude přidělena nějaká role. Chci to oddálit. Bojím se, co by mi tam přidělili. Napáchala jsem toho spoustu a teď mám strach.

    3. duše - Evča

    V klidu odpočívám, nic nevnímám, jak to plyne. Nemám moc chuť do života. Odpočívám s M. Mám pocit, že jsem jeho součástí. Doteď jsem odpočívala a bylo mi fajn.

    Je tu kolona osobních aut. Čekám na konci. Trvá to hrozně dlouho. Jsem mladý řidič většího náklaďáku. Asi někam spěchám. Kolona je v jednom směru. Staví se tu dálnice. Vyjíždím do protisměru, protože žádný auta nejedou, abych tu kolonu předjel. Předjíždím ji. Kolona jde skrz tunel. Vjíždím tam a srážím cyklistu a jedno auto v protisměru. Cyklista je mrtvý a já taky. Vznáším se zároveň s cyklistou. Čekáme na Světlo. Já se vracím zpátky do těla. Probírám se a jsem vzhůru. Dívám se, co jsem způsobil. Odklízejí to tu a já jsem v pořádku. Mám naražený břicho a žebra od volantu. Odvádí mne. Půjdu sedět do kriminálu na hodně dlouho - na dvacet let. Dvacet let ničeho - šedi, nudy, nezájmu. Všichni na mě zapomenou, všichni se ode mne distancují. Umírám ještě v kriminále těsně před propuštěním - totálním nezájmem. Seděl jsem snad patnáct let, možná mi to tak dlouho jenom připadalo. Odcházím do nějakýho Světla, je to plynule spojený s tímto životem. Ale nedocházím až úplně do něj. Jsem v nějakém prázdnu, skoro ve Světle. Jsem poblíž něho. Nějak tak vegetuju. Moc se mi do toho Světla nechce - kvůli tomu, co jsem udělal. Vidím malé slabé tělíčko. Tam se jdu schovat. Je to krátce před narozením. Způsobila jsem nehodu, kvůli které zemřel člověk. Proto jsem nechtěla do Světla, a proto jsem se schovala do malého tělíčka. Nechci další své tělo. Jsem unavená. Chci jen odpočívat a relaxovat. Sbírat sílu na další život.